Charlotte: Zrození

Kapitola 3.

Procházeli temným prostranstvím, které se podle všeho nazývalo sklepení. Potrhaný králík šel vpřed, ostatní dva animatronici za ním. Jak už všichni víme, králík znal toto místo skrz naskrz, a tak mu nedělalo problém dovést animatroniky z bodu A do bodu B a naopak.
,,Musíme jít s ním?" zaslechl Charlottin tichý hlásek. Musel si nad tím povzdechnout. Tohle ho bolelo.
,,Ano, musíme," pravil ještě tišeji Golden Freddy, ale i tak ho králík díky svému úžasného sluchu zřetelně slyšel. ,,Zná to tady, dovede nás nahoru. Já sám bych se tady ztratil. Bez něho se tam dostat nemůžeme."
Tentokrát zase vzdychla Charlotte. Nebylo pro ni nikterak příjemné pobývat v blízkosti toho rozbitého monstra s králičími rysy. Byla ale ráda, že odtud konečně vypadne. A taky byla ráda, že jde Golden Freddy vedle ní.
Co pochopila, tak to byl on, kdo jí dal život, nikoli králík. Byla mu za to vděčná a usmyslela si, že mu to musí někdy oplatit. Zároveň si ale uvědomila, že by měla být vděčná i Springtrapovi, který ji vlastně tak trochu stvořil. Měla ve všem zmatek, i když už menší než předtím.
,,Jo, mimochodem," začal medvěd další svůj dlouhý monolog, ,,zapomněl jsem ti říct, že by ses neměla moc namočit. Mohlo by to způsobit zkrat a poškodit tak některé důležité funkce, jako například chod končetin a tak dále. Když na tebe omylem spadne pár kapek, nic se nestane, ale velké množství vody ti může opravdu hodně uškodit."
,,Chápu," řekla Charlotte, aniž by se na medvěda podívala. Nemohla přestat přemýšlet o tom, proč Springtrap vypadá tak, jak vypadá. Vždyť... když umí Golden Freddy opravit cokoli, co se mu dostane pod ruku, proč neopraví svého bratra? Pokud si jsou tak blízcí, jak předpokládala, tak proč ho ten zlatý medvěd nechává v rozbitém stavu? Nemohla to pochopit, ač se snažila sebevíc. Ale bylo jí blbé se medvěda zeptat. Určitě to muselo mít nějaký význam, tím si byla jistá.
Asi za čtvrt hodiny už stáli před betonovými schody vedoucími nahoru do centra pizzerie. Zastavili se.
,,Tak jsme tady!" zvolal rádoby radostně Springtrap a máchl rukou ke schodišti. Jeho úsměv ale rázem pomizel, poněvadž si uvědomil, že tady bude zase sám. Ano, opravdu sám. Tentokrát bez svého Stínu.
,,Díky, Springy." Golden Freddy svému bratrovi věnoval vděčný úsměv s kapkou lítosti. Nebylo mu úplně dobře z faktu, že tady nechává své dvojče samotné. Zároveň byl ale i vyčerpaný. Vzduch ve sklepení ho oslaboval a navíc... před chvílí přece stvořil další živou bytost tady, což mu taky ubíralo na síle. ,,Kdybys něco potřeboval, budu nahoře."
,,Jako obvykle, bráško."
,,Vy sklepení nezamykáte?" zeptala se nechápavě Charlotte a pak si hned zacpala pusu. Ucítila na sobě naštvaný pohled potrhaného monstra, který jí naháněl hrůzu největší možné míry. Tak tohle říkat neměla.
,,Budu předstírat, že jsem neslyšel otázku," pravil otráveně králík a cosi pošeptal medvědovi do ucha. Tomu ucho začalo okamžitě cukat, ale hned zase přestalo. Zdál se být nervózní a vyvedený z rovnováhy.
,,M-m-my teda půjdeme," řekl rychle, vzal Charlotte za ruku a táhl ji po schodech nahoru. Springtrap se za nimi naštvaně díval. Co si ta Charlotte o sobě myslí? Nebo spíš o něm? To ho opravdu považuje za takovou zrůdu, že by kvůli němu zamykala sklepení? Golden Freddy nikdy sklepení nezamykal. Věřil svému dvojčeti natolik, aby ho nechal samotného bez dozoru, i když věděl, co udělal.
Králík občas centrum pizzerie navštívil, ovšem vždycky v noci a hlavně tajně. Občas ho sice zahlédl nějaký ten animatronik, ale nechal to tak. Každý nahoře věděl, že jim potrhaný králík nemůže ublížit. Někdy se dokonce stávalo, že si spolu začali povídat. Nejvíce si Springtrap rozuměl s Golden Freddym a Foxym. Oba měli v sobě duše jeho rodiny, proto z něho neměli takový strach.
Springtrap začal přemýšlet o tom, jestli dneska pizzerii navštíví či nikoli. Nakonec ten nápad ale zavrhl, protože by to mohlo vypadat podezřele vzhledem k nedávným událostem. Povzdechl si tedy a vydal se zpátky k sobě. Když tam o nějakou chvíli později dorazil, někdo už na něj čekal.
,,Zdravím, pane," pravil dotyčný.
,,Nápodobně, Shannie," pozdravil nazpátek Springtrap a sedl si do rohu. Vůbec ho nezajímalo, že je tady někdo jiný.
,,Splnil jsem vaše požadavky. Nějaké další instrukce?"
,,Vlastně ano." Springtrap na něj klidně s přivřenýma očima pohlédl. ,,Mohl by ses jí nějakým způsobem ukázat?"
,,Jako třeba vejít do snu?"
,,Ano, tak něco. Bylo by to možné?"
,,Ale samozřejmě. Co bych jí měl říct?"
,,Cokoli, jen ne to, kdo doopravdy jsem. A ani její identitu bych jí být tebou neříkal, nebo alespoň ne teď. Není na to připravená."
,,Chápu. Ještě nějaké požadavky?"
,,Odpověz jí na cokoli, na co se tě zeptá. Jo, a... myslím, že by si měla promluvit s Terencem. Nějak to zařiď. Nemusí to být hned, ale bylo by super, kdyby to bylo co nejdřív. Jinak na ni jen dávej pozor. Nejsem si jistý, jak dlouho bude trvat Shadow Foxymu, než se dostane ven."
,,Myslíte si, že by po ní šel?"
,,Jsem si tím skoro jistý. Pořád má přece tvůj kostým. A ten má velkou cenu."
,,To je pravda, můj kostým má velkou cenu. Nemějte strach, ochráním ji, ať se děje co se děje."
,,Hlavně ochraň sebe, Shannie. Neodpustil bych si, kdyby ses kvůli mě dostal do nebezpečí. Ještě pořád jsi můj přítel."
,,To je od vás milé, pane, ale bohužel s vámi nemohu souhlasit. Vy mě možná za přítele považujete, ale nezapomeňte, že jsem pouze váš služebník, a tudíž nemohu být vaším přítelem, jako je třeba Golden Freddy."
,,Neplácej kraviny, Shannie. Sloužíš mi přece dobrovolně, do ničeho tě nenutím, kdykoli můžeš odejít. Tomu už by se přátelství říkat dalo."
,,Jak chcete. Mohu tedy odejít? Nebo tady mám ještě chvíli zůstat?"
,,Bojíš se o mě?"
,,Vlastně tak trochu ano. Ne že bych vám nevěřil, to v žádném případě, ale... však víte, sebekontrola..."
,,Jasně. Já už to tady nějak zvládnu. Když budu mít problém, poznáš to."
,,Dobrá tedy. Uvidíme se později. Snad..."
,,Hodně štěstí, Shannie."
Stín kývnul na pozdrav a vypařil se. Teď už byl Springtrap opravdu sám. Štvalo ho, že ho Charlotte považuje za něco, co není. I když... co když je opravdu taková zrůda, jak králičice tvrdí?
Z té myšlenky se mu udělalo špatně. Lehl si na zem a schoulil se do klubíčka. Ne, nesmí ho to zlomit! Prostě nesmí! Jinak by se mohla stát krajně nemilá věc...
Ze stínu v jednom ze čtyř rohů místnosti se zjevil stínový lišák. Pomalu přišel za ležícím králíkem s ďábelským úsměvem na tváři. Taky že nepřišel se zrovna dobrými úmysly.
Posadil se vedle králíka a promluvil: ,,Dlouho jsme se neviděli, Springtrape."
Springtrap se však ani nehnul. Rozhodl se řeči stínového lišáka ignorovat. Už jen jeho přítomnost nevěstila nic dobrého. Dostal strach.
,,Vidím, že ti do řeči moc není," usoudil lišák po chvíli ticha. ,,Pokud dovolíš, budu mluvit já."
,,Posluž si." Springtrap byl moc vyděšený na to, aby mu odporoval. Nevěděl, jak se dostal ven. Měl být přece dobře uvězněný až v samotné Temnotě zatracení, která se nacházela na úplném konci nikoli sklepení, ale podzemí. Tam se kromě ní nacházeli ještě jedni animatronici.
,,Možná si říkáš, jak jsem se dostal ven," odtušil lišák a hned pokračoval: ,,Tal já ti to řeknu. Naprosto jednoduše. Někdo mi pomohl."
,,Kdo?" chtěl vědět králík. Znervózňovala ho skutečnost, že přímo vedle něho sedí nejhorší Stín ze všech tří, které existovaly. Nejraději by se vypařil, ale to bohužel nebylo možné. Tuto schopnost vlastnili pouze dva animatronici, a to jest Golden Freddy s Marionette. A pak vlastně ještě všechny tři Stíny, toť vše.
Nejvíc ho ale děsil fakt, že jenom sedí a mluví s ním. Nic víc, nic míň. Ani se nepokouší ho zastrašit, jenom tam sedí a klidným hlasem na něho mluví. Dokonce mu možná řekne i důvod svého útěku a jeho náhlé návštěvy.
,,Přece ty sám, Springtrape," odpověděl klidně a kývnul na králíka.
Springtrap strnul. Jak jako, že mu pomohl? Jak? Nechápal to. ,,J-j-jak to myslíš?"
,,Myslím to tak, jak to říkám. Ale neměj strach, za chvíli se vrátím zpátky. Potřebuji ti pouze něco sdělit."
,,Nejdřív mi vysvětli, jak je možné, že jsem ti pomohl dostat se ven."
,,Je to prosté. Vytvořil jsi dalšího animatronika, a jelikož dotyčná osoba vlastní Shadow Bonnieho kostým, ubrala trochu temnoty z Temnoty zatracení a tím mě dočasně zbavila okovů, které jsou shodou okolností taky z temnoty."
A sakra. S tímhle Springtrap nepočítal. Úplně zapomněl na to, že Shadow Bonnie je taky tak trochu z temnoty, a že používání jeho kostýmu temnotou potřebuje. Uvedl své přátele do nebezpečí. Neuvědomil si to. To kvůli němu je teď Shadow Foxy dočasně na svobodě. Věděl, že se za chvíli zase vrátí, ale taky věděl, že čím víc se kostým bude používat, tím častěji bude jeho nepřítel volný.
Cítil se hrozně. Byl nešťastný z toho všeho. Charlotte ho považuje za zrůdu a teď se tady navíc objevil tenhle! Jeho vinou! To dokáže naštvat.
,,Ale no tak, přece mi tady nebudeš truchlit. Takový ty nejsi, Springtrape. Jak říkal Golden Freddy, chováš se jako sebestředný idiot. Problém je v tom, že ty to o sobě víš, ale nehodláš s tím nic udělat."
,,O co se snažíš, Shadow Foxy?"
,,Vlastně o nic konkrétního. Jen ti tady chci vyjmenovat tvé chyby. Uznávám, každý dělá chyby, ale ty! Ano, přesně ty, Springtrape! Ty je z nás všech děláš nejvíc!"
,,Vážně? A co ty, hm? Měl jsi za úkol ochránit Terence, ne se snažit všechny zničit!"
,,Donutil jsi mě k tomu. Já nejsem jako ten tvůj nohsled, já chtěl svobodu! Ale ty jsi mi ji nedopřál!"
,,Tak proč jsi něco neřekl? Mohl jsem to napravit!"
,,Nemohl jsem nic říct! Ani tohle jsi mi nedovolil! Ty si to možná neuvědomuješ, ale já trpěl! Trpěl jsem víc než teď ty! V tom byl zakopaný pes!"
Potrhaný králík znovu hrůzou strnul. Už se chystal vykřiknout, že je mu to jedno, ale včas se zadržel. Ani tohle si neuvědomoval. Moc dobře si vzpomínal, jak byl na Shadow Foxyho tvrdý, ale tenkrát nevěděl, že je to špatné. Prostě byl v domnění, že je to naprosto normální věc a že Shadow Foxy mu nemá právo odporovat. Možná, kdyby se mu omluvil, vyřešil by tím všechny problémy...
,,Já vím, Shadow Foxy, já vím. Jen... jsem nevěděl, že ti to ubližuje. Já..."
,,Na omluvy už je pozdě, Springtrape. Ty mi zpátky svobodu nevrátí. Ale už brzy svobodný budu. A piš si, že se ti pomstím jak nejlépe to dokážu. Už mám pár jistých plánů, jak bych ti mohl znepříjemnit život. A věř mi, že mezi ně patří i komplikování života tvé milované Charlotte..."
,,Ne!" zbystřil králík a prudce se vyšvihl na nohy. Nyní v něm zavládl hněv, ale i strach. Nedokázal ani popsat, jak moc ho tohle rozzlobilo. ,,Se mnou si dělej co chceš, ale Charlotte nech na pokoji! Za nic nemůže!"
,,Opravdu? Ó, jak milé," vysmíval se mu stínový lišák. Až teď měl Springtrap možnost si ho pořádně prohlédnout. Vypadal úplně jako Foxy, jen měl fialovou barvu, černou pásku přes levé oko a stejné oči, jaké měl Golden Freddy, tedy černobílé. Na zápěstích mu zely otlačeniny od okovů, které měl ještě nedávno na sobě. Tělo neměl celé, končilo mu kdesi u pasu, kde pokračovalo do něčeho, čemu by se možná mohlo říkat ocas. Kdyby mu nechyběla kouzelná lampa, mohl by si ho kdekdo splést s džinem. ,,Je sice strašně hezké, že se ji snažíš chránit, ale věř mi, Shadow Bonnie proti mně nemá ani nejmenší šanci. Nedokáže ji chránit navždy, jednou se mi bude muset vzdát. Sám mi nestačí."
,,Nezapomeň, že je tady ještě můj bratr společně s Shadow Freddym a mnou!"
,,To je taky hezké, ale ani to nebude stačit. Možná byste mě porazili, kdybyste měli... Ale proč já ti to tady vlastně říkám? Vždyť nechci, abys mi v tom zabránil! No to už je jedno. Vrátím se, Springtrape. Brzy."
Zvedl se a odešel. Normálně se ztratil ve stínu.
Springtrap stál jako přikovaný s rukama v pěst. Něco mu bránilo Shadow Foxymu zabránit v odchodu. Civěl prázdným pohledem do jednoho z rohů, odkud onen Stín ještě před chvílí zmizel. Zničehonic dal ruce k tělu. Pomalu se posadil na zem, sklonil se a dal si hlavu do dlaní. Nemohl uvěřit tomu, co udělal. On opravdu mohl za osvobození nejhoršího Stína ze všech. On a nikdo jiný.
Kdyby se k němu choval slušně, kdyby mu nebránil v normálních věcech, kdyby měl sakra rozum! Nic takového se nikdy nemuselo stát! A nebo přece jenom...?
Každopádně byl úplně na dně. Jeho bratr i se Stínem odešli a nechali ho tady samotného. Cítil se jak v pasti bez sebemenší možnosti útěku. Jak moc si přál, aby to byl všechno jenom sen! Jenže věděl, že není.
Snažil se uklidnit tím, že má ještě trochu času, ale na co? Co může udělat, aby mu zabránil v znepříjemňování života každého z animatroniků? Vůbec nic! Už nemá nic, co by mu pomohlo. Nechtěl s tím obtěžovat Shadow Bonnieho, ten má teď určitě plné ruce práce s udržením Charlotte v klidném stavu. Shadow Freddy ho poslouchat jistojistě nebude. Tak kdo mu pomůže?

(2150 slov, vydáno 29. 7. 2016)

Dámy a pánové, napnula jsem vás?

Fun fact: Za tu dobu, co jsem v této knize nevydávala kapitoly, jsem si kromě tohoto textu předepsala ještě další čtyři části (tu poslední teď dopisuju). Takže si myslím, že se máte na co těšit. Ano, Baterku chytla OBROVSKÁ psací nálada (tuto kapitolu jsem napsala hned potom, co jsem vydala tu předešlou, a zároveň jsem začala psát tu další). Už asi chápu, proč se Immortal-Trap ty knížky s Wolfy tak dobře psaly...

XD