Back home in London.[Book #2]✔

Nejsem v pořádku!

1038 slov! :D Dnes tak trošku dlouhá část.

Seděla jsem stále na židli a ani nevím. Nevím, co jsem čekala, možná že nějaký pohyb, znamení, výkřik, já ani nevím... Pomyslení na to, že přijdete o manžela je neskutečná bolest, která vás dokáže srovnat k zemi... Když jsem tak seděla, můj proud slz se nezastavoval a myslela jsem na všechno. Na život, jak by asi vypadal, kdyby tady nebyl... Co bych, pak říkala Ann... O můj bože.

Úplně jsem zapomněla na rodinu, nezavolala jsem ji. Ann je se Soph a máma, Katie, rodiče od Seba? Měla bych jím zavolat...

Vstala jsem ze židle a pustila ruku od Seba. Vyšla jsem na chodbu, kde bylo ticho a svítily jenom zářivky... Vzala jsem mobil, vytočila číslo od mámy. Přiložila ho k uchu, ale nic. Nebrala to. Napsala jsem ji alespoň SMS.

R: Seb je v nemocnici... Měl autonehodu. Pohlídáš mi prosím Ann? Je se Soph u nás doma.

Napsala jsem to v klidu, i když v klidu jsem nebyla. Ještě jsem vytočila číslo od Sebovy mámy... Když jsme ho přiložila, zahlédla jsem i hodiny. Bylo už jedenáct hodin večer. Už jsem tady osm hodin?

„Dobrý den, tady.." „Rose, ahoj copak se děje?" Rozbrečela jsem se. Utřela jsem si slzy. „Seb je v nemocnici." vzlykla jsem. „Měl autonehodu a je na tom hodně špatně." sedla jsem si na židli a zase byla v tom tranzu, kdy mám pocit že jsem zase, ale zase sama... „Cože!" vyjekla. „Hned přijedu!" ukončila to... Rozbrečela jsem se a šla na toalety. Zavřela za sebou dveře a koukla na sebe do zrcadla. Vypadal jsem... Strašně. Moje oči byly rozmazané od řasenky, opuchlé a červené. Zase jsem se klepala. Vodou jsem si opláchla obličej a ruce. Utřela se a měla zase namířeno za Sebem.

Když jsem vyšla, dveře od Sebového pokoje byly otevřené. Nakoukla jsem a byl tam doktor. Zaklepala jsem. „Dobrý den..." řekla jsem. Doktor zareagoval a koukl se na mě. „Dobrý den, paní Pearslová. Pojďte." pokynul. Zavřela jsem dveře a stála tam, jako přikovaná k zemi. „Chci si s vámi popovídat ohledně..." někdo zaklepal. „Rose!" objala mě. Byla to Sebova máma, Elissa. Stiskla jsem ji pevně a ona mi šeptala něco do vlasů... Myslím, že taky brečela. „Paní?" zeptal se doktor. „Pearlsová, těší mě. Sebova matka." podala mu ruku.

Šly jsme s Elissou do kanceláře od toho lékaře. Začal hned, tak nepříjemně, že už jsem ztrácela naději. Ale stále jsem doufala, že bude v pořádku. Věděla jsem to! „Pan Pearls, jak už jsem říkal utrpěl mnoho poškození, což zprvu nevypadlo dobře. Ale dostal se z toho nejhoršího, takže vám jen můžu říct, že je mimo ohrožení. Jen, abych to upřesnil, kdykoliv se může něco přihodit..." „Takže není ještě v pořádku?!" vykřikla jsem. „Paní Pearlsová, uklidněte se. Váš manžel bude v pořádku." Postavila jsem se. „Před chvíli jste říkal, že se může něco přihodit!" „Rose, uklidni se." pohladila mě Eliss. Kroutila jsem hlavou a odešla. Zavřela jsem dveře a nechala je tam... Stála jsem uprostřed chodby a nevěděla co dřív. Měla jsem nával bolesti, smutku, výkřiků, jak to krucinál mám zvládnout!? „Rose!" někdo mě zavolal. Katie. Běžela ke mně a objala. „Jsi v pořádku?!" ustaraně se na mě podívala. Příkývla jsem, ale... „Ne, vlastně ne nejsem! Jak bych mohla, vždyť můj manžel je v umělém spánku!" rozbrečela jsem se. „Rose..." hladila mě po zádech a šla si se mnou sednout. Sedly jsme si a Katie šla pro kafe. Opřela jsem se hlavou o zeď a rukami jsem si zakryla obličej...

„Rose..." zavolala na mě Sebova máma. Koukla jsem se na ní. Strašně mě pálely oči a chtělo se mi spát, ale já chci být se Sebem. „Ten doktor říkal, že by se měl kolem zítřka probudit. A to vnítřní krvácení zastavili. Věř mi, že bude v pořádku..." Přišla Katie a podali mi kafe. „Dobrý den." pozdravila Katie. „Dobrý." V klidu jsem oddechovala a v duchu si říkala. 'Bude to v pořádku, vidíš vše skončí růžově a ty budeš zase se Sebem...' „Halo? Rose!?" někdo na mě mluvil. Katie mi mávala před obličejem. „Huh? Co?" podívala jsem se na ní. „Pojď domů... Jsi unavená. Vyspíš se a zítra tě tady klidně odvezu." „Rose, raději běž. Přece jenom jsi tady už pár hodin." stále mluvily. „Ne. Musím být se Sebem." postavila jsem se, ale nějak jsem to neustála a omdlela. TMA.

„Rose? Vzbuď se." plácal mě někdo přes obličej. Otevřela jsem oči a uviděla Katie. „Omdlela si. Jsi unavená, pojď pojedeš ke mně." Pokroutila jsme hlavou. „Ne, Seb..." nedokončila jsem. „Pojď." Vzala mě za ruku a šly jsme k autu. „Ann je doma se Soph a já..." „Chceš tam dovést?" Přikývla jsem.

Vystoupila jsem z auta a Katie mi pomohla. Držela mě okolo pasu a podpírala mě. Soph otevřela dveře, nejspíš nás zahlédla. „Co se stalo?! Rose?" řekla. „Je jen unavená. Mám s váma zůstat?" řekla Katie. „Chci Sebastiána..." „Rose. Pojď. Pojď si lehnout. Katie, raději jo..." šla jsem nahoru po schodech a zahlédla Ann v postýlce, která ležela u nás v ložnici. Pohladila jsem ji po líčku a lehla si. Zakryla se a jen doufala, že to byl sen...

Nevím kolik bylo hodin, ale vzbudila jsem se. Ze zdola jsem slyšela hlasy. Šla jsem pomalu po schodech a poslouchala jsem. „Ano?" vzala mobil Katie, když s někým volala. „Ještě spí." „Ano, dobře. Přijedeme." Položila mobil. „To bylo z nemocnice. Sebastián se probral." řekla. Sešla jsem schody a šla za nimi. Nalila jsem si vodu do skleničky a opřela se o kuchyňskou linku... „Rose?" „Já to slyšela. Půjdu se obléct a pojedu tam..." „Odvezu tě." namítla Katie. „Soph, díky za pohlídání. Vezmu s sebou Ann" pokusila jsem se o úsměv, ale byla to spíš divná grimasa...

Šla jsme se osprchovat a dát do kupy. Ann byla dole s Katie. Osprchovala jsem se, nalíčila a vzala jsem si na sebe černé roztrhané džínsy a k tomu šedé tričko. Ann jsem dala šatičky s kytičkami a mohly jsme vyrazit...

„Zvládnu to. Nemusíš s námi jezdit." „Pojedu, kdyby třeba si chtěla pohlídat malou." „A co Dan s Patrickem?" „Jsou doma, měli jet někam." usmála se. „Tak fajn..." Nastoupily jsme do auta. Katie řídila, takže já si sedla na místo spolujezdce. Než jsem si sedla, dala jsem Ann do autosedačky a zapnula ji. Zavřela dveře a já nasedla. „Můžeme?" řekla Katie. Přikývla jsem. 

Tak co říkáte? :3 :D Chcete ještě dneska další? :O

×Komentáře a Votes potěší!× :3

Chci vám ještě jednou poděkovat! Překonali jsme 700+ přečtení a 100+ Votes! :3 Děkuji!

Miluju vás. <33333