Neutop se v temnotě

43. Prohlídka

Policejní auto konečně zastavilo a nás s Frankem vytáhli ven. Policista, co vedl mě, byl velmi surový. Mačkal mi ruce opravdu tvrdě a držel mě v předklonu. Vešli jsme do dveří stanice a zavedli nás do vyslýchací místnosti. Každého zavedli do jiné. Ten odporný fízl mě hned po zaklapnutí pantů mrsknul obličejem na stůl a začal znovu prošacovávat. Sebral mi klíče a mobil. Došlo mi, že kabelka musela zůstat nejspíš v kavárně. A sakra, byla tam peněženka a všechny moje doklady, no super.

Ten hulvát mi zajel i pod tričko, tak to už jsem se začala bránit: „Tak tohle není zrovna běžný postup, budu si na vás stěžovat!!" Vykřikla jsem.

Vrazil mi facku a spustil: „No jak chceš, ty náno. Chtěl jsem to po dobrým, ale sereš mě!" Zařval a vyšel ze dveří. Po asi dvou minutách se vrátil tentokrát s posilou. Byl to takový namakaný ramenatý týpek, přesně takoví dělají bodyguardy.

Chytil mě za vlasy a zarval, slzy mi vhrkly tou bolestí do očí.

„Takže prohledávání není běžněj postup jo mrcho! Tak teď něco zažiješ! Sundej si svetr, tílko a kalhoty!" Rozdělal mi pouta a čekal, až splním jeho rozkaz. No tak to ani náhodou, nejsem nějaká štětka.

„Tak bude to?" Zaječel, ale já stále stála jako socha a koukala se na ty dva dementy. Ten nabouchaný už byl rudý vzteky. Přiskočil ke mně a vrazil mi pěstí do obličeje, to byla rána jak z děla, bála jsem se, aby mi hlava neodlétla od těla. Tím nárazem jsem odlétla o metr dál a sletěla na záda. Cítila jsem, jak mi z nosu teče krev a tak jsem si ji otřela rukávem od kardiganu.

Nenamáhala jsem se zvednout a ležela jsem směle dál.

„Tak ty nás nebudeš poslouchat??" Spustil jekot zase ten druhý a zvednul mě prudce ze země. Serval ze mě svetříček a tílko.

„Hmm, celkem dobrý, koukej Tony!" zíral mi oplzle na hrudník. To se mi vůbec nelíbilo a překřížila jsem si přes něj ruce. Tony mě ale drsně ruce z hrudníku odendal.

Byla jsem rudá a vzteky jsem pěnila: „Vy, vy prasata, " zaječela jsem a plivla na ně.

To se jim samozřejmě nezamlouvalo a akorát jsem je ještě více rozdráždila: „Tak tos posrala!" Vrhli se na mě oba a mlátili mě hlava nehlava. Jeden mi podržel ruce a druhý mi přejížděl po těle. Ten nechutný dobytek mi neomaleně zajel i ke kalhotkám.

„Ty vole Jarede, já ji chci ohnout!!" Prohlásil ten vymaštěný blbeček.

„Jo zasloužila by si to, trochu špekatá, ale celkem ujde!" Pronesl ten druhý a já jsem měla velkou chuť jim střelit facku, ale nechtěla jsem si to ještě více pokazit.

Nakonec zakroutil hlavou: „Ne, to nejde, za tohle bychom dostali vyhazov, vole. Oblíkni se!" řekl zvýšeným hlasem. Neváhala jsem a hned se navlékla do svého oděvu. Znovu mi nasadili pouta a vedli mě k zadržovací cele, tam už na úzké dřevěné lavici seděl Frank a nějací další dva chlapi.

U cely mě osvobodili ze želízek a postrčili dovnitř.

„Kde jsi byla tak dlouho," zeptal se mě Frankie.

„Dělali mi prohlídku, dokonce mě donutili se svlíknout do spodního prádla!" Řekla jsem navztekaně.

„Cože? Tohle přece není nutné," durdil se a přitáhl si mě k sobě na klín.

„Byli fakt hnusní," svěřovala jsem mu a jedna slza mi utekla z oka.

Začal mě na klíně houpat a přitom mě utěšoval: „To bude dobrý, zítra už tu nebudem!"

Rozvzlykala jsem se ještě víc.

„Ale to přeci nevíš jistě!" Pohladil mě po líčku a všimnul si při tom modřiny na mé tváři.

„To ti udělali on?"Stočil ruku do pěsti a zbělel. Zakývala jsem hlavou a on vzteky zařval, jak raněný lev.

„To jsou sráči!" Ulevil si od naštvání. Schoulila jsem se do jeho náruče a užívala si jeho dotyky. Rozhlédla jsem se po tom prostoru. Stěny byly asi kdysi bílé, teď zašedlé, byly tu dvě lavice. Na jedné jsem sedělas s Frankiem a naproti nám seděli dva vousatí potetovaní pánové. Koukali na mě a mlsně se olizovali. Odvrátila jsem radši hlavu a uviděla v koutě záchod. Cela byla opravdu malá, cítila jsem se strašně stísněně. Byla jsem vystrašená a víčka se mi klížila. Ani nevím, jak ale usnula jsem.

Probudil mě lehký dotek na rtech. Otevřela jsem oči a uviděla Frankovu černou kštici.

„Dobrý večer, Růženko!" Přivítal mě s úsměvem. Doufala jsem, že ta věznice byla jen zlý sen, ale když jsem se pořádně rozkoukala, zjistila jsem bohužel, že je to realita. Začínal mě tlačit močový měchýř a potřebovala jsem ho uvolnit.

„Franku, já potřebuju na záchod, otoč se," zakňourala jsem.

„Snad se nestydíš, ty trubko," provokoval. Tváře mi lehce zrudly a sklopila jsem oči k zemi.

„Tak já se tedy obrátím," a udělal jak, řekl. Rychle jsem vykonala potřebu, nezrudla jsem ještě víc, protože on musel slyšet ty zvuky vodopádu. Utřela jsem se toaleťákem, který pěkně dřel mou citlivou pokožku a šla se zase posadit.

„Už můžeš, " zvolala jsem a Frankie se otočil a zase si mě usadil na klíně. Teprve teď mi došlo, že naši sousedi tu už nejsou.

„Kam zmizeli?" Ukázala jsem na prázdné místo.

„Propustili je a my půjdeme ráno, volal jsem mámě a zaplatí za nás kauci!" Uklidňoval mě.

„Počkej a co tvoje dcerka?" Zjišťovala jsem.

„Má ji taky máma, vyzvedla ji z kroužku a vzala si ji k sobě!" Oddechla jsem si úlevou.

Ale vlastně Doug mě bude shánět.

„Já si musím zavolat!" Vyhrkla jsem a rychle se zvedla z lavice. Chytil mě za paže a donutil mě se zase posadit.

„Jestli myslíš na svého přítele, tak na to jsem taky myslel, máma sehnala číslo na tvoji pevnou linku a zavolala mu, předstírala, že je tvoje stará kamarádka a že se u ní zdržíš!" Vysvětloval. Vrhla jsem se mu kolem krku a políbila ho. Zase mě dostala ta jeho čokoládová příchuť a musela jsem mít víc.