Dívka trpící depresemi, se na první pohled zamiluje do šibalských očí modrookého kovboje. Chvíli s city bojuje, ale nakonec lásce podlehne. Jsou spolu šťastní, jenže temnota nikdy nespí a konkurence je silná. Dokáže v temnotě najít světlo nebo jí te...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak, ocitáme se na ranči, takhle nějak bych si ho představovala, takové skromné obydlí :D V médiiích najdete písničku, dala jsem ji sem proto, že si myslím, že se hodí a taky proto, že ji mám moc ráda. Tuhle část věnuji další své čtenářce Flamingoahs :) Jinak všem čtenářům děkuji za voty a podporu.
Myslela jsem si, že pojedeme autem, ale zmýlila jsem se. Mířili jsme na letiště.
„Kde vlastně je ta vaše farma," vyzvídala jsem od mého kovboje.
„Nachází se v Cookeville ve státě Tennessee, je tam opravdu nádherně, vedle ranče se táhne řeka Mississippi a o kousek dál se nachází Fleurelské jezero, je to prostě ráj, ale to sama poznáš," básnil o svém domově a při tom mu svítila očka.
Šli jsme k odbavování zavazadel a kontrolní prohlídce.
Když projíždělo Sawyerovo zavazadlo, paní u kontroly zpozorněla: „Můžete mi ukázat, co je vevnitř?" Dotírala nepříjemným hlasem. Vypadala jak ta kouzelná chůva Nanny McPhee, ale před proměnou.
„Ale jistě." Vytáhl ho z pásu a otevřel. Ta baba nezaváhala a začínala se v jeho kufru hrabat. Vytáhla na světlo i jeho boxerky a to už se mému kocourkovi nelíbilo a začal rudnout.Byly velice roztomilé, fialové se Spongebobem. Nedivila jsem se, že je nechtěl ukazovat všem okolo.
„Můžete přestat projíždět moje spodní prádlo," zeptal se jí se vztekem v hlase.
„Nemůžu, je to moje práce," odbyla ho ta babizna a šmejdila vesele dál. Našla, co hledala.
Vytáhla černé pouzdro, otevřela ho a tázavě nadzvedla obočí.
„Vysvětlíte mi, proč si s sebou do letadla berete revolver?" Sawyer se chytil za hlavu.
„Pardon, já zapomněl, že jsem si ho přibalil." Vytáhnul nějaké papíry a ukázal je té ženské.
„Dobře, povolení máte a zbrojní průkaz taky," vyhrkla ta jedubaba.
„Máte štěstí, pokračujte," rychle dodala a vrhla na něj svůdný pohled. Zamračila jsem se na ní a vlepila svému miláčkovi rychlý polibek na tvář. Ten je můj, ty ježibabo, dávala jsem jí jasný signál.
Nafoukla hubu, ale to už nás nezajímalo, protože naše cesta halou pokračovala. Do odletu jsme měli ještě hodinu času a tak jsme se stavily ve Starbucksu na kávě.
Já jsem si objednala Espresso con Panna a Sawyer si dal White Chocolate Mocha. Užívala jsem si každou lžičku šlehačky, a že jí bylo hodně. Sawyer chtěl taky ochutnat, tak jsem si dala kus šlehačky do úst a políbila ho.
„Jsi tak sladká," básnil a rozkoší přivíral víčka.
„ Jenom pro teď, tak si to užij, než tu šlehačku sním!"
Když jsme tam tak seděli a povídali si, musela jsem ho zeptat na: „Proč máš u sebe ten kolt?"
Zarazil se a pak odpověděl: „Jsem klidnější, když mám jistotu, že se mohu bránit, pistoli mám od čtrnácti let a vozím ji s sebou všude." On má taky rád zbraně. Našla jsem náš první společný koníček.
„Taky mám zbraň," pochlubila jsem se mu. Nadzvedl jedno své obočí a chtěl slyšet víc.
„ Je to osmatřicítka, můj děda mě naučil používat zbraně, byl to myslivec...," vyprávěla jsem mu o svém milovaném dědečkovi a on se zaujetím poslouchal každé mé slovo.
„Wow, nečekal jsem, že tak křehká blondýnka jako ty, to bude umět s pistolí," složil mi kompliment.
„Můžem si někdy dát soutěž ve střílení, ale těš se, že tě porazím," hrála jsem si na mistra světa.
„No, to se ještě uvidí," sladce se ušklíbnul a posadil si mě na klín.
„Sawyere, jsme na veřejnosti," kárala jsem ho.
„No a, ať všichni vidí, že jsi jen moje," prohlásil a zabořil mi své rty do krku. Dával mi tam jeden polibek za druhým a jeho ruka mířila k mému zadku. Uchopila ho a lehce stiskla.
To už jsem si nenechala líbit, vysmekla jsem se mu a posadila se znovu na vedlejší židli.
„Ale no tak."
„Ne, nech si to do soukromí," řekla jsem a propletla prsty s jeho. Zvedl mou ruku ke svým ústům a lehce mi přejel po ní jazykem.
