Divila jsem se že Seb nepanikařil spíš naopak... Já panikařila a myslela jsem že zemřu. Ta bolest byla neskutečná! Nechápu to, ještě nedávno jsem se nebála a teď se držím zuby, nehty abych to zvládla...
----------
„Sebe? Nezvládnu to!" zařvala jsme, když jsem byla na nemocničním lůžku a seděla. Držela jsme se za břicho a čekala až příjde sestra mi něco píchnou. A proč? Protože ještě nejsem dostatečně otevřená... Pouhých pět centimetrů mi schází... „Zvládneš to! Nezapomeň, že si statečná!" když to řekl zaječela jsem bolestí a myslela, že umřu. Moje výkřiky museli být určitě slyšet až k nám domů... Kroutila jsem hlavou a zhluboka dýchala.
„Nesnáším Soph!" zaječela jsem bolestí. „Říkala mi, že to nebolí!" Ani nevím proč, ale tohle mi pomáhalo. Pomáhalo mi si říkat nahlas jak mi kdo vadí a koho nesnáším, i když to nebyla pravda....
„Ukažte..." řekla sestra. Vzala jehlu a něco mi píchla. Stále jsem se držela za břicho a pociťovala, jak bolest ustupuje. Sice jsem měla stále kontrakce, ale tohle bohužel k těhotenství patří. Po chvíli jsem v klidu ležela a najednou jsem si připadala jak zfetovala. Viděla jsem hvězdičky a najednou i lítající poníky... Eh, fajn. Mluvila jsem si sama pro sebe, že vidím poníky a ukazovala někam kde 'byli'. Sebastián se ihned jen začal smát, já ho plácala po ruce a říkala ať se nesměje.
„Můžeme?" řekl nějaký doktor. Nějak jsme to okolo sebe nevnímala. Držela, tiskla, tahala, škubala Sebastiánovu ruku a řvala, že to nezvládnu. Ano už jsem doslova rodila.... Doktor na mě stále mluvil ať ještě jednou 'zatlačím', ale řekl to snad milionkrát!
Ani nevím, jak se to stalo ,ale uslyšela jsem nádherný pláč... „Je to holčička." uslyšela jsem. Sebastián se usmál a hned mě objal. Sestra mi podala moji holčičku, sice byla od krve apod... Ale měla jsem ji, držela jsem ji jako první a tuhle chvíli, památku mi nikdo nevezme... Seb mi dal letmý polibek do vlasů. Sestra ke mně přišla a zeptala se na jméno. Odpověděla jsem ji. „Anabell Lissa Pearlsová." usmála jsem se.
Moje holčička hezky spinkala na druhé polovině, nebo spíš čtvrtce postele a já si povídala se Sebem. „Byla si statečná!" usmál se. Pak mi taky řekl, že hned volal mým a jeho rodičům, Sophii, Katie a ostatním kamarádům. Máma hned má přijít a Sebastiánovy rodiče taky.
Hladila jsme svou princeznu po bříšku a čekala až mi Seb donese čaj. Po chvíli někdo zaklepal....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dneska poslední díl. :) Snad zítra vydám další! :3
![Back home in London.[Book #2]✔](https://img.wattpad.com/cover/72606802-64-k793880.jpg)