Charlotte: Zrození

Prolog

Zlatý medvěd právě sestupoval po schodech dolů. Ty schody vedly do sklepení. Už jen představa, že uvidí něco, co se mu určitě líbit nebude, mu naháněla neskutečný strach. Najednou se cítil tak bezmocně, jako ještě nikdy předtím, a to i přesto, že měl ze všech animatroniků největší moc.
Když sešel po schodech dolů, rozhlédl se. Sklepení bylo jedno temné prostranství dosahující neurčité délky a šířky. Občas se zde objevilo jakési světlo, ovšem zdroj nebyl k nalezení. A zlatý medvěd právě toto světlo hledal.
Nakonec ho přece jenom uviděl. Bylo bílé, zářivé. Vycházelo z velké dálky. Nadechl se, vydechl a vydal se tam.
O chvíli později však světlo zhaslo a rozsvítilo se zase jinde. Medvěd se tomu nejdříve podivil, ale pak změnil směr chodu a už se o to dál nestaral. Pak mu ale začalo být divné, že světlo neustále přeskakuje z místa na místo. Neztratil se?
,,Springy, bratříčku, jsi tady?" zavolal do tmy. Očekával odpověď, ale té se mu nedostávalo. Dostal strach. Takový strach, který ještě v životě necítil. Začal se třást, nohy mu samým strachem ztěžkly, nemohl se pohnout ani o centimetr. Pokusil se zhluboka dýchat, ale to mu taky moc nešlo. Zavolal tedy znovu: ,,Springy! Prosím, nehraj si se mnou, mám strach!" Odpověď opět v nedoslechu.
Zkusil udělat malý krok vpřed, tentokrát mimo světlo. Měl chuť se vrátit a raději na tento vstup zapomenout, ale nemohl. Nemohl odtud jen tak odejít. Musel něco zařídit a hodlal své rozhodnutí uvést do skutečnosti, i když si byl vědom, že to nebude nijak jednoduché.
Muselo mu trvat věčnost, než udělal pořádný krok vpřed. Ano, až tak byl nervózní. Všechen čas strávený tady mu připadal jako věčnost, i když to bylo ve skutečnosti pouze pár minut či dokonce sekund.
,,Springy! Prosím, ozvi se!" zkusil to znovu, ale opět bezvýsledně. Jméno svého bratra vyslovoval zvlášť zoufale. Bál se o něj. Už uplynulo pár neděl od toho, kdy toto místo navštívil naposledy. Tehdy se ještě jeho bratr usmíval, vtipkoval, měl radost, že jeho dvojče navštívilo to ohavné místo kvůli němu. Teď se ovšem bál toho, jak se bude chovat teď.
Samota oba bratry užírala až do endoskeletonu. Jeden bez druhého se cítili osamělí. Zato když byli spolu, byli šťastní jak blechy. Pár chytřejších animatroniků si z nich bralo příklad, takže se snažili chovat se k sobě jak jen nejlépe mohli. Některým to ale bylo lhostejné.
,,Springy, tohle už sakra není sranda!" volal medvěd stále zoufaleji a zoufaleji. ,,Ukaž se! Prosím! Bojím se tady sám!"
Golden Freddymu nebylo nikdy trapné přiznat, že má strach. Nikdo nevěděl, proč tomu tak je, ale neřešili to. Taky že medvěd neměl strach pořád, tak proč by to někdo řešil, že?
,,Springtrape!" Zlatý Freddy si sednul na zem, pokrčil nohy, obejmul si je a hlavu si položil na kolena. Zaujal tak něco jako protistrachovou pozici, která ale bohužel nezabírala. Uvědomil si, že se ztratil. Ano, až teď. Ve sklepení nebyl žádný záchytný bod, od kterého by se mohl odrazit a dojít tak zpátky ke schodům. Jediný, který znal sklepení centimetr po centimetru, byl samotný bratr Zlatého Freddyho, a to jest Springtrap.
Zničehonic ho kdosi zezadu objal se slovy: ,,Ššš, už jsem tady..."
Golden Freddy okamžitě vztyčil hlavu, až málem srazil náhlého návštěvníka, a pohlédl směrem, odkud se hlas ozýval. Neviděl nic. Ani svého bratra, ani nikoho jiného.
,,Ha-ha-haló?" Začal se rozhlížet do všech stran.
,,Podívej se pořádně, bráško," radil mu hlas, který jistojistě patřil jeho kdysi zlatému bratrovi. Golden Freddy se tedy pořádně zadíval do tmy za sebou. Nakonec přece jenom spatřil tvář svého bratra. Zrudnul už jen nad představou, jak blbě tohle muselo vypadat...
,,Copak tě sem přivádí?" otázal se potrhaný králík barvy neznámého původu. Zřejmě to byla nějaká slátanina žluté a zelené, možná i zlaté.
,,No co asi?" pousmál se Golden Freddy. ,,Ty přece."
,,Ale já tě nepřivedl," zavtipkoval Springtrap. ,,Jak ses měl?"
,,No... to nestojí za řeč. To bych se spíš měl zeptat já tebe, ne?"
,,To bys mohl, ale já vím, že to neuděláš."
,,A co když jo?"
,,Tak... neuvidíš překvapení."
,,Překvapení?" nechápal Golden Freddy. Byl už teď o poznání klidnější.
,,Ano." Springtrap přikývl a pousmál se šibalským úsměvem největší míry, kterou znal. ,,Víš, malinko jsem se nudil, tak jsem něco vytvořil. Pojď, ukážu ti to." Postavil se, vzal Golden Freddyho za ruku a táhl ho kamsi do temnoty.
Po nějaké té chvíli oba narazili na těžké, kovové dveře. Potrhaný králík pustil ruku zlatého medvěda a dveře otevřel. Oba zasáhlo do očí prudké bílé světlo pocházející ze staré žárovky na stropě. Když si Golden Freddyho oči přivykly náhlému osvětlení, spatřil uprostřed místnosti dřevěný stůl. Co ho na něm zaujalo nejvíc, byl animatronik ležící na něm. Byl to růžový králík.
,,Tak co, líbí?" otázal se Springtrap a hrdě se postavil vedle svého díla. ,,Je to zatím jen prototyp, ale za chvíli by měla být dokonalá."
,,Wow," vydechl Golden Freddy s úžasem ve tváři, ,,tohle jsi opravdu vyrobil ty?"
,,Ňom... ne úplně vyrobil..." Springtrapa zřejmě otázka jeho bratra malinko vyvedla z míry. ,,Jednoduše jsem našel kostým Shadow Bonnieho a trochu ho upravil..."
,,Cože jsi?!" zděsil se zlatý medvěd. ,,Víš ty vůbec, co by ti Shadow Bonnie mohl udělat?!"
,,Uklidni se, mám jeho povolení." Výraz bratra Zlatého Freddyho se zničehonic změnil na zamračený. ,,Ptal jsem se ho na to, nevadí mu to."
,,Vážně?" Golden Freddy tomu moc věřit nechtěl, ale taky nechtěl svého bratra nijak urazit či dokonce naštvat. To uměl Springtrap dobře.
,,Vážně. Mluvím pravdu, musíš mi věřit." V jeho hlasu zněla čirá nenávist. ,,Heh... poslouchej, potřeboval bych menší pomoc."
,,A to jest?" Golden Freddy nasadil zamračený pohled, přitom si zkřížil ruce na hrudi a vyčkával na Springtrapovu odpověď. Jeho vlídný přístup rázem zmizel jako králík v temném lese.
,,Až bude tahle kreatura hotová," začal králík odříkávat svoji prosbu, kývnul přitom na králičici na stole, ,,musím najít někoho, kdo by jí dokázal dát život. Marionette mě nenávidí, zbýváš tedy ty. Dokázal bys to?"
,,Ehm... uh... no..." zlatý medvěd znervózněl. Přešlapoval na místě, už tedy nezaujímal postoj naštvaného bodyguarda. Jednu ruku měl natáhlou podél těla, druhou si ji držel v oblasti loktu. Za chvíli si držel lokty oběma rukama.
,,Ach jo... budu z tebe muset vytáhnout odpověď po svém nebo se konečně vymáčkneš?" vyhrožoval králík.
,,No... já... t-t-to přece nemůžu... byl by to další ztracený život... další... další..." To slovo nemohl Golden Freddy vyslovit vždycky, když byl v blízkosti svého bratra. V jeho přítomnosti znělo ještě temněji než kdy dřív.
,,Vražda?" hádal Springtrap a dal si ruce v bok. To slovo vyslovil tak arogantně, tak, jako by to bylo úplně normální slovo, tak otráveně, tak samozřejmě... Takový byl holt Springtrap. Někdy byl milý a obětavý, jindy se ale choval jak sebestředný idiot. A to Golden Freddyho děsilo nejvíc. Možná ještě víc než celé sklepení společně s nejhorším Stínem.
,,J-j-jo... p-p-p-přesně tak... vražda..." potvrdil zlatý medvěd, který už teď vypadal na vyvrácení. Králík na to ihned zareagoval a lusknul prsty, čímž vyčaroval vedle svého bratra dřevěnou židli, na kterou si byl medvěd nucen sednout. Springtrap mimo své občas prapodivné chování uměl vycítit, jak se cítí jiní. Chápal, když měl někdo strach stejně jako chápal, když měl někdo radost. Ovšem čarování mu dělalo potíže. Díky tomu, jak po tolika letech vypadal, vlastnil mnohem méně moci než předtím, takže když už přece jenom něco vykouzlil, zasadilo mu to tvrdou ránu do jeho kovového srdce. Proto se čarování raději vyhýbal a používal spíše fyzickou sílu, které měl i přes zranění stále dost.
,,Zdá se, že to neslyšíš úplně rád," usoudil a přistoupil k bratrovi blíž. ,,Tvůj výraz hovoří za vše. To slovo v tobě vyvolává temné vzpomínky, ale i tehdejší zábavu. Moc dobře vím, jak ses tím kdysi bavil. Zabíjel jsi kdekoho jen tak, pro legraci. A teď toho lituješ. Pochopil jsi, co to je, někoho zabít. Už nechceš být vrah. Chceš žít poklidný život. Vím o tobě věci, které o sobě ani ty sám nevíš, věděl jsi to? Například vždycky, když jsi se mnou, cuká ti ucho a když se tě jen dotknu, začneš se červenat."
Golden Freddy si cenil jeho bystrosti, stejně tak i ostatních jeho dobrých vlastností. Občas ho ale svými znalostmi Springtrap děsil. Jako například teď. Všechno co řekl, byla pravda, a Golden Freddy si to až do té doby vůbec neuvědomoval.
,,Mám pokračovat nebo splníš mé požadavky?" Springtrap si stoupnul za Golden Freddyho a položil mu ruku na rameno. Zlatý medvěd tak ucítil jemný tlak potrhané ruky na svém rameni, který se ovšem stále zvětšoval. Cítil, jak rudne. Chtěl tomu zabránit, ale jaksi to nešlo. Oči mu zamířily vzhůru. Springtrap měl pravdu, cukalo mu ucho. Čím déle stisk trval, tím sebou ucho trhalo rychleji.
,,Já..."
,,Vždycky, když jdeš kolem Pirátské zátoky, na chvíli se zastavíš a díváš se na ni, pak zavrtíš hlavou a děláš, jako by se nic nestalo..."
,,Springy..."
,,Ještě před chvílí jsi kontroloval, jestli všechno, co jsem ti řekl, byla pravda..."
,,Přestaň ksakru!"
,,Nemáš rád, když na tebe někdo moc tlačí, to tě pak vytočí a ty buď zmizíš kamsi do neznáma nebo dotyčnému ublížíš. Nechám tě jít, bráško, nebudu tě nadále obtěžovat," změnil zničehonic názor králík a pustil medvědovo rameno. ,,Nemůžu tě do ničeho nutit. Považoval bys mě potom za vyděrače, a to já nechci. Jdi a raději už se nevracej. Zapomeň na mě a zapomeň na to, co jsi tady viděl."
,,Udělám to." Golden Freddy najednou prudce vystřelil do vzduchu. ,,Zabiju někoho a jeho duši dám do těla té animatroničky." Zaťal pěst a zavřel oči.
,,Goldie, jestli to nechceš udělat..."
,,Řekl jsem, že to udělám sakra!" Chtěl dát králíkovi pěstí, ale ten mu jeho ruku naštěstí včas zachytil. Přitom si všimnul, že medvědovy oči nabraly barvu tmavě červené zorničky s černým bělmem, která značila jediné...
,,Zklidni se, bráško, a dívej se mi do očí, ano?" Springtrap mluvil pomalu a opatrně. ,,Uvolni se a poslouchej."
Golden Freddy nejdřív nechápal, o co se jeho bratr snaží, ale pak pochopil, že mu chce jen pomoct. Vzpomněl si totiž, co umí. Hypnotizovat. Když ho Springtrap zhypnotizuje, nebude vědět, co dělá, a tak to pro něj bude jednodušší. Povolil tedy ruku, již měl zaťatou v pěst. Pak se mu hluboce zadíval do očí, připraven ponořit se do hlubin nevědění.
,,Teď tě dovedu nahoru a ty pak půjdeš zabít hlídače," začal králík a pustil medvědovu ruku. ,,Mám dojem, že je to zrovna holka, takže to bude ta pravá duše. Pak ji přineseš sem a dáš ji do bývalého kostýmu Shadow Bonnieho. Název vymyslím potom, teď máme na práci důležitější věci. Nakonec zůstaneš tady a nebudeš si nic pamatovat. Rozumíš všemu? Potřebuješ něco zopakovat?"
Zlatý Freddy omámeně zavrtěl hlavou. Jeho oči opět nabraly černobílou barvu. Civěl teď na svého bratra prázdným pohledem, který však Springtrapa pranic neděsil. Byl na ten pohled zvyklý, nebylo to poprvé, kdy něco podobného dělal. Dost ho to vyčerpávalo, ale o to se momentálně nestaral. Potřeboval nutně oživit tu kreaturu, kterou stvořil. A když říkal nutně, tak to vážně nutné bylo.
,,Hodný kluk," věnoval mu zářivý úsměv, který mu hned připomněl léta na pódiu. ,,A teď pojď, půjdeme spolu nahoru. Až svou práci dokončíš, pomůžeš mi ten kostým dodělat."
,,Ano, pane," souhlasil Golden Freddy, ještě pořád s neurčitým výrazem a monotónním hlasem. Ucho mu už přestalo cukat, to byla první věc, které si Springtrap všimnul.
Oba zlatí bratři se tedy vydali nahoru. Když tam došli, poslal králík medvěda udělat svou práci a sám se opřel o futro dveří vedoucích do sklepení. Za chvíli uslyšel jak výkřik hlídačky, tak řev Golden Freddyho, což znamenalo jediné. Hlídačka bude zřejmě mrtvá. A pokud ne, tak alespoň omráčená.
Ale to už zlatý medvěd nesl černovlásku v tmavě růžovém oblečení v náručí směrem ke svému kolegovi. Springtrapa ten pohled prudce zasáhl do očí. Teda... ne úplně jeho, ale duši, která v něm přebývala. Davida Aftona. Poznával ji. Byla to jeho někdejší přítelkyně. Jmenovala se Charlotte.
Charlotte byla milá a vždycky věděla, co dělat. Nepatřila do skupiny křehkých dívek, ale zase ani do těch silnějších. Dokázala tak vyřešit kdejaký problém, pochopit pocity ostatních, rozveselit je nebo třeba utěšit. Vlastnila také bystrost, stejně jako její přítel. Proto si jí každý vážil. Teď tady ale bezvládně ležela v Golden Freddyho náruči, na sobě měla sukni a mikinu, všechno v tmavě růžové barvě, stejnou barvu měly i králičí uši, které měla stejně jako další z jejích kamarádů hlídačů místo těch normálních. Z jednoho ze spánků jí tekla krev, taktéž pod krkem.
,,Je mrtvá?" otázala se duše ve Springtrapově těle.
,,Ještě ne, ale brzy bude," odpověděl monotónně Golden Freddy a přišel blíž.
Springtrap i duše v jeho těle neměli rádi pohled na krev. Přesto se teď oba dívali na tu překrásnou dívku, aniž by cokoli naznačili. Nakonec Springtrap řekl: ,,Dej mi ji."
Golden Freddy bez jakéhokoli protestu přikývl a vykonal Springtrapův rozkaz. Viděl, že ho ten pohled dost znepokojil, ale díky tomu, že byl ve stavu, kdy musel pouze vykonávat příkazy svého bratra, nic neudělal. Jen ho následoval zpět do sklepení.
Když už byli skoro na místě, Charlotte otevřela oči, ale jen na malou skulinku, zamrkala a opatrně se rozhlédla kolem. Cítila bolest v oblasti hlavy a krku, proto. Kolem sebe spatřila pouze tmu a potrhaného králíka, který ji nesl v náruči.
,,Ahoj, Charlotte," pozdravil ji a věnoval jí lehký úsměv. Vždycky ji zajímalo, jak je možné, že se mohou animatronici usmívat a vůbec mluvit.
,,Kde... kde to jsem...?" zeptala se potichu. Hlas měla zachraptělý.
,,Ve sklepení."
,,Teď zemřu, že...?"
,,Je mi to líto, ale ano." Králíkův úsměv rázem zmizel. Vystřídal ho smutný pohled.
,,Bude to trvat dlouho...?"
,,Nemusíš se bát, určitě ne."
,,Chceš mě taky nacpat do kostýmu...?"
,,Uh... jo... a-ale budeš žít, to se neboj!" Králíka ta otázka dost znervózněla. Raději odvrátil pohled před sebe.
,,Budu taky animatronik... no teda... já... věděla jsem, že to nedám... věděla jsem, že to prostě nemůžu přežít... tušila jsem to... a jak vidím, nemýlila jsem se... který budu animatronik...?"
,,Ani jeden z nich. Ty budeš mít speciální model."
,,Sakra... že ty jsi to plánoval už předtím...!"
,,Ne, vůbec ne. Nevěděl jsem, že jsi tady. Fakt, věř mi!"
,,Tobě se nedá věřit, Davide... ale pro tentokrát můžu udělat výjimku... ksakru..."
,,Copak?"
,,Já... mám strach... má ten kostým pružinový zámek...?"
,,Neměj strach, všechno bude v pořádku. I kdyby se mi podařilo zavolat záchranku, byla bys ještě na místě mrtvá."
,,Takže ten kostým má spring lock... to mě opravdu tak nemáš rád...?"
,,Ale já tě mám rád! A žádný spring lock tam není. Je to jen kostým."
,,Tak už mě zabij... dělej..."
,,To není tak jednoduché, Char."
,,To předtím musíš udělat nějaký rituál nebo co...?"
,,Ne, jen..."
,,Přejdeme k jinému tématu... je tady Scott s Chrisem...?"
,,Ano, jsou tady. Oba dva. V jednom kostýmu..."
,,Ty jsi debil...! Chudák Chris..."
,,A Scott je ti někde, že?"
,,No... teď celkem jo... dobře, kašlem na to..."
,,Jo..."
,,Víš... je zvláštní vědět, že za chvíli umřeš... že už se neuvidíš s nikým, koho máš rád... nikdy už nebudeš moct dělat normální věci... budeš muset jen vystupovat na pódiu a ztrapňovat se tam přede všemi... nebo budeš nejde zavřený... sám... bez pomoci... mám opravdu strach..."
,,Budu celou dobu s tebou, souhlasíš?"
,,Jo... díky... jsem ráda, že jsi se mnou... sbohem..."
,,Sbohem..."
Charlotte zavřela oči a ponořila se do hlubokého spánku. Mrtvá však ještě nebyla. A Springtrap to moc dobře věděl. Vešel s ní do místnosti s růžovým kostýmem a sedl si s ní na židli, kterou předtím vyčaroval. Charlotte opět otevřela oči. Pohlédla na kostým a zamračila se.
,,Tu růžovou ztmavíš...! A dáš mi vlasy...! Černé...!" doprošovala se.
,,Vidím, že smysl pro humor ti stále nechybí. Samozřejmě, co jen chceš. Ještě nějaké požadavky?" pousmál se Springtrap. Charlotte jako by v tu chvíli ucítila místo Springtrapových ruk ty Davidovy. Byly měkčí, užší.
,,Budu si něco pamatovat...?"
,,Chtěla bys?"
,,No... já ani nevím... mělo by to nějaké... výhody...?"
,,Pfff... tak to nevím. Jak se mi povede, tak se mi povede."
,,Jo, necháme to na náhodě..."
Zničehonic se Charlotte rozbrečela. Až teď si pořádně uvědomila co ji čeká a nemine. Za chvíli bude mrtvá, možná si nebude nic pamatovat. Děsila ji představa, že by zapomněla na všechny své přátele, rodinu, zážitky...
,,Ššš... nebreč, Char, prosím..." Springtrap ji jemně pohladil po hlavě. Dával si přitom pozor, aby se nedotkl rány na hlavě.
Ale Charlotte už neodpověděla. Zničehonic přestala brečet, dýchat a vůbec všechno, co by měl normálně živý člověk dělat. Springtrap jí stiskl zápěstí v místě, kde by měl teoreticky nahmatat puls. Nic necítil.
Najednou si všechno své počínání začal vyčítat. Věděl, že je mu to k ničemu. Už se to nikdy nevrátí. Snažil se utěšit tím, že teď bude s Charlotte pořád, ale tenhle fakt vyvrátil jiný fakt, který svědčil o tom, že o něj možná už nebude mít zájem a bude se tahat s těma nahoře.
,,Bráško?" Podíval se na svého bratra tázavým pohledem. ,,Prosím, udělej to ty, já..."
,,Chápu," pravil Golden Freddy, který stál opodál, jako by už nebyl ve stavu nevědění. Jeho hlas už nezněl monotónně. To Springtrapa celkem vyděsilo. Že by to přestalo fungovat?
Aby to vyzkoušel, položil Charlotte na stůl vedle králičice a přiblížil se ke svému bratrovi. Lusknul mu před obličejem, jestli zareaguje, ale nic se nestalo. Medvěd se na něho pořád nepřítomně díval.
,,Sakra, už mám halucinace..." Chytnul se za hlavu a chvíli pochodoval po místnosti.
Pak odešel. Nechal tak Golden Freddyho vykonat svou práci.

(2873 slov, vydáno 11. 7. 2016)

Asi se vám to zda trochu moc narychlo a dlouhé zároveň, ale chtěla jsem, aby to bylo opravdu jen o Charlotte. Jinak se moc omlouvám, že je to tak depresivní (nebo mně to alespoň tak připadá).