Charlotte: Zrození

Epilog

Tahle kapitola je hrozná a hrozně dlouhá, číst na vlastní nebezpečí!
Taky se zde nachází jistá scéna, která by se ne všem musela líbit (a mně osobně se taky moc nezamlouvá), ale jak jsem již říkala, nechutné scény tomuhle prostě a jednoduše chyběly.
Nicméně je to fakt celé úplně trapné.

   Za nějakou dobu bylo všechno hotové - cesta k pizzerii byla nadobro uzavřena, všechny dveře (kromě těch hlavních) byly zamčené a většina animatroniků byla všude možně buď rozestavěna k boji, skrčení a se zbraněmi v rukou, nebo se krčili u Marionette. Ta byla jako ochranný bod a záloha, kdyby se něco nepovedlo. Jinak stáli vepředu oba medvědi (i když byli vedle sebe neradi, jeden druhého nesnášeli), pak také oba Bonnieové, Chica, Charlotte a Balloon Boy s Balloon Girl, ale ti stáli až úplně vzadu skoro u loutky, taky se brali jako záloha. Mangle a Toy Chica tedy zůstaly u jejich černobílé ochránkyně. Foxy k tomu jen vzadu z chodby s šibalským výrazem ve tváři přihlížel. Byl zvědavý, co nastane. Sám průběh této situace neznal, možná ani jeho Stínový komplic ne. Stál tam vlastně jen pro případ, že by se něco zvrtlo nebo by chtěl Shadow Foxy ublížit nějakým osobám, které jsou mu blízké. Ty osoby byly ale pouze dvě.
   Tak jako tak, jestli chce ten zpropadený lišák vyřadit dalšího z nich, nebylo jisté, jestli se mu to s takovou nevýhodou povede. Přece jenom, byl jeden a jich bylo deset, pokud nebudeme počítat ty, kteří se boje účastnit nechtěli. Musíme ale brát v potaz to, že měl stínový lišák moc nejen Golden Freddyho a Springtrapa.
   Vedle Charlotte se zjevil Shadow Bonnie. Chvíli se jen díval před sebe a přemýšlel, hned potom však začal hovořit přímo k ní: ,,Má paní?"
   ,,Ahoj, Shannie, skoro jsem si tě nevšimla," pokusila se o úsměv, ale nervozita a strach o své děti a manžela značně převažovaly. ,,Co bys rád?"
   ,,Já jenom..." Znejistěl. Co jí chce vlastně říct? A hlavně jak jí to má říct? Nebyl si tím úplně jistý. ,,Víte... jde o to... jde o to, že bych vám chtěl hrozně rád pomoct, no... a... a..." Vůbec se mu nelíbilo, jak se zadrhává. ,,Prostě... prostě bych vám chtěl říct, že ať udělám cokoli... byl bych rád, kdybyste se na mě nezlobila."
   Charlotte to nechápala. ,,Nemám ponětí, co tím myslíš."
   ,,To... to není zas až tak důležité, možná to pochopíte později. Ale... mohla byste to tedy pro mě udělat?"
   ,,Ale samozřejmě, to víš že jo," potvrdila a králík vedle ní si oddechnul.
   Nicméně za nimi přišla Marionette se svými bojácnými kolegyněmi (které vlastně považovala skoro za své děti) v pozadí a promluvila na ty dva docela starostlivě: ,,Všechno v pořádku? Opravdu chcete bojovat? Ještě pořád můžete zůstat s holkami."
   ,,Můžu za to přece já, ne?" ohradila se Charlotte. ,,Co jsem si navařila, to si taky sním. Nejsme přece žádní strašpytlové, že ano, Shannie?" Obrátila se na svého Stínového ochránce, načež ten se narovnal, vypnul hruď a hrdě přikývnul. Možná se i trochu pousmál.
   A tak čekali. Čekali na zlo z podzemí.

   Stínový lišák se mezitím přesunul za svým Stínovým kamarádem. Shadow Freddymu už nebylo tak nevolno, bylo mu vlastně o dost lépe, a to jen díky němu. Nyní seděl na své posteli a pokoušel se všelijak vstát. Nohy měl ještě slabé, zato v rukách měl sílu za dva. Lišák k němu přilétnul blíž a podal mu ruku. ,,Potřebuješ pomoc?"
   Medvěd se jenom pousmál, ruku přijal a vrávoravě se postavil. Musel se druhého Stína chytnout, aby nespadnul, teprve o pár vteřin později si byl jistý a pustil se. Kupodivu to ustál, ale jakmile udělal krok, musel ho lišák na nějakou chvíli podepřít, protože by jinak upadl na zem.
   ,,Hlavně pomalu, máš spoustu času," ujišťoval Shadow Foxy Stínového Freddyho. ,,Zkusím je zaměstnat na co nejdéle to půjde. Zkusíš jít ke stěně? Budu tě držet."
   Medvědí Stín pouze přikývnul a pokoušel se udělat pár kroků k protější zdi, načež nejednou zakopnul a málem povalil na zem i druhého Stína. Věděl, že za chvíli to bude lepší, přesto se snažil co nejvíce mohl, aby se s ním co nejdřív přestal lišák zdržovat.
   ,,Pročpak nemluvíš?" položil mu otázku lišák.
   ,,Nemám důvod," odvětil medvěd prostě a opřel se o stěnu zády, jakmile k ní došel.
   ,,Nechceš si povídat? To je škoda," spustil rádoby posmutněle liščí Stín, ale pak trochu vážněji dodal: ,,Budeš schopný pohybu, až tě budu nutně potřebovat?"
   ,,Samozřejmě," odpověděl Shadow Freddy sebejistě a znovu se pokusil udělat pár kroků, přičemž se snažil co nejméně chytat své opory.
   ,,Nebude to dlouho trvat, slibuju. Hlavně nesmí nikdo z nás vyhrát, a když už, tak to nebudeš ty, ano? Rozumíš mi?"
   ,,Ano."
   ,,Paráda, to je můj medvídek." S tím lišák medvěda poplácal po rameni, a pak se přiblížil k jeho uchu, načež mu pošeptal: ,,Tím tě samozřejmě nechci nijak shazovat, kdyby to bylo možné, nechal bych tě zvítězit, a i kdybych tě nenechal, jsem si jistý, že bys určitě vyhrál."
   ,,Ale no tak, to není pravda..."
   ,,Samozřejmě že je, co by nebyla? Nepodceňuj se, jsi lepší než si myslíš. Tak jako tak, už budu muset jít. Až tady přivedu dalšího, společně to dokončíme."
   Jak dořekl, tak zmizel.