Back home in London.[Book #2]✔

Vypadám jako balon.

Týden, pouhý týden do mého porodu. Ano, je to tady. Moje břicho vypadá jako obrovský kopačák a já se vždy jen modlím, když jdu k doktorovi ať se nepřekutálím. Asi se smějete, ale tohel není legrace. No dobře možná trošku, ale pro mě v tomhle případě ne. Nemůžu se dočkat až moje holčička bude venku. Slyšíte dobře! Budu mít holčičku! Se Sebem jsme byli oba šťastní, když nám tuhle zprávu sdělila doktorka.

Nedávno jsem mluvila se Sebem o jménech a nakonec jsme vymysleli Anabella Lissa Pearlsová. Vím dvě jména jsou divná, obzvlášť když máme každé jiné, ale nám se to líbí. Taky už máme pokoj pro naší princeznu. Pokoj máme hned vedle koupelny. Koupelna je uprostřed a na levé straně je náš pokoj se Sebem a na pravé straně je dětský pokoj. Vymalovali jsme ho na bílou+bílý nábytek a dokončili to barevnými doplňky. Jsem na nás pyšná, protože tenhle pokoj se nám doopravdy povedl!

„Lásko. Jedeme?" volal na mě Seb. Měli jsme namířeno do zoo. Sebou máme taky společnost. Pojede s námi Sophii, Tomash a princezna Lena. „Už jdu." šla jsem pomalu po schodech. Na sobě jsem měla volné bílé šaty a k tomu baleríny. Sebastián vzal klíče ze stolku a zamknul dveře. Já šla už k autu a nasedla.

„Leno, koukej tady je žirafa." řekl Tomash. Tomash se Sebem a Lenou byli před námi a my dvě se Soph jsme šly pomalu. Povídaly si o různých věcech. Sophii pojede tento rok na dovolenou do Itálie. No a my? My budeme sedět doma a užívat si malou princeznu. Uvažujeme, že se pojedeme podívat do Francie, ale uvidíme.

„Bojíš se?" zeptala se Soph. Podívala jsem se na ní. „Čeho?" usmála jsem se. „Porodu." „Trochu, ale strach přebíjí nedočkavost." zasmála jsem se a Soph se přidala. „Ihned mi pak musíš napsat ano?!" objala mě. „Jasně!"

Než jsme však odjeli zašli jsme si ještě na oběd do jedné restaurace, která byla poblíž. Soph s Tomashem a Lenou už jeli domů, takže jsme šli sami. Sebastián si objednal hamburger a já si dala pizzu. Pizzu s brokolicí, sýrem a nějakým masem a ještě ostatní zelenina. A hádejte. Snědla jsme to celý... Myslím si, že těhotenství mi nespěje, a nebo spíš takhle moje princezna, která je ve mně má hlad. Jo lepší to je se vymlouvat. Eh...

„Nechápu kam to všechno to jídlo dáváš?" zeptal se mě Seb, když jsme jeli domů. „Joo, to já sama nevím ale bylo to dobrý." zasmála jsem se.

Dneska nejspíš poslední. :D Uvidíme. Ale je to na vás! :3 Klidně vydám ještě jednu část a snad delší. :3 

×Komentujte.×

A prosila bych Votes. :3

***************************

Miluju vás. <33