Back home in London.[Book #2]✔

Maurícius

Předem se omlouvám, že je to tak krátké, ale hold není čas. Tak snad se líbí! :3

Byly to už dva dny, co jsme přiletěli na Maurícius. Ano naše svatební cesta byla letenka-cesta na Mauricius. Myslím si, že i moje bříško se docela zvětšilo na to že je to teprve druhý měsíc příjde mi to jako čtvrtý.

„Dobré ráno." šla jsem do kuchyně a políbila Sebastiána. Seb seděl na barové židli a něco dělal na mobilu. „Dobré. Támhle máš palačinky." ukázal. „Děje se něco?" sedla jsme si vedle něho. „Ne, jen se musíme vrátit. Práce volá..." položil mobil. Zhluboka jsem se nadechla a přikývla.

A vlastně co se dělo, když jsme přiletěli? Nic moc zajímavého. Přijeli jsme kolem půl sedmé a trochu jsme se pomazlili v posteli+jsme se bavili o tom stvoření co roste ve mně. Nemůžu se dočkat až bude venku...

„Ahoj, mami, tak jak se máte?" mluvila jsem s mámou. Seděla jsem na sedačce, která byla venku a koukala na moře. Ruku jsem měla na břichu a tou druhou jsem se opírala o rám sedačky+držela u ucha mobil. „Jo, zítra bychom měli přiletět."

-----------

„Jdeme?" zeptal se Seb. Měli jsme namířeno na poslední večeři tady na Mauríciu. NA sobě jsem měla volnější šaty a k tomu baleríny.

„A co vy?" zeptala se mě servírka. „Dala bych si džus a tu rybu s mořskými plody." usmála jsem se a odevzdala jsem jídelníček. Seb si objednal steak s hranolkami a k tomu čistou vodu.

„Volala si už mamce?" zeptal se. Přikývla jsem. „Jak odjedeš budu nejspíš u mámy." řekla jsem. Abych vám to objasnila... Sebastián jede na pracovní cestu, nejspíš na měsíc, a protože nechci být doma sama nabídla mi máma u ní na nějakou tu dobu pozůstat. „Fajn, takže ve čtvrtek tě tam mám odvést?" „Ne, pojedu se s tebou hezky rozloučit, a pak odjedu sama za mámou." chytl mě za ruku a políbil na tvář. „Budeš mi chybět." Usmála jsem se. „Ty mně."

„Jsem úplně plná." Sebastián se na mě podíval a zasmál se. „To vidím."

Po chvíli přišla servírka a odnesla talíře. Sebatsián zaplatil a jeli jsme vypůjčeným autem k nám do 'domu'.

„Musíme si ještě zabalit." řekl. „Já už mám." lehla jsem si na postel. On se zasmál a přišel ke mně. Začal mě hladit po obličeji a políbil mě. Usmála jsme se a odtáhla se. „Musíš si zabalit." luskla jsem mu před obličejem. „Už jdu." políbil mě.

Ani jsem si neuvědomila, že bych mohla usnout. Sebastián byl tak potichu, že jsem usnula. Po chvíli mě vzbudila rána. Otevřela jsem oči. Posadila se a uviděla Sebastiána, jak mluví sprostě. Zasmála jsem se. Sebastián poskakoval na jedné noze a tu druhou si držel. Nejspíš mu na nohu spadla moje taštička, kde mám věci... Hups!