Back home in London.[Book #2]✔

Nemůžu...

„Tak a teď poslední dárek." řekl Seb. Koukla jsem se ke stromečku, ale žádný už tam nebyl... Usmívala jsem se a nevěděla jaký dárek. Nesnáším překvapení, vždy jsem nervozní... Najednou si Seb klekl na jedno koleno a vytáhl nějakou krabičku ze saka. Dala jsem si ruce přes ústa. „Pane bože." řekla jsem. „Rose, vím že jsme toho prožili spoustu a taky si mi musela odpouštět. Jsem za to moc rád, že jsem tě mohl spatřit a zamilovat se právě do tebe! Vezmeš si mě?" zeptal se a otevřel modrou malou krabičku, ve které byl nádherný stříbrný prsten s kamínkem. Kývala jsem hlavou a řekla „Ano! Moc ráda." nasadil mi prsten na ruku a vzal mě do náruče a políbil. „No a teď to mrně si pořídit můžete." řekl Tomash a zasmál se. Nic jsem neříkala byla jsem šťastná. Lepší Vánoce jsem si přát nemohla...

„Je překrásnej!" řekla jsem Sebastiánovi, když jsme konečně koupili svůj vlastní dům. „Ale překrásnější jsi ty." políbil mě a vzal mě na ruce. Přenesl mě, jak se říká přes prah. Jak romantické, že ano?

„Miluju tě." políbil mě a nesl mě do naší ložnice. Položil mě na postel a začal mě líbat... Zastavila jsem ho. „Děje se něco?" zeptal se a já se odtáhla a sedla si. „Je tady něco, co by si měl vědět. Týká se to nás dvou, naší budoucnosti." držela jsem ho za ruku.

„Víš, jak jsem měla nehodu?" přikývl. „Něco mi narušilo vaječníky a doktor mi řekl, že je malá pravděpodobnost mít dítě." stékaly mi pomalu slzy. Otřel mi jeho prsty tvář a usmál se. „Ale, je tam stále možnost." políbil mě...

Jak já ho miluju, vždy dokáže spravit náladu.

Leželi jsme vedle sebe a povídali si. „Už máš svatební šaty?" pohladil mě po tváři. „Ne, chci najít ty správné. Koukala jsem různě po netu, ale nikde nejsou ty, které chci. Já a Sophii jedeme zítra se mrknout do nějakého obchodu." „Víš na co se těším?" Nadzvedla jsem obočí, aby mi prozradil, na co se těší. „Na ten den až budeš moje - moje Paní Pearlsová." usmíval se a já mu úsměv oplatila. Vždy mi zlepšil náladu.

Jeli jsme za Katie a mámou oznámit jim naší svatbu. „Jsem zvědavá na jejich reakci." usmála jsem se, když jsme jeli k mámě. „Jo to já taky." políbil mě. „Abych nezapomněl, Tomash a Soph nás zvou dnes na večeři." „Fajn, příjdeme."

„Pane bože, on tě požádal o ruku!" zasmála se Katie. Vycenila jsem na ni zuby a usmála se. „Jo, na štědrý den." Máma s Katie mě objaly a pak jsem si šla sednou. Najednou přiběhl Patrick a objal mě.

„Ahoj, zlatíčko, tak ukážeš mi tvůj nový pokoj?" vzal mě za ruku a šel se mnou do jeho pokoje. „Koukej mám dinosaura." ukázal mi velkou zelenou nestvůru. „Brrr, nahání mi strach." usmála jsem se. On se rozesmál a dělal, že mě chce ten dinosaurus sežrat. Chodila jsem po jeho pokoji a ječela. „Patricku." klekl si Seb a nastavil náruč, aby ho mohl objat. Sebastián vzal do náruče Patricka a točil se s ním. Viděla jsem, jak je šťastný, a taky jsem věděla, že bude dobrý otec.

Seděla jsem na zemi a měla mírně nakloněnou hlavu... Usmívala jsem se. Sebastián a Patrick si spolu povídali a lechtali se. Postavila jsem se a vzala Patricka.

„A mám tě!" zasmála jsem se a Patrick začal ječet. „Honem už je oběd." sešla jsem s nim schody a za námi šel Seb. Položila jsem Patricka na zem, aby šel za Katie a Sebastián mě chytil kolem pasu. „Zkusíme to." řekl a vzal mě za ruku.

Co? Co zkusíme?

Byla jsme v koupelně a zrovna si čistila zuby, abychom mohli vyrazit za Sophii.

„Zkusíme to." Vylekala jsem se, když mě Seb objal ze zadu. „Nepovede se to a já nechci, aby jsi byl zklamaný." „Nebudu zklamaný vím, že se to povede... Jdu zavolat Tomashovi, že za chvíli příjdeme." Když odešel udělalo se mi špatně. Musela jsem doběhnout na záchod a vyzvracet se... Nejspíš to bylo tím, že jsem si čistila zuby. Občas se mi to stává. „Vše v pohodě?" zeptal se Seb, když jsem zavřela za sebou dveře od záchodu. Kývla jsem a šli jsme.

„Ty si zvracela? A nejsi?" „Ne nejsem, víš že je to nemožné." vzala jsem si pomerančový džus s trochou vodky.

Sedla jsem si vedle Sebastiána, který se zrovna bavil s Tomashem. Po chvíli jsem položila skoro celou plnou skleničku a šla za Sophii, která byla s Lenou. Soph mi ji dala a já držela Lenu. Kolíbala jsem ji a usmívala se na ni.

Soph si někde odskočila a já zůstala sama s Lenou v pokoji. Najednou začala plakat a já nevěděla, co mám dělat. Přičichla jsem si k jejímu zadečku a...

„Fíha princezno, zkusíme to spolu?" položila jsem ji na přebalovací pult.... Pomalu jsem ji sundávala bodýčko, které měla na sobě, otevřu plínu a vidím hodně zlé, páchnoucí věci. Rychle jsem ji utřela zadeček, dala ubrousky do pleny, plenu zabalila a vyhodila do koše, který byl vedle pultu. „Tak a co, teď?" zasmála jsem se. Uviděla jsem vedle Leny něco jako pudřík na zadeček. Nasypala jsem jí ho na zadeček a vzala novou plenu. Hezky jsem ji zalepila a nakonec nandala nové, čisté, bílo-červené bodýčko. Celou dobu jsem netušila, že mě někdo sleduje. „Jsi si jistá, že dítě mít nemůžeš. Hele ať už řekneš cokoli, zítra spolu jedeme ke gynekologovi. Třeba jsi těhotná, jen to nevíš." řekla Soph. Nadechla jsem se a silně vydechla. Nakonec jsem souhlasila a šly jsme za klukama...

„Lásko, pojedeme?" zeptala jsem se Sebastiána. Přikývl a rozloučil se s Tomashem, Soph a jejich princeznou... Nasedli jsme do auta a ani jeden nepřerušil ticho, které panovala mezi námi. „Zítra jedu se Soph pro ty šaty a..." zasekla jsem se. Nevěděla jsem jestli mu to mám říct. „A se Soph k lékaři." Podíval se na mě splašeně. „Neboj, vše je v pořádku." políbila jsem ho. Usmál se a zapnul rádio.

Ležela jsem na sedačce a koukala na televizi. Vlastně nekoukala, přemýšlela jsem. Co, když má Soph pravdu a já si jen nalhávám, že se na mě nemůže usmát štěstí... Třeba jednou budu mít dítě, možná i dvě? Tak ráda bych se stala matkou. 

Tadááá?! :D  Snad se líbí! :)  A omlouvám se, jak teď nejsem moc aktivní, ale nějak jsem neměla náladu, a nebo jsem byla pryč. :)