Neutop se v temnotě

45. Domácí kuchtění

Za pár sekund mi telefon zvonil znovu, a zase to byla Vicky: „No Vicks, co ještě potřebuješ?"

„Nemůžu sledovat je, je tu jen jeden a to je Francis, Sawyer se prý ocitl v nemocnici, někdo ho zmlátil dost brutálně," vysvětlovala.

„Vážně? To ho musel Frank hodně zmlátil," zasmála jsem se, ale to hned Vicky zmateně: „Tak počkat, jaký Frank? Myslíš toho Franka? A co Sawyer dělal v New Jersey? Udělal ti něco," vychrlila na mě.

„Tak se uklidni a já ti to popořádku řeknu," zklidnila hlas a já jsem tedy začala vyprávět: „Ano, je to Frank Coconut, můj nejlepší kamarád z dětsví. Potkala jsem ho nedávno v obchodě, vrátil se zpátky do států a bydlí právě tu."

Začala mi lehce rozčileným hlasem vyčítat: „A tos mi ani nezavolala, víš jak já bych ho ráda viděla, nezapomeň, že jsem se s ním kamarádila taky, sice ne tolik jako ty, ale taky mi chyběl! Takže je zpátky? A co on má co do činění se Sawyerem?"

„No já jsem se s ním tak trochu spustila," přiznala jsem šeptem a Vicky spustila další kanonádu.

„Jak spustila? Ty jsi s ním spala? A co ten tvůj přítel? Ségra, ty už se chováš jako já," řekla se smíchem v hlase.

„No tak to prr sestřičko, já s Frankem ještě nespala a sice jsem ti to říkat nechtěla, ale když ty takhle. Včera jsem si dala s Frankem rande v kavárně a objevil se tam tenhleten pitomec a začal mi vyhrožovat a dal mi facku, Frank mě bránil a pustil se do něho a pak jsem skončili ve vězení, chápeš ve vězení," začala jsem už vážně pěnit vzteky.

„Tys byla ve vězení? Páni. A máš fotku," žertovala, ale mně do smíchu moc nebylo.

„Grrrrr, nech si vtípky na koledu, dej mi vědět, až bude něco nového a zatím ahoj, jinak bych rozflákala telefon," a položila jsem jí to. Moje dobrá nálada byla pryč a nastoupily výčitky.

Bohužel má Vicky pravdu, že se k Dougovi nechovám zrovna hezky a za zády mu randím s jiným. To on mě přeci zachránil ze spárů těch monster. Měla bych mu být vděčná a stát při něm. Ne se nechat vést bláznivou láskou. Musím myslet realisticky, ale kdykoliv uvidím Franka rozum mi přestává fungovat a nahrazují ho hormony.

Kráčela jsem ke svému bytu a hloubala ve své hlavě, co je správné a co ne. Odemkla jsem a zacítila vůni pizzy. Podívala jsem se na hodiny a bylo pár minut, kdy krátká ručička vstoupí na jedenáctku. Nadýchla jsem se té vůně a následovala ji do kuchyně.

U linky stál Douglas v růžové zástěře a kuchtil. On pizzu nekoupil, on ji vyráběl. A byl do toho tak zabraný, že si ani nevšiml, že klaply dveře. Plížila jsem se tiše k němu a chňapla ho kolem pasu.

„Ahoj Dougie."Otočil se a vlepil mi rychlou pusu.

„Už jsi zpátky? A já myslel, že tě překvapím." Prohodil trošku zklamaně, ruce měl celé zamoučené a držel co nejdál od svého těla,asi aby mě neušpinil. Bylo mi to jedno, objala jsem ho a přitiskla se.

„Já se převléknu a pomůžu ti, aspoň to bude rychleji hotové," doplnila jsem a mazala na sebe vzít tepláky a tílko. Už v domácím jsem se vrátila k Dougiemu a začala tvarovat přes hranu stolu další pizzu. Dvě už se pekly v troubě a třetí měl andílek na pekáči a dával na ní kečup, šunku, sýr, žampiony a kukuřici. To bude bašta.