Neutop se v temnotě

49. Poklízení bordelu

Nastal čas úklidu. Asi bych měla být totálně rozhozená z toho, že jsem někoho zabila. No nebyla. Říkala jsem si, že když nezasáhl boží soud, musela se spravedlnost vykonat jinak. Přemýšlela jsem, co s ním. Zahrabat ho do nějaké jámy? To by však nemuselo být bezpečné, mohl by ho někdo vykopat a pak bych šla do vězení. Ne ne ne. Musím přemýšlet dál.

Co kdybych ho zapálila? To by ho pohltily plameny a zbyl by z něj jen popel. Jenže, jak velká hranice by to musela být. Jak dlouho by to trvalo? Mohl by mě někdo objevit. A hlavně jsem v lese, mohly by chytnout další stromy a pak by to teprve byla paráda.

Takže tenhle plán taky padnul. Tak co s ním, hajzlem jedním? Shodit ho z útesu? Nedaleko jeden je, a skoro nikdo tam nechodí. A pořád je noc, nikdo mě neuvidí. A když, tak budou tvrdit, že viděli nějakou šílenou bábu s hnědým hárem.

Tak jo, jde se na to. Popadla jsem toho človíčka v podpaží a začala ho táhnout k autu. Byla to pěkná makačka, vážil tak dvakrát víc než já. K autu to bylo asi dva metry. Táhla jsem ho trávou a síly mi začínaly pomalu docházet. Hodila jsem ho na chvíli na mech a trochu si oddáchla. Pak jsem ho znovu chňapla a vláčela dál. Už jsme byli u auta, otevřela jsem kufr a snažila se ten kolos nadzvihnout. Nejprve jsem chytila jeho nohy a dostala je nahoru. Bohužel, jak jsem ho necitlivě zvedla, tak jeho hlava udeřila o zadek auta a trochu mu začala krvácet.

Sakra, budu mít špinavý auto. No, stejně se budu muset auta zbavit. Nadzvihla jsem ho za ramena a už byl v kufru celý. Zaklapla jsem ho a usadila se na místo řidiče. Nastartovala jsem a vyrazila. K moři to bylo asi dvacet minutek po takové bohem zapomenuté silničce.

Když jsem dorazila na místo, vypnula jsem motor a vyvlekla jeho tělo k útesům.Jak jsem předpokládala, nikde nikdo, akorát měsíc mi svítil na cestu. Pak jsem se trochu rozmáchla a už letěl. Bylo to trochu poetické, protože na stejném místě jsme se už viděli. Tak se tady i loučíme. Ach, snad mi ukápne i slzička.

Řítil se dolů a za pár sekund už ho pohltila voda. Tak jeden problém je vyřešen, ale co s autem? Vítr mi cuchal laškovně vlasy a ty mi létaly až do pusy. Mňamka. A konečně mě osvítilo světlo a já dostala geniální myšlenku. Proč bych se tady vlastně nemohla zbavit i auta?

Vytáhla jsem si tedy ze zadního sedadla igelitku s náhradním oblečením a zapalovač. Z přihrádky u spolujezdce jsem vytáhla hadřík s dezinfekcí. Vylila jsem trochu čistící směsi na ten kus látky a začala auto drhnout. Vzala jsem to od podlahy až po strop. Nejvíc jsem si dala záležet na kufru, ta krev moc pustit nešla a tak jsem tam té dezinfekce nalila více. Nakonec pustily i tyto fleky.

Zabralo mi to poměrně dost času. Odhadovala bych to tak na dvě hodiny. Poté jsem do auta nasedla poodjela o hezkých pár metrů dál. Dveře u řidiče jsem nechala otevřené. Sešlápla jsem plyn až k podlaze a vyrazila vstříc útesům. Dva metry před tím jsem z auta vyskočila. Nebylo to hladké přistání, narazila jsem si trochu záda a odřela kolena a lokty.

Mezitím auto sjelo z útesu a roztříštilo se. Pomalu jsem se zvedla na nohy a vydala se podívat, jak to vypadá. Přední dveře z něj odpadly a jinak nebylo vidět. Zmizelo v moři. Možná, že ho někdo i objeví, ale nemá šanci na otisky. Jsem z obliga. No nejsem já génius.