Back home in London.[Book #2]✔

Osud/Bolest

S rodiči jsem seděla v letadle a docela se i těšila až si odpočinu a budu si hrát s Markem. Vím, že cesta bude dlouhá, a tak jsem si vzala mobil,který byl v režimu letadla. Zapojila si sluchátka a zapnula hudbu. Nějak jsem nevnímala okolí sebe, ale najednou mě někdo pohladil. Máma. Usmála se a já ji úsměv oplatila.

"Vážení cestující, prosím připoutejte se. Budeme přistávat." řekla letuška a já se připoutala. Najednou jsme se začali třást. Přistáli jsme. Letadlo kroužilo, aby mohlo 'zaparkovat' tam, kde by mělo. Začala jsme si schovávat mobil, knihu a prupisky do mé kabelky. 

Půjčili jsme si auto a dali do kufru naše zavazadla. "Tak moc se těším za nimi." řekla jsem a sedla si do auta. Máma si přisedla na místo spolujezdce a táta za volant. Táta nastartoval a pustil rádio. Zrovna tam hrála nějaká fajn písnička, takže jsem začala zpívat. Máma se bavila s tátou o nějakých věcích ohledně stěhování... Vzala jsem si mobil a napsala ségře, že už jedeme. Pokračovala jsem ve zpívání. 

Silnice byla skoro prázdná, takže táta přidal rychlost. Najednou se i přidal táta. Začal zpívat, bylo to strašné. Začala jsem se smát a máma se mnou. Projížděli jsme most, který nebyl moc dlouhý. Najednou se před námi objevil náklaďák. Jel v protisměru. Uslyšela jsem výkřik, a pak jenom jak táta prudce zabrzdil a... A někam spadli.

Pomalu jsem se začala probouzet a uviděla neznámé místo... Ležela jsem někde na trávě. Vedle mě ležela máma a měla na sobě deku. Myslím, že byla v pohodě. To já měla jen bolest v hlavě, a pak... Nikde jsem nezahlédla tátu. "Táta?!" zakřikla jsem. Uviděla jsem sanitku a nějaké černé auto. Máma se najednou rozbrečela a já se zkusila postavit. Nějaký chlap, nejspíš lékař mě zadržel a řekl něco v tom smyslu 'Je nám líto, ale dozvíte se to později.' Máma stále brečela. Proč?! Co se tady děje! 

Ležela jsem na nemocničním lůžku... Zase. Někdo zaklepal a já se posadila. Byla to máma. "Rose?" sedla si. "Kde je táta!?" zeptala jsem se. "On... Když jsme přerazili ten most. Nepřežil to." začala brečet. Nějak jsem se zastavila a necítila ani bouchání srdce. Nerozbrečela jsem se. Lehla jsem si a myslela si, že je to sen... "Mami?! Rose!" uslyšela jsem Katie a za ní stál Daniel. Nejspíš to věděla. Dřív než já?! Postavila se a šla pryč... Chtěla jsem být sama. 

Proč?! Proč musím vždy někoho ztratit?! Tati! Najednou jsem si promítla v hlavě všechny vzpomínky, co jsem s ním zažila. Např. nakupování, provokování, naše dovolená, povídání si historek... Nemůžu uvěřit tomu, že tady není. Někde v hloubi duši stále cítím, že je se mnou...

Promiňte, ale tenhle děj jsem prostě udělat musela... :D Chtěli by jste udělat třeba nějaké info o postavách? :3