Back home in London.[Book #2]✔

Kde je tatínek?

„Maminko, kde je tatínek?" zeptala se Ann, když se vzbudila. Ležely jsme vedle sebe a já čekala na ten den, kdy se zeptá. „Zlatíčko je v práci." líbla jsem ji. Sebastián nám zase odjel bohužel na čtyři měsíce do Itálie... Zase samy dvě. „Zavoláme mu?" koukla na mě. Zasmála jsem se. „A chtěla bys?" Ann dokola kývala hlavou a já šla pro mobil. „Tak počkej." vzala jsem mobil. Vytočila Sebastianovo číslo. Zvonilo to... „Halo, haloo tatíí" říkala Ann. Hladila jsem si po vláskách. „Ahoj, princezno." „Ahoj, zlato." „Ahoj." Ležela jsem na posteli a Ann byla o mě opřená. Stále mluvila se Sebem. Někdy ji i závidím, jaký vztah s ním má. Je to neuvěřitelné. Čas běží a ona roste a myslím, že i dospívá. Je to moje zlatíčko. Směje se, vyvádí blbosti a hlavně se rychle učí... Nedokážu si představit, kdybych jí neměla. Ještě do teď si pamatuju, jak jsme měli starostí s tím že nebudeme mít rodinu... Pak se na mě usmálo štěstí a já se Sebem vychováváme tuhle princezničku. „Tak pojď jdeme se nasnídat, rozluč se s tátou a zase večer mu zavoláš." kývla. „Ahoj tatíí." poslala pusinku. „Ahoj, princezno. Rose? Večer mi nevolejte. Máme toho teď hodně." řekl, když malá cupitala po schodech. „Tak fajn, ale co jí mám říct?" „Zabav jí. Miluju tě." „Já tebe taky..." povzdechla jsem si.

Taky vám připadá tenhle vztah na nic, a nebo se mi to jen zdá? Miluju ho, ale nějak si zvykám na samotu s Ann. Ale to zvládnem.

Přišla jsem dolů do kuchyně, kde už skákala Anny, abych jí dala do misky mléko a cereálie. „Tak pojď." vyzvedla jsem ji na kuchyňskou linku. Nalila jí do její růžové flašky mléko a do toho trochu kakaa. Do misky udělala totéž, nalila mléko a přidala cereálie. Dala jsem ji to na stůl, posadila ji. A ještě pustila pohádku. Já jsem si vzala nakrájené ovoce a jahodový čaj.

„Zajdeme dneska za babičkou a půjdeme sáňkovat?" usmála jsem se. Ann si zrovna dávala do pusinky lžičku. Přikývla a usmála se. „Mami, pocem." zašeptala. Nahnula jsem se a víte co udělala? Dala mi pusu a objala. „Taky tě mám ráda." líbla jsem ji. Vzala svůj talíř a hrnek. Dala ho do myčky a čekala až sní Anny.

----------

„Uuuuh." vydala jsem zvuk, když přijela Ann s mámou na saních. „Eště, eštěě." poskakovala Anny. „Tak naposledy a půjdeme domů." řekla jsem. „Neee ještě sněhulák." zasmála jsem se. „Dobře, tak jedna jízda, sněhulák a jdeme." Nedořekla jsem to a hned vyběhla kopec. Se Sebem jsme uvažovali, že bychom ji někam přihlásili, ale to zatím nebudeme řešit.

Postavily jsme sněhuláka a šly už domů. „Nechcete jít ještě ke mně?" zeptala se mámy, když jsme se loučily. „Jooo, dědááá." zahlédla Jacka a běžela za ním. „Ale na chvíli." Vzala jsem sáně a opřela je o dům. Oklepala jsem boty a šla si sednout do kuchyně. Máma mi uvařila kafe a Anny čaj. Anny si hrála s Bonnie, mámin nový pes (fenka)... Je to 'hasky' takže huňatý pes pro Anny znamená hodně. „Anny, pojď se napít." ukázala jsem rukou na čaj. Přiběhla a napila se. Co myslíte, že šla hned udělat? Běžela opětně za Bonnie. Zavrtěla jsem hlavou a koukala na mamku. Koukala do nějakého alba. Přesedla jsem si k ní a koukla. Uviděla jsem... „To je moje album?" „Uhmm." přikývla. „Ještě před třemi lety tady byl.." ukázala na fotku s tátou. Byla jsem tam já a táta mě držel. „Chybí ti?" koukla jsem na ní a naznačila smutný pohled. „Někdy si říkám jaké by to bylo, kdyby tady byl..." „Bylo by to stejné, jen by viděl jak dospíváme a rosteme. Poznal by Anny a ostatní..." nahrnuly se mi slzy do očí. „Neplač." objala mě. „Někdy mám strach, že příjdu o Sebastiána, ale pak je tady zase ta realita a uvědomím si že mám Anny a..." to už jsem nevydržela a rozbrečela. „Mami, proč brečíš." „Pojď ke mně..." vzala jsem ji a objala. „Víš, že tě miluju viď?" usmála jsem se na ní. „Já tebe taky." objala mě... 

Taková dojatější část. Už nám zbývá jen pár kapitol a bude konec. :/ 

×Votes a Komentáře potěší!× :4

Miluju vás!!! <333