Charlotte: Zrození

Kapitola 12.

   Golden Freddy nervózně kráčel vpřed, vstříc problému s velmi originálním názvem Přemluvit Marionette k něčemu, čemu se říká pomoc v nouzi. Přemýšlel nad tím, jaká asi bude její reakce. Nechtěl používat žádné své vyděračské schopnosti, ale pokud se s ní normálně nedomluví, nic jiného mu zbývat nebude. Její paličatost mu lezla na nervy.
   Otevřel velké kovové dveře, kde byl na menší bílé ceduli napsán jakýsi nečitelný text. V místnosti se kromě poliček s náhradními díly, šachovnicovité podlahy, šedých stěn se stejnými pruhy jako všude tady a dřevěného stolu nacházela těla všech animatronikům, kterým se zkráceně říkalo Toyové. Byli přesně takoví, jak si je Charlotte pamatovala (takže popis nebude nutný), jen v trochu rozbitějším stavu (takže popis nutný bude). Světle hnědý medvěd měl urvanou pravou ruku a čelist, světle modrý králík zase obličej a obě nohy, kuře bylo bez rukou, bílá liška měla pouze tlapy, hlavu a hlavu jejího kdysi zeleného papouška, oba balónkoví panáčci byli rozděleni rovným řezem na polovinu a loutce, která se jako jediná opírala o stěnu a neležela na zemi, nic nebylo. Jen byla vypnutá.
   Medvěd si dlouze odfrkl. Takový pohled nečekal. Už dlouho je neviděl, proto ho to tak překvapilo. Vidět rozbité animatroniky pro něj bylo jako když člověk uvidí někoho zraněného, popřípadě mrtvého. Prostě... hrůza a teror.
   Přišel blíž a poklekl k černobílé loutce. Naposledy se ohlédl na zničené animatroniky a pak stiskl skoro neviditelný černý čudlík na zádech oné loutky. Ta pomalu otevřela oči, narovnala se a pozvedla hlavu. Bylo to jako probudit něco mrtvého k životu.
   ,,Zdravím, Marionette," promluvil jako první medvěd a smekl klobouk. Zadíval se jí hluboko do očí, kde se náhle objevily dvě malé bílé tečky.
   ,,Ó, jak milé překvapení!" zvolala Marionette otráveně s předstíranou radostí. ,,Sám Golden Freddy osobně! Tak ty sis na nás vzpomněl? Co tě k tomu donutilo?"
   Ne že by byla ráda, že si na ni někdo vzpomněl, ona se mu ještě vysmívá! To uvedlo medvěda do rozpaků. Věděl, že to nebude jednoduché, zvláštně po takové době, kdy byla vypnutá. Musí se holt snažit, její pomoc potřebuje.
   ,,Poslyš, Marion, nechci se tady s tebou hádat." Zlaťák zavrtěl hlavou na nesouhlas. ,,Jen potřebuji tvoji pomoc."
   ,,Tak pomoc, jo?" vysmívala se mu dál. ,,Já potřebuju pomoc už nějaký ten pátek, ale nikdo si nevzpomněl. Proč bych ti teda v tom případě měla pomáhat já? To je nespravedlivé!"
   ,,Vážně se moc omlouvám, je mi to líto. Měl jsem spoustu jiných starostí..."
   ,,Tobě na mě vůbec nezáleží! Asi se sesypu!" Udělala rádoby smutný a zoufalý obličej.
   ,,Tak poslyš," nasadil si klobouk a oběma rukama ji za ramena přitiskl ke zdi tak, že se nemohla hýbat, ,,tohle je vážné, kamarádko, takže bych byl velice rád, kdybys mě poslouchala, jasné?" Nyní zněl trochu naštvaněji.
   ,,Dobře, dobře, kámo, jen klid, jo?" zpanikařila. ,,Jak moc je to vážné?"
   ,,Až ti to řeknu, tak se opravdu sesypeš."
   ,,Aha, takže hodně... Dobrá, o co jde?"
   ,,Řeknu ti to takhle, někdo jménem Shadow Foxy nejspíš unesl Freddyho, takže potřebujeme..."
   ,,COŽE?!" vyprskla loutka tak, až medvěd sletěl zády k zemi. ,,Shadow Foxy je na svobodě?! A má Freddyho?!"
   ,,Já říkal, že se z toho sesypeš..." Zlaťák se rychle zase posadil.
   ,,To... to je hrozné! Ale vždyť... ne! Má kouzla přece nikdo zrušit nemůže! Leda že by..."
   ,,Dost panikaření," zarazil ji včas medvěd, než začala ještě víc křičet, ,,teď máme jiný problém."
   ,,JINÝ PROBLÉM?!" začala řvát ještě víc. ,,FREDDY JE NĚKDE V PODZEMÍ A TY MÁŠ JINÝ PROBLÉM?!"
   ,,Marion, poslouchej mě, nemůžeme ho jít zachránit. Nikdo z nás se tam nevyzná a navíc nechci, aby se komukoli něco stalo. Musíme počkat, až se nám Shadow Foxy sám ukáže. Pak se s ním můžeme domluvit."
   ,,Jo... to je pravda... ale v tom případě nemůžou Bonnie s Chicou vystupovat, že?"
   ,,Právě proto jsem tady. Chci použít tvé svěřence jako záskok. Nikdo z venku nesmí nic poznat."
   ,,V tom případě ti ráda vyhovím. Jen... jsou poněkud v nepoužitelném stavu, takže bychom si měli pohnout, jestli mají už zítra vystupovat. Pomůžeš mi, že ano?"
   ,,Jako obvykle. Samozřejmě že ano. Zase spolu?"
   ,,Zase spolu." Loutka mu věnovala zářivý úsměv.
   Zlaťák jí pomohl na nohy a společně vyhodili nahoru na stůl prvního animatronika, Toy Freddyho. Pořádně se něj podívali.
   ,,Poněkud mu chybí ruka..." Marionette se zamyšleně poškrábala na hlavě a poté si začala stejně zamyšleně hladit bradu, jako kdyby tam měla nějaké vousy.
   ,,A čelist..." doplnil ji medvěd a zopakoval její pohyby.
   ,,Asi bychom ty věci měli najít..."
   ,,To bychom možná mohli..."
   ,,Jenže se nikomu z nás nechce..."
   ,,To ne..."
   ,,Takže co navrhuješ?"
   ,,Uh, no... prostě musíme najít náhradní díly."
   ,,Přesně!"
   Dali se tedy do hledání. Najít všechny chybějící části nebylo zase tak těžké. Povalovaly se všude kolem. A tak za chvíli našli i Toy Freddyho ruku a dolní čelist.
   ,,Já mu přidělám ruku a ty hubu, platí?" navrhl medvěd se smíchem.
   Marionette se rozesmála ještě víc. ,,Platí!" pravila.
   Oba se tedy pustili do práce. Golden Freddy vzal onu ruku a přistoupil ke straně, kde ona končetina chyběla. Tam zela obrovská díra. Vložil do ní konec končetiny, což mělo představovat rameno, a trochu s ní zatočil. Když zaslechl zaklapnutí, oddechl si. Ještě vzal medvědovu dlaň a zkoušel trochu pohybovat s prsty a ostatními klouby. Jakmile se ujistil, že všechno jde tak jak má, ustoupil a nechal prostor loutce.
   Ta v ruce držela dolní část tlamy hnědého medvěda. Krouživým pohybem ji nasadila na své místo a taktéž s ní trochu pohýbala.
   ,,Tak jednoho bychom měli," řekla. ,,Kdo teď?"
   ,,Toy Bonnie," odpověděl Zlaťák, chytil medvěda pod rameny, posadil ho na zem a trochu mu zvednul hlavu. ,,Hele, jen mě tak napadlo, co kdyby nám pomohl?"
   Marionette Golden Freddyho návrh nijak nezarazil. Toy Freddy byl nucen se naučit opravovat animatroniky, a teď toho mohl konečně využít. Navíc... kdo by si přál lepší probuzení?
   ,,Dobrá, zapnu ho," souhlasila a hned jak jí Zlaťák kousek uhnul, poklekla před Toy Freddyho a zmáčknula mu tlačítko na zádech. Medvěd se narovnal, otevřel oči a pohlédl do očí své zachránkyně.
   ,,Marionette?" bylo první slovo, které vyslovil. Upřímně ji nečekal. ,,Co se děje? Proč jsem vzhůru?" vyptával se zmateně. Rychle se rozhlížel kolem. Jeho pohled nebyl nikterak šťastný. Byl prostě zmatený, nevěděl, co se děje, kde je, jaké je datum a další důležité věci. Pamatoval si jen, jak ho i jeho přátele děti doslova rvaly na kusy. Ten strach, teror a bolest. Ale ony si to užívaly. Děti jsou někdy vážně zlo...
   ,,V klidu, Fredericku, jo?" oslovila ho loutka jeho přezdívkou. ,,Jsi v bezpečí, opravili jsme tě. Právě se nacházíš v pizzerii v místnosti s náhradními díly."
   ,,Jo... jo, dobře..." Kýval medvěd hlavou, výraz prázdný, oči vytřeštěné. Avšak pořád se díval do těch Marionettiných. Něco ho k tomu doslova nutilo. Byl to zvláštní pocit.
   ,,Slyšíš dobře? Rozumíš všemu, co říkám?"
   ,,Jo..."
   ,,Co vidíš?"
   ,,Tebe, Marionette."
   ,,Můžeš hýbat s rukou?"
   Toy Freddy instinktivně pohlédl na pravou stranu, kde mu ještě před chvílí ruka chyběla. Se zájmem a navíc v transu si ji ze všech stran prohlížel a různě s ní pohyboval ze strany na stranu. Ten pohled ho fascinoval.
   ,,Jo, ruka funguje dobře," potvrdil.
   ,,Poděkuj tady mistrovi," řekla a ukázala na zlatého medvěda, který právě dával na stůl Toy Bonnieho.
   ,,Mě si nevšímejte!" zvolal a věnoval se své práci.
   ,,Tak... tak díky," pousmál se hnědý medvěd. Chtěl se zvednout, ale loutka mu v tom zabránila tím, že ho silou svých úzkých rukou potlačila zpátky dolů.
   ,,Ne, ne, ne, seď, Frede, seď," protestovala rychle, ,,musíš chvíli počkat, víš? Systémy nebudou fungovat tak rychle."
   ,,Jasně, já počkám."
   ,,Rozkoukej se trochu, dobře? Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě znovu vidím živého..." Pevně medvěda objala. Ten jí objetí samozřejmě hned oplatil. Taky byl rád, že ji vidí. Dokonce trochu zčervenal.
   Marionette, i když byla tak paličatá a panovačná, měla všechny své svěřence ráda jako nikoho jiného. Dokázala se o ně postarat, když jim něco bylo, ale zároveň je dokázala i v pohodě seřvat. Proto z ní měli všichni respekt. Uměla řešit spory mezi nimi, ale ne tak klidně jako Freddy. Proto tam občas k nějaké té hádce nebo pranici přece jenom došlo.
   Odtáhli se od sebe. Oba byli šťastní jako ještě nikdy. Bylo to jako shledání po mnoha letech, i když to bylo sotva pár týdnů... ehm, pardon, měsíců.
   Marionette ho pohladila po hlavě, nasadila mu jeho černý klobouk s červeným proužkem a nakonec upravila a utáhla motýlek. Pak se zvedla a šla za Zlaťákem.
   Toy Freddy měl zatím možnost se rozhlédnout. To, co viděl, mu dvojnásobně vyrazilo dech. Všichni jeho přátelé zde byli rozložení na součástky. Tedy... ne úplně, ale skoro. Vedle něj ležela Mangle, nebo alespoň to, co z ní zbylo. Kdysi to bývala krásná bílá liška, ale teď z ní zbyl jen endoskeleton. Jemně jí přejel prsty po tváři. Ucítil její nádhernou hebkou srst, která ho malinko uklidnila, ale ne natolik, aby byl klidný úplně.
   ,,Neměj strach, opravíme ji," řekl zničehonic Zlaťák a pousmál se na něj.
   Hnědý medvěd se zvedl a zamířil k nim. Chvíli se mu motala hlava, přece jenom, nebyl zvyklý na náhlý pohyb, ale jakmile ho Marionette chytla oběma rukama pod ramenem, našel ztracenou rovnováhu.
   ,,Všechno v pořádku?" zeptala se starostlivě.
   ,,Ano, Marionette, všechno v pořádku," potvrdil s kývnutím hlavy. ,,Proč jste mě probudili k životu?"
   ,,Pomůžeš nám opravit ostatní," odpověděl Zlatý Freddy. ,,Bude vás potřeba. Freddyho unesl Shadow Foxy a my potřebujeme záskok."
   ,,Shadow Foxy?" podivil se. ,,Nemá být náhodou uvězněný v podzemí?" Nevypadal, že by ho to nijak zvlášť překvapilo. Ale zdání klamalo. Překvapilo ho to hodně.
   ,,Poslyš, Frede, nějak se prostě osvobodil. Ale neboj se, nedovolím, aby vám něco udělal." Loutka medvěda pustila a popostrčila ho trochu víc dopředu. ,,Teď nám pomož, jo? Potom se nějak domluvíme."
   Toy Freddy tedy přistoupil k tělu Toy Bonnieho, které teď bezvládně leželo na stole. Zhrozil se ještě víc než u Mangle, jakmile zjistil, že jeho kamarád nemá obličej a nohy. Udělalo se mu z toho špatně. Podle toho se taky zatvářil.
   ,,Dobrý?" Marionette mu položila ruku na rameno.
   ,,Jo, všechno v pohodě, jen... jsem nečekal, že ho takhle zřídili..." Hnědý medvěd odvrátil pohled. Opravdu mu to nedělalo dobře.
   ,,Víš co? Běž najít chybějící součástky, dobře?"
   ,,Jasně."
   Toy Freddy se otočil a pohlédl na zem. Toy Bonnieho nohy uviděl hned u těch svých a na obličeji ležela Mangle. Jak si toho mohl nevšimnout? Vždyť... to měl celou dobu před čumákem!
   Přikráčel k lišce, nadzvedl jí hlavu a vyndal zpod ní králíkův obličej. Znovu na ni starostlivě pohlédl. Ona na tom byla z nich nejhůř. A on jí to pokládal za vinu. Byl na ni zlý, málem ji zabil. Ale přísahal, že se změní. Měl ji rád jako ostatní své přátele, možná i trochu víc. Jen... si to dříve pořádně neuvědomoval. V tuto chvíli si to uvědomoval až moc dobře.
   Urychleně se probral z transu a podal obličej i s nohama dvěma animatronikům, kteří měli za úkol všechny opravit. Ti mu s poděkováním součástky sebrali z rukou a dali se do práce.
   ,,Můžeš zatím hledat další části, než to doděláme," pobídla loutka medvěda s červenými líčky a ukázala k zemi.
   Ten si jen povzdychl a šel hledat dál. Mezitím se zlatý medvěd pokusil dát s loutkou řeč.
   ,,Marion, chtěl jsem se zeptat..." začal s nervózním poškrábáním na hlavě, ,,jak na tom budou psychicky?"
   ,,Psychicky?" podivila se druhá osoba opravující modrého králíka, hodila na medvěda nechápavý pohled a přitom ještě stačila vzít šroubovák a utáhnout rozbitému animatronikovi šroubek u obličeje. ,,Jak to myslíš?"
   ,,Myslím to tak, jak to říkám. Chápej, dlouhé vypnutí může způsobovat problémy hlavně v oblasti zdravého rozumu. Uvědomil jsem si to až teď."
   ,,Jaké přesně problémy to může způsobovat?" Loutka byla zvědavá jak Chica.
   ,,Tak například..." Zlatý Freddy se na trochu delší chvíli zamyslel. Připevnil králíkovi nohu a pokračoval: ,,Mohou se jim zdát noční můry, mohou mít deprese a časté změny nálad, hlavně tedy těch špatných, víš? Je to celé strašně složité..."
   ,,Tak to jsem nevěděla," přiznala černobílá osoba. ,,Může se to stát i mně?" Na chvíli pocítila strach. Kdyby se něco, co Golden Freddy vyjmenoval, stalo jí, bylo by to vážně hodně špatné, a to nejen pro ni, ale i pro její přátele.
   ,,Myslím, že tobě ne. Nejsi jako oni, máš je na starost, proto kdyby se ti něco takového stalo, nemuselo by to dopadnout úplně dobře. Takže se nemusíš bát, ty budeš určitě v pořádku. A i kdyby ne, ještě pořád jsem tady já," uklidnil ji Zlaťák a věnoval jí uklidňující úsměv.
   Marionette zrudla, ale jenom trochu a na chvíli. Ulevilo se jí vážně hodně. Taky se pousmála a pokračovala v opravování.
   ,,Měla by sis na ně ale dávat pozor," upozornil ji medvěd. ,,Hlídej, jestli nemají noční můry, protože kdyby ano, musíš je okamžitě uklidnit, jasné? Mám takový dojem, že Shadow Foxy se nás bude určitě snažit shodit. A taky mám takové neblahé tušení, že začne právě u Toyů. Jsou sice odolnější, ale znáš je."
   ,,Budu na to pamatovat." Marionette znovu pocítila strach, nikoli však o sebe, ale o své svěřence. Cítila, že je musí za každou cenu ochránit, ať se děje co se děje. Nemůže dopustit, aby se jim něco stalo. Na to je má až moc ráda.
   ,,Neměli byste šroubovák navíc?" otázal se zničehonic Toy Freddy. Klečel u Mangle a zamyšleně si ji prohlížel.
   Marionette okamžitě zareagovala otočením hlavy o 180 stupňů jeho směrem se slovy: ,,Jasně, tady máš." Hodila mu stříbrně zbarvený šroubovák s červenou rukojetí. ,,Mám ti pomoct?"
   ,,Ne, zvládnu to." Světle hnědý Freddy zavrtěl hlavou, výraz stále zamyšlený. Celkově bylo divné, že vůbec ten šroubovák chytil. Nad čím tak může přemýšlet?
   Znovu přejel hřbetem ruky po liščině nádherně hebké, bílé srsti. Vzdychl a stiskl červený šroubovák pevněji. Do druhé ruky uchopil část jejího bílého kostýmu a přiložil ho na správné místo, tedy na krk.
   ,,Neboj se, lištičko," oslovil ji potichu a skoro neslyšně, ,,za chvíli budeš zase celá."
   Přišrouboval kus na místo a vzal další, tentokrát záda. Položil je tam, kde měla být a taky je přišrouboval. Dal si záležet, aby všechno dobře drželo, a aby zabránil případnému rozebrání od malých dětí. Tak pokračoval do té doby, než bylo všechno pevně připevněno na svých místech. Nakonec zapojil všechny kabely tak, aby co nejvíce smyslů fungovalo. Až poté byl se svou prací spokojený.
   Chvíli váhal nad tím, jestli jí má nechat nebo vymazat paměť. Nechtěl, aby si ho pamatovala jako toho zlého. Ale zase... mohla by ho pak vnímat jako toho, který se poučil ze svých chyb. Opravdu si nevěděl rady.
   Přemýšlel o tom, že by se zeptal Marionette, ale strašně se styděl. Navíc... určitě by mu to nedovolila.
   ,,Marionette!" zavolal i přesto, že se bál její reakce, neodvrátil přitom pohled od opravené lišky, která už nyní seděla opřená o zeď.
   ,,Hned jsem u tebe, Frede!" zavolala loutka nazpátek, obrátila se ke klečícímu medvědovi a rychlejším krokem k němu přišla. Nechala tak Zlaťáka, aby jejich práci dokončil sám.
   Klekla si vedle něho a otázala se: ,,Děje se něco?"
   ,,No... víš... já... nevím si rady..." Medvědovi dělalo značný problém říct nějakou srozumitelnou větu. Nervózně klepal prsty o sebe a těkal ustrašeným pohledem po celé místnosti, jen aby se nepodíval své stvořitelce do očí.
   ,,Copak tě trápí, můj drahý? Musím říct, že sis nevedl špatně, vypadá to, že Mangle je celá a v pořádku," pochválila ho a usmála se ještě víc, než se usmívala doteď.
   ,,No právě..." povzdechl si Toy Freddy. ,,Bojím se, že ze mě bude mít strach po tom, co jsem jí udělal... to mi nikdy neodpustí..." Jeho hlas se celý třásl, pohled měl tentokrát upřený k zemi. Ale celkem se mu ulevilo potom, co loutce své trápení pověděl. ,,Jenže já už jí nechci nijak ublížit... nevím, co mám dělat... vymazat jí paměť nemůžu..."
   ,,Fredericku, Fredericku," uchechtla se černobílá osoba, ,,že ty jsi zamilovaný?"
   Medvěd sebou prudce trhnul. Ne... jak na to přišla?! Nikdo to neměl vědět! Cítil se teď vážně hodně trapně. Tohle fakt pokazil...
   Celý zrudl a odvrátil pohled. Zaťal zuby a pěsti. Své oči nechal přeměnit do těch Golden Freddyho, černých s bílou tečkou uprostřed. Pocítil takový hněv, jako necítil ještě nikdy předtím. Zamračil se a s pohledem plným nenávisti se obrátil na vysmátou Marionette. Ta rázem strnula strachem.
   ,,Frede, nemusíš se hned čertit," snažila se ho po dobrém uklidnit, ovšem moc se jí to nedařilo. ,,Já... já to nemyslela vážně! Promiň! Jen jsem si dělala srandu, chápeš? Byla to jenom legrace!" Opatrně si dala jeho hlavu do dlaní a pohlédla mu do jeho nádherných modrých očí.
   ,,Nikdy jsi necítila to, co teď cítím já," pravil naštvaně a zavrčel.
   ,,Ale to je v pořádku, Frede, uklidni se, ano? Vím moc dobře, jak se teď cítíš. Vysvětlím jí to, souhlasíš?" Pokusila se předejít jeho výbuchu vzteku. Zamyslela se. Co když je to jeden z těch příznaků, které jí vyjmenoval Golden Freddy?
   Zavřel oči. Když je znovu otevřel, měl je zase krásně modré. Vydechl a znovu se nadechl.
   ,,Bude lepší, když budeš ještě chvíli odpočívat. Až bude čas, vzbudím tě, teď si na chvíli schrupni," řekla a jemně ho pohladila po hlavě.
   Toy Freddy lehce přikývnul a zavřel oči. Byl trochu mimo, jako kdyby ho Marionettiny oči hypnotizovaly.
   Loutka ho chytila za obě ramena a opřela o zeď hned vedle Mangle. Ustaraně na něho pohlédla a pravila: ,,Chudáček malý..."
   ,,Chudáček? Co se stalo?" Golden Freddy se zničehonic odtrhl od práce. Zbystřil. Něco tady bylo špatně.
   ,,Mám takový neblahý dojem, že se nám tenhle medvídek zamiloval do Mangle," povzdechla si. ,,Ale Foxy mu ji určitě jen tak nenechá. Je mi ho tak líto..."
   ,,Nějaká zvláštní reakce?"
   ,,Zčernaly mu oči, jako tobě. Taky na mě vrčel. Copak jsi to neslyšel?"
   ,,Asi jsem byl moc zabraný do práce. Každopádně... všichni jsou opravení, takže je můžeme zapnout..."
   ,,To je skvělé!"
   ,,Jo, a... taky bych ti měl asi něco říct..."
   ,,A co?"
   ,,Charlotte... ona..."
   ,,Co je s Charlotte?"
   ,,Víš... mému bratrovi se podařilo ji zabít..."

(2946 slov vydáno 6. 9. 2016)

Jeden problém vyřešen, další problém nastává...
Že mě za tohle nepostřílíte?