Neutop se v temnotě

50. Návštěva u kamarádky

Nasbírala jsem si náruč suchých klacíků a šla dolů na pláž. Opatrně jsem sestupovala dolů a dávala si velký pozor, aby mi nepodklouzla noha. Zrovna byl čas odlivu a to se mi náramně hodilo. Podívala jsem se na hodinky, kolik je. Právě bylo půl čtvrté ráno. Ani ne za hodinku odliv vystřídá příliv a všechno odplaví. Paráda.

Pustila jsem klacíčky asi tak půl metru od vody a naskládala je na sebe. Porozhlédla jsem se kolem, jestli nenajdu nějaké kamínky. Nasbírala jsem jich asi dvacet a položila je kolem klacíků. Sundala jsem si sesterský plášť , rukavice, paruku a kontaktní čočky. Z igelitky jsem si vytáhla tričko a džíny a oblékla se do toho. Pohled mi padl na boty. Ty budu muset asi taky spálit. To jsem trochu nedomyslela, náhradní jsem si nevzala.

Tak pošlapu domů bosky, co se dá dělat. Škrtla jsem zapalovačem a zapálila si ohýnek. Až se to trochu rozhořelo, začala jsem do něj postupně přidávat všechny ty věci. Naposledy jsem tam hodila rukavice a jen čekala, až se to všechno spálí na troud. Uběhlo tak dvacet minut a to mi přišlo už dost. Odebrala jsem kamínky a naházela je do moře. Za čtyřicet minut nastane příliv a ten popel a zbytky, jestli nějaké tam jsou, tak odnese do širého oceánu.

Váhala jsem, jestli si počkám nebo už půjdu. Nakonec jsem se rozhodla, že jsem udělala pro skrytí své identity dostatek a vydala se na cestu domů. Ale lézt po skalách bez bot, to byla opravdu slast. Kameny mi odíraly kůži na chodidlech a pěkně mi to klouzalo. Snažila jsem se umísťovat nohy tak, abych měla co největší rovnováhu. No nakonec jsem se nahoru vydrápala.

Vracela jsem se zpátky po silnici a všimla si takové malé věci v příkopu. Byly to žabky. Moje spása. Nazula jsem si je, i když mi byly trochu malé, no nevadí, aspoň nějaké boty a ploužila se domů. Dorazila jsem do bytu až okolo jedenácté hodiny, přece jen to byla poměrně dálka.

Jako první, jen co jsem vstoupila jsem ze sebe shodila oděv a šupajdila do sprchy. Jen, co jsem se osvěžila a taky jsem trochu voněla jsem se natáhla do postele a za dvě sekundy už nevěděla o světě.

Probudil mě zvuk telefonu, rozespale jsem po něm sáhla, ani jsem se nepodívala, kdo volá a přijala hovor: „Co je?," zařvala jsem podrážděně do telefonu.

„Leo, promiň, že volám, ale potřebuju, abys ke mně přišla, chci s tebou probrat ten incident." To byla Zoe.

„Dobře, za půl hodiny u tebe budu, pa." Zavěsila jsem jí to a zoufale zavyla. Nikam se mi nechtělo, a vůbec ne k ní, která bydlí na druhé straně města. A jelikož nemám auto, pošupajdím si to hromadnou dopravou. Třikrát hurá!!!

Nejdřív si dám ale snídani. Vstala sem a protáhla se. Moje cesta mířila k ledničce. Co si dám? Vajíčka se slaninou? Jo, to je super volba. Otevřela jsem ledničku a zavála ke mně vůně slaniny. Z té vůně se mi udělalo úplně špatně a začal se mi obracet žaludek. Běžela jsem na záchod a jen ta tak to stihla. Zvracela jsem jak alík. Zaímalo mě proč, když jsem už dlouho nic nejedla. Asi střevní chřipka.

Doplazila jsem se do koupelny a pustila vodu. Opláchla jsem si obličej a podívala se do zrcadla. Vypadala jsem hrozně. Byla jsem příšerně bledá. Zrak mi sklouzl kousek doleva a uviděla jsem tampóny. Najednou mi to v hlavě začalo šrotovat a já si uvědomila, že už jsem dávno měla mít své dny. Já už mám čtrnáct dní zpoždění. Do háje, snad nejsem těhotná!!!

No to vyřeším později, teď musím zaskočit k Zoe. Natáhla jsem na sebe první kousky oblečení, co se mi dostaly pod ruku, do kabelky si hodila, klíče, mobil a peněženku a pelášila si to na zastávku.

Autobus už tam stál a tak jsem se rozběhla a volala: „Počkejte na mě", a jelikož to byl chlap, tak počkat. Ženská řidička by se na mě vyprdla, to vím jistě.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zazvonila jsem na Zoe a ta mě pustila dovnitř. Byla jsem u ní zatím všehovšudy dvakrát a tak jsem už zapomněla, v jakém patře bydlí. Podívala jsem se na jména ve výtahu a zjistila, že v sedmém. Zmáčkla jsem tedy tlačítko a nechala se vyvézt na příslušné patro.

Čekala na mě ve dveřích a měla na sobě župan. Usmála se a pokynula mi,ať jdu do kuchyně. Usadila jsem se ke stolu a podívala se na Zoe.

Ta si založila ruce: „Tak spusť, pročs to po mně chtěla?" Zavrtěla jsem se na židli a pohodila vlasy.

Začala jsem jí nalhávat pohádku, jak jsem něco ukradla a pak odjela ve svém autě, ale zarazila mě: „Lžeš!" Obvinila mě.

Začala jsem se bránit: „Nelžu!"

„Lžeš, ale přepočítala ses kamarádko, věřila jsi nesprávné osobě." Ušklíbla se a mně se to přestávalo líbit. Zvedla jsem se ze židle a rozběhla se k východu. Jenže jsem narazila do někoho dalšího. Zvedla jsem hlavu a dívala se do očí Francise.

„Tys mě zradila!Já myslela, že jsme kamarádky, " adresovala jsem rozzlobený a zklamaný výkřik Zoe.

„Jasně, kamarádko, ale za prachy a skvělý sex se dá koupit i přátelství," pronesla ironicky a já myslela, že po ní skočím. Svině jedna. Otočila jsem se na ní a to jsme neměla dělat. Protože jsem ucítila pažbu pistole i hlavy. Jsem v háji.

„Kde je Sawyer?" Zařval a otočil si můj obličej k sobě.

Zachovala jsem kamenný výraz a odpověděla: „Nevím!"

Rozčílil se a zvednul hlas ještě výš: „Opakuji, kde je můj brácha?" Rozmáchla jsem se loktem a vrazila mu ho pod žebra. Jen hekl a sklonil se. Kopla jsem ho pro jistotu ještě do slabin a rozběhla se ke dveřím.

Vytáhla jsem telefon a vytočila Frankovo číslo: „Franku, pomoz mi, pomoz mi, prosím!!!" Zaječela jsem do telefonu, zatímco jsem sbíhala schody. Slyšela jsem za sebou dupání a tak jsem ještě přidala na rychlosti.

„Leo, proboha. Kde jsi?" Chtěla jsem mu odpovědět, ale v tu chvíli mi podklouzla noha a já ze zbylých schodů sletěla. Mobil mi vypadl z ruky a roztříštil se. Tak to je můj konec.

KONEC