Spoustu věcí

525 20 0
                                    


„Jdu si lehnout." řeknu a jdu pomalým krokem po schodech do naší ložnice. Rovnou se přemíštím k šatníku a vezmu si na sebe kraťasy a bílé tílko. Sepnu si vlasy do copu. Odlíčím se a namířím si to do postele. Tam mě už čeká návštěva. Lehnu si. Přikryju se a otočím se na stranu, abych viděla do očí Sebastiánovi. „Miluju tě." řeknu. „Já tebe taky." Přichoulím se k němu. Na hlavě ucítím lehký polibek a zašeptání, „Dobrou." řekne. 

Pohled Sebastiána:

Seděl jsem v kuchyni, popíjel jsem kávu a něco psal na notebooku. Rose ještě spala, a tak jsem ji nechtěl budit. Docela mě včera zarazilo, jak mi zavolala Soph, že mě Rose potřebuje. Mám i výčitky svědomí, neboť jsem to byl já, kdo znova otevřel tu naději Rose, že může mít dítě a budeme mít rodinu... Strašně moc mě to mrzí. Miluju ji a udělám cokoliv!

Když mi včera všechno Sophie řekla, nevěděl jsem co mám dělat, myslel jsem jen na to ať je v pořádku. Nedokážu si život bez ní představit... Ani sekundu.

Uslyšel jsem pomalé kroky, které vedly do kuchyně. Spatřil jsem Rose. Měla na sobě bílou košili a kraťasy. „Dobré ráno." řekla tiše. Postavil jsem se, vzal hrnek do ruky a dal ho do dřezu. Políbil jsem ji na čelo a objal.

„Jak ses vyspala?" zeptal jsem se. Strašně moc mě bolel pohled na ní, jak je skleslá a unavená. „Dobře, nevolal někdo?" Pokroutil jsem hlavou. Proč by měl někdo volat?

Seděla na židli v kuchyni a četla noviny. Rozhodl jsem se, že dnes do práce nepůjdu a zůstanu s Rose. „Rose?" Odvrhla pohled na noviny a koukla se na mě. „Moc mě to mrzí. Nechtěl jsem..." Dívala se na mě a zhluboka dýchala. „Je to dobrý." pokusila se o necelý úsměv. „Pojedu dneska do centra, takže klidně můžeš jít d..." řekla a já ji skočil do řeči. „Vzal jsem si volno." řekl jsem. „Aha."

Jel jsem za Tomahem, protože bych neměl co doma dělat. Dohodli jsme se, že pogrilujeme. Soph a Rose jely nakupovat a malá Lena zůstala na nás... Jo, ach ty ženy.

„Nazdar." Pozdravil jsem Tomashe, který zrovna držel Lenu. Šli jsme na terasu a po trávě už běhala Lena. Jojo, už to byla holčička. Byla celá podobná Sophii.

„Včera mi vykládala Soph, že Rose byla v nemocnici." „Jo, sám bych se to asi nedozvěděl, kdybych neměl stejný zdroj jako ty. Sophii." zasmáli jsme se. „Tatii, já ču papu." řekla Lena. „Princezno, počkej chviličku." řekl Tom. Lena přiběhla ke mně a já ji vysadil na můj klín. Povídali jsme si.

Pohled Rose:

Byly jsme se Sophii v centru, konkrétně v jednou z mála obchodů ze svatebními šaty, které tady jsou. Zkoušela jsem si snad troje šaty a už jsem byla unavená. Ani jedny se mi nelíbily. A nebo to bude tím, že nemám náladu... Nakonec jsem to vzdala a vzala Soph do nějakého normální ho obchodu, kde si koupíme normální věci. Šaty jsem se teď nezabývala. Konec konců do svatby je času dost.

Šly jsme se Sophii k autu se spoustu taškami. Ať už jsme měly v taškách spodní prádlo, mikiny, kalhoty, šaty bylo toho spoustu, že jsme to musely dát i na zadní sedadla. Docela dost jsme utratily, ale já se konečně odreagovala a řekla si, že touhu po dítěti jen tak neodhodím. Jak říkal Sebastián, za zkoušku nic nedáme.

„Ahoj, jsme doma." zaječela Soph a obě jsme položily tašky na zem. Ihned přiběhla Lena a objala Soph. „Mamii." Sophie ji dala pusu a šla směrem k terase. Zavřela jsem dveře a šla za nima. „Ahoj." políbila jsem Seba a on mě chytil kolem pasu. „Hmm, co to tady voní?" zeptala se Soph Tomashe. Tomash ukázal na gril, kde ležely steaky.

Seděli jsme všichni u stolu a bavili se. Lena už dávno spala a my v osm hodin večer seděli na terase.

„No, tak my půjdeme." řekla jsem a postavila se. Sebastián se taky postavil a šli jsme. Nasedla jsem do auta a čekala až nastoupí i Seb. „V těch taškách, je tam i něco pro mě?" zasmál se. Pokroutila jsem hlavou a zasmála se taky. „Ne, jen něco na nějaké ty dny." Uviděla jsem jeho úsměv, jak já ho miluju!

„Děkuji." Poděkovala jsem mu za ty donesené tašky, co byly na zemi. Políbila jsem ho a přitáhla jsem si ho blíž za košili. Vášnivě jsme se líbali a já mu pomalu sundávala košili. Vyzvedl mě, omotala jsem své nohy kolem jeho těla a on šel přímo do naší ložnice.

Leželi jsme oba dva na posteli a zhluboka dýchali. Chytla jsem jeho ruku a propletla moje prsty mezi ty jeho. „Miluju tě." řekl. Otočila jsme se na něj. „Já tebe taky." usmála jsem se. 

Back home in London.[Book #2]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat