Neutop se v temnotě

28. To je hajzl

Douglas

Seděl jsem v autě a čekal na bratry. První vyšel Francis a plácnul sebou na místo spolujezdce. Netrvalo dlouho a vylezl i Sawyer. Prásknul za sebou dveřmi a zamknul. Zalezl si na zadní sedačku. Zajímalo mě, kde je jeho přítelkyně.

"Brácha, Lea s náma nejede?" Vyptával jsem se.

"Není ji dobře," líčil mi.

"Ale proč jsi ji teda zamykal?" I na to měl odpověď. "Usnula, nechtěl jsem nechávat odemčeno a u postele jsem jí nechal náhradní klíče." Jeho odpověď mě částečně uspokojila, ale pořád mi vrtalo hlavou, proč zamykal. Taky jsem si všimnul toho divného pohledu, co si mezi sebou Francis a Sawyer vyměnili. No nechal jsem to být a nastartoval.

Asi za deset minut jsme dojeli k ranči Cleerinsových. Paul už nás vyhlížel z terasy. Vypl jsem motor a vystoupil z auta. Podal jsem si s Paulem ruku a dal mu lehkou herdu do zad.

"Nazdar kanče."

"Čau kámo, díky moc za pomoc, " Paul byl statný čtyricátník. Jeho černé vlasy už mu lehce prokvétaly stříbrem a břicho se mu častým pitím piva poněkud nadmulo, ale byl to fešák každým coulem. Hnědý steston mu padal dozadu a kalhoty s košilí už taky zažili lepší časy.

"Kluci, dáte si pivo?" Na terasu vyšla Paulova manželka Helen. Malá blondýnka o deset let mladší a už se jí zase zakulacovalo bříško.

"Tak, co to bude tentokrát?" Vyptával jsem se s úsměvem.

"No doufám, že holka. Raubířů už mám dost."

Měli totiž už pět kluků.

"No doufám, že se ti to splní." Francis se Sawyerem se rovnou pustili do práce. Já jsem si chtěl ještě pokecat s Paulem a Helen, tak jsem vyšel k nim na terasu a posadil se do proutěného křesílka.

Helen mi podala orosenou láhev piva a s Paulem jsme si lehce přiťukli. Posadil si Helen na klín a hladil jí bříško. Byl jsem za ně šťastný, ale zároveň jsem jim strašně záviděl. Už bych taky chtěl mít rodinu. Ženu, ke které bych se vracel rád a vychovával s ní děti.

Jenže osud je krutý bastard a nechce mi dopřát šťastné chvilky. Dívka, která by se mi líbila by tu byla, ale ta už říká miláčku Sawyerovi. Když jsem Leu poprvé viděl, myslel jsem že z nebe spadl anděl. Byla tak roztomilá v těch šatičkách. Hned jsem ji chtěl mít a líbat ji do bezvědomí. Ale ona vrhala zamilované pohledy po mém bráchovi.

Ten den, kdy jsem ji donesl do postele a skoro políbil si pamatuji doteď. Přehrávám si stále dokola tu chvíli, kdy jsem u ní byl tak blízko a cítil její vůni.

Povzdechl jsem si a přiložil si láhev piva ke rtům. Napil jsem se toho lahodného moku a trochu si svlažil hrdlo.

„Co ti je chlape?" Vyptával se Paul. Helen se zvedla a odešla dovnitř domu.

„Ale nic." Mlžil jsem.

„Nekecej, vidím, že tě něco žere." Dorážel dál.

„Tak fajn, je v tom holka, spokojený?" Zazubil se.

„A kdo je ta šťastná?" Dotíral se odpovědi.

„No právě, je to Sawyerova holka."

„A sakra, " zaklel a soucitně mě poplácal po zádech.

„To sis nevybral moc dobře, " pronesl a loknul si z lahve.

To jsem věděl taky.

„A propo, když už se bavíme o Sawyerovi, potkal jsem ve městě starou Klemeinthovou a ta mi povídala, že v noci mlátil nějakou holku před hospodou, " po tomhle jeho prohlášení jsem zpozorněl.

„Jasně, že jsem jí to nevěřil, jedubabě.., " mlel dál, ale já už ho neposlouchal. Teď už mi to dávalo smysl. Není nemocná, jen nechtěl, abych viděl, jak jí upravil fasádu. To je hajzl, musím hned za ní. Snad jí neublížil moc. Běhalo mi v hlavě.

„Halooo, slyšíš mě chlape?" Mával mi Paul rukou před obličejem.

Odložil jsem láhev na stůl: „Promiň, na něco jsem si vzpomněl, musím ještě něco zařídit." Začal jsem se zvedat.

„Jasný, chlape." Rozloučil jsem se a nasedl do auta. Rozpálil jsem to, hnal jsem se nepovolenou rychlostí a do dvou minut byl doma.

Odemknul jsem a zvolal: „Leo, kde jsi?" Slyšel jsem odemknutí zámku od koupelny, dveře se prudce otevřely a vyběhla z nich moje milovaná. Skočila mi kolem krku a začala plakat. Ramena se jí otřásala a slzy mi máčely košili.

Trochu jsem ji od sebe odtáhl a zhrozil se. Měla velkého mocla na obličeji a na rukou jsem viděl další. Ten ji zřídil.

„Kdo ti to udělal?" Vyptával jsem se jí.

Odvedl jsem ji k pohovce do obýváku a položil si její hlavu do klína. Zatímco jsem se jí probíral vlasy, vyprávěla mi, co se jí všechno událo. Začal jsem vidět rudě, když mi řekla, jak ji Francis surově znásilnil. Chtěl jsem oba bráchy zabít. Vstal jsem a pěstí praštil do skříně. Pořádně jsem jí promáčkl a ruka mě pěkně bolela. Tekla mi z ní krev, ale to mě nezajímalo.

Obrátil jsem se k té zničené víle: „Sbal si všechny věci, vezmu tě domů." Podívala se na mě a lehce se usmála.

„Děkuji, " a běžela nahoru si zabalit.

Děkuji všem čtenářům za podporu, tak @elza612 kapitola je trochu dříve :D :D