Úsměv

510 22 0
                                    


Něž začnete číst, chci se zeptat, chcete udělat Characters ask? :D 

 Když tak mi napište otázky! :) 

„Mami." Zahlédla jsem mámu. Říkala, že přijede, ale netušila jsem že zrovna dnes. Máma se rozhlédla a svůj pohled zastavila na mojí princezně. „Kde je Seb?" zeptala se a sedla si ke mně. Vzala ručku od Ann a hýbala s ní. „Nazdar kočičko." řekla máma. „No, tak vidíš už si babička." zasmála jsem se. Ann mi ležela na těhotenském polštáři, který jsem měla na sobě. Žužlala si prstík a polehávala. Měla sice otevřené oči, ale ještě nevidí do dálky, bohužel ne možná i na mě, když jsem u ní blízko tak určitě mě a ostatní zaregistruje.

„A kde je Jack?" zeptala jsem se. Máma držela v náruči Ann a Seb jel domů. Byl unavený, takže jsem ho poslala domů, aby se vyspal. „Pracuje, ale měl by se stavit." usmála se. „Aha." „A kdy tě pustí domů?" zeptala se. „Nevím nejspíš za dva dny." Ann začala brečet, a tak jsem si jí vzala a nakrmila ji.

O týden později

„Lásko? Podržíš ji?" řekla jsem Sebovi. Už týden jsme byly doma. Nevím proč, ale scházelo mi to, i když to byly jen čtyři dny... Za pár dnů jdu s Ann k lékařce, aby ji zkontrolovala a objednala nás na další očkování, už máme za sebou tři. Moje holčička je prostě statečná. Sebastián zase brzy odjede, a tak si užíváme poslední chvilky. Asi vás to už štve, že stále odjíždí, ale práce ej práce. A nejste sami koho to štve. Nedokážu si představit, že třeba dva měsíce budu sama jen s Ann. Ano, měla bych se o ní sama postarat, ale nejde to tak lehce.

„Ann koukej." hrála jsem si na dece s Ann. Ukazovala jsem ji různé hračky a ona si zase žužlala prstík. „Koukej, kdepak je moje princezna?!" Měla jsme zakryté oči rukama a odkrývala si postupně oči. Ann se trochu zlekla, ale usmála se! „Sebe!" zasmála jsem se. „Ann ty ses na mě usmála? Ann." vzala jsem ji do rukou a dala ji pusinku. Pak jsem třela můj nos o její a její úsměv se zvětšoval a stal se řekněme 'aktivním'. „Co se děje?" přiběhl Seb. Zasmála jsem se a on se na mě díval vyplašeně. „Ann se usmála." Zasmála jsem se. Seb si oddychl a zase odešel... Pracovat.

----------

Ann po dlouhé době konečně usnula a já si šla udělat silný čas do kuchyně. Zapla jsem konev a nachystala si do hrníčku čaj. Pomalu jsem usínala, a proto když jsem si zalila čaj šla jsem hned do naší ložnice. Teď jsem v pokoji nebyla sama. Zatím máme postýlku u nás, abych nemusela večer chodit do dětského pokoje... Ann spinkala. Vzala jsem si notebook a pustila si nějaký film, který byl po ruce...

Asi jsem byla tak unavená, že jsem usnula...

Jsem ráda, že jsem tohle zvládla vydat. Nemohla jsem se za Boha dokopat k tomu, abych něco napsala. Tak prosím tady máte. :D 

Vy už to znáte, ale i tak. :3

Prosím <3

×Koment a Votes potěší!×

Miluju vás! <3

Back home in London.[Book #2]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat