Charlotte: Zrození

Kapitola 26.

   Už byl skoro večer a Charlotte si až teď uvědomila, jak rychle se to všechno semlelo, téměř přitom ani nehla prstem. S Golden Freddym přesunuli staré verze zpátky na jejich stanoviště, tedy do jejich pokojů a Foxyho do Pirátské zátoky. Byla zmatená. Proč se to stalo? Co udělala špatně? Ano, možná že jí Mike řekl, že za to nemůžou, ale nemýlil se? Neudělala přece jenom něco, co udělat neměla? A proč si to pokládala za vinu? Co ji k tomu donutilo?
   Zaslechla kroky a ohlédla se, aby zjistila, kdo ji to ruší z rozjímání u stolu před pódiem. Byl to Zlatý Freddy. Vypadal vážně a zdálo se, že by králičici rád něco sdělil.
   ,,Charlotte, můžeš na moment?" zeptal se.
   ,,Samozřejmě," potvrdila a vztyčila uši.
   ,,Musím se ti s něčím svěřit..." znejistěl.
   ,,Jsem jedno ucho."
   Posadil se naproti ní a začal odříkávat: ,,No... víš... ten dnešní chaos... mám pocit, že za to může Shadow Foxy, ale... prostě si tím nejsem jistý. Nedává mi to smysl. Proč by to dělal? Chce nás snad úplně zničit? Myslel jsem jsi, že to udělá nějakým tradičnějším způsobem. Prostě je to divné. Nenapadá tě, proč to udělal?"
   Králičice nemusela přemýšlet dlouho. ,,Možná nás chce zmást, jestli říkáš, že tohle není tradiční způsob. Každopádně mě nic jiného nenapadá. Proč se ptáš mě? Marionette by toho o tom určitě řekla více."
   ,,Ta má své práce dost. Nemá čas. Balóňáci se někde poflakují a nikdo je nemůže najít, Frederick s Bonbonem mají chuť všechno kolem sebe rozmlátit a holky co minutu omdlévají, takže... jak říkám, nemá čas."
   Tmavě růžová si jen povzdechla. Dělala si starosti o svého manžela. Ano, už mu tak začala říkat. Cítila se hrozně za to, že mu nedokázala zabránit v odchodu, ale bůhví, třeba udělala dobře. Možná se jim to bude hodit.
   ,,Tak jako tak," pokračoval Zlaťák už o něco klidněji, ,,měla by sis konečně promluvit s Terencem."
   ,,No jo, to bych mohla..." zapřemýšlela nahlas a naklonila hlavu na stranu, přičemž svůj pohled namířila lehce vzhůru, jako kdyby pozorovala letícího ptáka.
   ,,Ale být tebou bych tam zašel až v noci."
   ,,Proč?"
   ,,To vás alespoň nebude nikdo rušit. A navíc má Foxy temnotu raději."
   ,,Vždycky se ve tmě bál," podivila se Charlotte.
   Medvěd jen pokrčil rameny a bez dalších zbytečných slov odkráčel pryč, nechávajíc králičici za zády. Té už pouze zbývalo počkat na pořádně temnou noc, která se během pár hodin měla dostavit.

   Noc nastala a Charlotte se se srdcem plným kuráže vydala vstříc Pirátské zátoce. Našlapovala potichu, aby při své výpravě vzbudila co nejméně osob zde přebývajících, a navíc brala ohled na to, aby o něco nezakopla. Takový rachot by mohl spoustu animatroniků vyděsit, zvláště takhle pozdě v noci, protože kdo jiný než nezkušený zloděj by dělal takovýto rámus?
   Nyní se nemohla spoléhat na Freddyho, že Foxymu její návštěvu oznámí, teď musela jednat na vlastní pěst. V duchu si říkala, že se jí určitě bát nebude, přece jenom, už ji dneska jednou nebo dvakrát viděl a ani Charlotte se nezdálo, že by mohl činit nějaké značné potíže se svým velkým strachem. Možná se jí jenom lekne, nebo - v tom lepším případě - s ní bude hovořit normálně.
   Jak tak předtím poslouchala Golden Freddyho a nyní své téměř neslyšné kroky, uvědomila si, jak moc se její adoptovaný syn musel na tu dobu změnit. Z jeho strachů a nočních můr se stala přednost a naopak. Vybavovala si, jak se tehdy lekal úplně všeho, když u nich začal bydlet, musela s ním celou dobu být, jí jediné zpočátku věřil, protože na něho byla hodná. Tedy, ne že by na něho David hodný nebyl, jen se svýma rudýma očima vypadal trochu děsivě, to se musí nechat.
   Vyskočila nahoru na malé pódium s fialovou oponou a opatrně onu oponu odhrnula. Lišácký animatronik seděl opřený o stěnu a zřejmě pochrupoval, brzy se však probral a otevřel oči, přičemž svůj tázavý pohled pozvedl vzhůru. Kdopak ho může tak pozdě budit? Poznal králičici a zarazil se, pořádně nevěděl, co si o tom má myslet, zpráva o tom, že už všechno ví, se k němu ještě zatím nedonesla. ,,Přejete si, madame?" promluvil šeptem.
   Růžovou animatroničku zahřálo u srdce, když ho slyšela promluvit, to bylo totiž asi poprvé. Vzpomínala si, jak na ni i na ostatní členy rodiny mluvil chvilkama francouzsky, líbilo se jí to.
   ,,Bonsoir, monsieur," pozdravila ho takto, protože si za Scotta nemohla vzpomenout, jak se řekne Dobrou noc.
   ,,Nechtěla jste říct ,Bonne nuit'?" hádal a králičice horlivě přikývla. ,,Co že v takovéto pozdní hodiny? Co mi chcete?"
   ,,Chci si promluvit," odvětila. ,,Mohu dál?"
   ,,Oui, bien sûr," souhlasil Foxy a pokynul jí, ať jde za ním. Zatím to šlo docela dobře, nevypadal, že by z ní měl strach, spíše jen nějaký malý respekt, víc se v tom neskrývalo. Animatronička byla hlavně ráda, že ji k sobě pustil a že jeho frázím jakžtakž rozumí. Posadila se vedle něho a pohlédla do jeho žlutého oka, to druhé měl černé jak noc, zakrývala ho páska. ,,Sem s tím, co potřebujete?"
   ,,Nejdřív potřebuju, abys mi přestal vykat," vyžádala si, načež se dočkala podivení.
   ,,Pourquoi? My dva se přece neznáme," pravil s povzdechem a obrátil pohled do strany.
   Charlotte napadlo, že mu jakožto černé ovci nikdo nic neřekl, takže to zkusila jinak: ,,Ale my se přece známe, Christiánku."
   Animatronik sedící vedle ní leknutím povyskočil a vytřeštil na ni oči. Takhle mu říkala pouze jeho maminka, nikdo jiný mu takhle nikdy v životě neřekl. ,,Jak... jak jste mi to řekla?!"
   ,,Christiánku," zopakovala a dodala: ,,To je tvé pravé jméno, ne? No tak, přece si tu nebudeme vykat jako nějací důchodci."
   Foxy nemohl uvěřit vlastním uším, začal panikařit: ,,A-a-ale... to přece... vždyť táta říkal... vy si ze mě střílíte! Tohle vám určitě nakecal ten Zlaťák medvědí, že jo?!"
   ,,Ne, zlatíčko," zavrtěla hlavou, ,,uklidni se, já si na tebe vzpomínám, i na tatínka a na Chrise, na všechny."
   Liščí animatronik to ještě dlouho rozdýchával. ,,Tohle nemůže být pravda!" křičel šeptem. ,,Nemůže! Prostě ne!"
   Jak už se chtěl začít zvedat a dávat se na zběsilý úprk, králičice ho zadržela a přitáhla si ho do objetí. Chvíli trvalo, než se lišák přestal pokoušet se dostat ze sevření, a jakmile se tak stalo, úplně se uvolnil a obmotal své ruce kolem králičí animatroničky. Zabořil svoji hlavu do jednoho z jejích ramen a nechal se hladit po hlavě a hřbetě. ,,Co teď?"
   ,,Maminko..." vydechl a stiskl ji víc, skoro jako malé dítě. ,,Jsi... jsi to vážně ty...?"
   ,,Samozřejmě, broučku, že jsem to já, copak mi nevěříš?" odpověděla bez meškání. ,,Poslyš, máš pořádný stisk," pousmála se.
   ,,Promiň, dusím tě?" znejistěl. ,,Mám povolit?"
   ,,To nebude třeba, Christiánku, podruhé už umřít nemůžu," uchechtla se, ale jejímu synovi to moc vtipné nepřipadalo.
   Lišák zavrčel a vycenil zuby, načež mezi nimi procedil: ,,Táta za to zaplatí. Draze."
   ,,Ale no tak, zlatíčko, nemusíš se hned čertit, tatínek za to nemůže," pokoušela se mu namluvit, jenže marně.
   ,,To, že zabil mě a mé kamarády, to je jedna věc, my si to zasloužili, ale ty jsi nic neudělala, není to fér. Zaslouží si trpět."
   Králičice vytřeštila oči podivením nad tím, jak její synáček přemýšlí. To se z něho opravdu stala taková zrůda? Skutečně to byl ten Christian, kterého tak moc znala a milovala? Nebyl tohle všechno nějaký podlý podvrh? Jestli ano, bravo, přelstili ji.
   ,,Takhle nemluv," napomenula ho ustaraně. ,,Poslouchej, víš ty vůbec, jak moc jsem byla stará? Málem mě tady hlídat nepustili. Za pár let, ne-li měsíců nebo týdnů, bych umřela tak jako tak. Tatínek a tvůj strýc mi jen ušetřili trápení. Stýskalo se mi po tobě, víš?"
   ,,Mně taky, ale mnohem víc!" prohlásil a konečně se pořádně usmál. ,,Ale stejně, to od táty nebylo hezké. Ostatně... naše vražda taky ne."
   ,,Chceš si o tom promluvit?" Odtáhla se od něho, nechávajíc své dlaně na jeho ramenou.
   ,,Nejsem si jistý, jak to myslíš," znejistěl. Neměl ponětí, co má jeho ctěná matka za lubem, ale tak nějak tušil, že se mu to zrovna zamlouvat nebude. Občas míval špatné tušení. No dobře, míval ho skoro furt.
   Charlotte si jen povzdechla. ,,Christopher říkal, že jsi byl nešťastný."
   Foxy výrazně posmutněl. ,,No... jo, byl jsem nešťastný, samozřejmě... ale bráška na mě byl strašně hodný. Nevíš, čím to bylo? Měl na mě být přece naštvaný, ne?"
   ,,Má tě rád, Christiánku, on věděl, že to nebylo úmyslně," řekla animatronička a pousmála se.
   ,,Jenže to BYLO úmyslně," ohradil se lišák, slzy v očích. ,,Zabít ho ale nebylo v plánu," vzlykl, ,,jen jsem ho chtěl vystrašit!"
   ,,Já vím, já vím, v klidu," pokoušela se ho udržet v tichosti, ,,nemohl jsi za to, ano? Pojďme se bavit o něčem jiném."
   ,,A-a o če-em?" zeptal se mezi vzlyky.
   ,,Řekni mi, jak ses měl."
   ,,Já..." zadrhnul se. ,,Já nevím..."
   ,,Nevíš? Jak to, broučku?"
   Lišák jen pokrčil rameny. Dlouhou chvíli bylo ticho. Oba měli čas přemýšlet nad tím, proč se tohle všechno stalo. Foxymu se v hlavě rodily nejrůznější vzpomínky, které na tuto milovanou osobu měl. Přehrával si jeden z rozhovorů po hodině dějepisu.
   Tehdy za ní přišel ke katedře a poklepal jí na rameno, aby si ho všimla. Když se tak stalo, otázala se ho milým přívětivým hlasem: ,,Potřebuješ něco, Christiánku?"
   ,,No..." zamyslel se. ,,Víš... myslím, že jsem tu francouzskou revoluci moc nepochopil," vypověděl. ,,Nemohla bys mi to přeříkat ještě jednou?"
   Vlídně se na něho vždycky usmála a pravila: ,,Ale samozřejmě, klidně i dvakrát. Ale až doma, ano? Večer si k tomu spolu sedneme."
   ,,Tak děkuju, jsi úžasná," poděkoval a vyrazil se spolužáky na chodbu.
   Zasmál se nad tím, až to Charlotte probralo z myšlenek. Pohlédla na něho trochu nechápavě.
   ,,Vzpomínáš si, jak ses se mnou učila dějepis?" položil zničehonic otázku, načež se králičice v duchu zaradovala. Tohle byl skvělý start do nové konverzace, kterou se chystala započít.
   ,,No jasně," potvrdila. ,,Líbilo se ti to?"
   ,,Moc," pronesl a dodal: ,,Víš... ty jsi jediná osoba, které můžu stoprocentně věřit. Už od té nehody s naším domem jsi na mě byla hodná."
   Charlotte se vybavila scéna, jak toho chudáka David vynáší ven z hořícího domu. Jak již bylo zmíněno, ostatní nebylo možné zachránit. Její manžel po ní chtěl vodu, než se dostaví sanitka, aby tomu nebohému klukovi zaměstnanci nemocnice pomohli od popálenin a dalších zranění. Vybavovala si obličej jejího nynějšího syna do takových detailů, až ji to samotnou děsilo. Zračila se v něm bolest a strach, ztěžka dýchal a měl skelný pohled. Na hlavě mu nahoru trčely liščí uši. Už teď s ním měla Charlotte soucit. Poklesla k němu na kolena a opatrně mu prohrábla místy sežehnuté vlasy s řadou uklidňujících slov: ,,Ššš, neplakej, už je dobře, jsi venku..."
   Jaksi však zapomněla, jak se tam vlastně ocitla. Že by šla náhodou kolem? Nebo si David její přítomnost vyžádal? A proč tam pro něj vlastně šel David a ne nějaký hasič? To měl hasičský sbor skutečně tak moc neschopné zaměstnance, že svůj život musel málem obětovat obyčejný policista, který má navíc panickou hrůzu z ohně? Jo, tohle bylo divné víc než dost.
   Pak přešla na scénu, kdy za ním byla v nemocnici. Tehdy už nevypadal tak hrozně, byl vlastně skoro v pořádku, jen potřeboval ještě pár dní ležet a odpočívat. Když ji uviděl, na chvíli se v něm objevila špetka naděje a radosti - zalíbila se mu.
   ,,Ahoj," pozdravila ho mile a posadila se k němu. ,,Ty jsi Christian, že ano?"
   ,,Ano," přikývnul.
   ,,A vzpomínáš si na mě?"
   ,,Myslím, že ano..." zamyslel se nahlas. ,,Vy jste ta paní, která se mnou byla než přijela sanitka, ne?"
   ,,Přesně tak," usmála se. ,,Jsem Charlotte Aftonová a ten policista, co tě zachránil, byl můj manžel David. Přišla jsem se ujistit, že jsi v pořádku."
   ,,Skoro. Doktoři říkali, že týden nebo dva tady ještě pobudu. Pořád je to lepší než mezi plameny," zasmál se a Charlotte se musela zachechtat taky. Tehdy poznala, že je to docela optimista na to, co všechno si prožil.
   ,,Tvé rodiny je mi líto," posmutněla zničehonic.
   ,,Mně ne," řekl na to, načež se Charlotte zatvářila nechápavě. Christian jí to hned vysvětlil: ,,Neměli mě rádi, byl jsem ze všech nejmladší. Měl jsem čtyři starší sourozence. Byli na mě zlí. A rodiče taky. Za ten oheň mohla matka, chtěla se mě konečně zbavit. Jenže se jí to nějak nepodařilo, vyletěla jiskřička a už z toho byl požár."
   ,,Tak to je mi líto jenom tebe," změnila názor. ,,Proč na tebe byli zlí?"
   ,,Jak říkám, neměli mě rádi. Překážel jsem jim. Byl jsem celou tu dobu jenom jedna velká chyba v jejich ubohých životech. Ať jsem udělal cokoliv, začali po mně řvát a taky mi ubližovali. Ale s tím je teď konec." Na chvíli se odmlčel, než pokračoval. ,,Teď mi budou ubližovat ještě ve škole a v děcáku. Úžasné."
   Charlotte ho z celého svého srdce litovala. Netrvalo však dlouho a z myšlenky se stala vyřčená otázka: ,,A co kdybys do děcáku nešel?"
   ,,Myslíte, že by mě vyhodili na ulici?" hádal.
   ,,Ne, takhle jsem to nemyslela," zavrtěla hlavou, ,,myslím tím, kdybys měl opravdovou rodinu."
   ,,Možná mě dají k nějakým pěstounům, jestli správně chápu ten systém."
   Charlotte si jen povzdechla. Nechápal, co mu tím chtěla celou dobu říct.
   ,,Dobře, jinak..." pomyslela si nahlas. ,,Podle mě potřebuješ mnohem lepší rodinu než nějaké pěstouny, myslím tím... líbilo by se ti, kdybych byla tvoje nová maminka já?"
   Kluk vytřeštil oči. ,,Co-cože?!" Nemohl uvěřit vlastním uším. ,,Vy nemáte děti?"
   ,,Mám syna," odvětila. ,,Měl bys mladšího brášku. Bylo by to pro tebe takhle dobré?"
   Ale Christian ani neceknul, jen překvapeně civěl na osobu před ním.
   ,,Popravdě..." přiznala se mu Charlotte, ,,moc jsem nad tím nepřemýšlela, teď mě to napadlo. Samozřejmě pokud bys nechtěl, tak to nevadí."
   ,,Myslíte to vážně?"
   ,,Samosebou. Ještě se musím zeptat manžela, jestli by s tím souhlasil, ale s tím nebude zase takový problém. Potřebuješ čas na přemýšlení?"
   ,,A-asi ano..."
   ,,Fajn, můžu se přijít podívat zítra?"
   Další den s tím Christian souhlasil, a tak za pár týdnů skutečně dorazil do nového domova. Když tam byl poprvé, Charlotte mu všechno ukázala a byla s ním, udělala si kvůli němu volno. Možná proto ji měl ze všech nejraději. S Davidem a Chrisem si začal rozumět až později.
   Z přemýšlení je oba vytrhl zvuk kroků. Charlotte se ihned zvedla a přešla k oponě. Jakmile ji rozhrnula, spatřila v dáli u protější stěny Golden Freddyho, jak se jí všelijakými posunky snaží něco říct. Když to animatronička nechápala, ukázal medvěd na svůj stín a poté přesměroval ruku směrem k ní. Na chvíli nechápavě naklonila hlavu na stranu, ale pak zbystřila - Shadow Foxy. Měla si o něm přece se svým synem promluvit, no ne? Jak na to jen mohla zapomenout?
   Přikývla a vrátila se zpátky na své místo. Foxyho zamýšlený výraz se od doby jejího odchodu moc nezměnil, až teprve když si sedla, tak se zdál jako mírně podezíravý. Že by něco tušil?
   ,,Kdo to byl?" zeptal se.
   ,,Golden Freddy šel jenom kontrolovat ostatní animatroniky," zalhala. Nebylo jí příjemné, lhát vlastnímu synovi, ale nyní, když by možná on byl onen zdroj všeho zla, to bylo opravdu nutné. ,,Poslyš, když už jsme u těch animatroniků... slyšela jsem, že se Shadow Foxyho celkem bojí. Jak jsi na tom ty? Máš z něho strach?"
   Lišákovi se na této otázce nezdálo nic špatného, a tak hned odpověděl: ,,Nemám důvod z něho mít strach."
   Tmavě růžová králičice naznačila podivení. ,,Jak to?"
   ,,Nemůže mi ublížit," odvětil a šibalsky se zašklebil. ,,Dokud mu to neřeknu, tak ne."
   ,,On tě snad poslouchá na slovo?" hádala.
   ,,Přesně tak, bingo," dal jí za pravdu a ona se zděsila. Bůhvíproč ji to vyvedlo z míry. Ještě více se zhrozila, když tmavě červený lišák pokračoval: ,,Vím přesně, o co se snažíš. Myslel jsem si, že na to jednou přijdete. Ale neboj, když půjde všechno podle plánu, nikomu se nic zlého nestane a všichni můžeme být zase šťastní."
   ,,Ale..." chtěla něco namítnout, avšak Christian byl rychlejší.
   ,,Nic neříkej, maminko, prosím. Jenom bych ti to musel všechno říct, a to já přesně nechci. Nechtěla bys tady dneska se mnou zůstat?"
   Králičice raději přestala přemýšlet nad zlověstným Stínem a přikývla, potřebovala si trochu vyčistit hlavu. Uvelebila se vedle svého synáčka a opřela se o stěnu. Měla nad čím přemýšlet.

   Ráno se všichni - až na Foxyho, který odmítal vylézt - shromáždili před pódiem, načež si loutka a Zlaťák vzali Charlotte na chvíli stranou.
   ,,Co jsi zjistila?" položila otázku ihned Marionette co nejtišeji mohla, aby ji nešlo slyšet, na což se ovšem mohla spolehnout vzhledem k okolnímu ruchu.
   ,,Shadow Foxy poslouchá Christiana na slovo," odvětila růžová králičice a oběma zbylým chvíli trvalo, než si uvědomili, kdo že je to ten Christian. Medvěd se chytil za hlavu a Marionette si leknutím prudkým pohybem přiložila ruce přes pusu.
   ,,Nemůžu uvěřit, že nás mohl takhle zradit," zavrčel Zlaťák. ,,Tušil jsem, že v tom bude mít prsty."
   ,,A vy se mu divíte?" zeptala se králičí animatronička, načež ji oskenovaly nechápavé pohledy obou zbylých osob. ,,Vždyť je neustále sám a nikdo se s ním nebaví, ani mi zpočátku nevěřil, že jsem si na něho vážně vzpomněla, copak to nechápete? Můžete si za to sami!" prohlásila.
   ,,Ne, za to si může on," ohradil se Zlatý Freddy. ,,Kdyby byl býval nezpůsobil smrt svého bratra a svých kamarádů, nemuseli by ho tady všichni nenávidět, ba by ani tady nikdo z těch chudáků nebyl."
   ,,Ale Charlotte má pravdu, drahoušku," přihlásila se o slovo černobílá. ,,A navíc... už je to tolik let. Mohli byste mu konečně odpustit. Vždyť víte, jak moc toho litoval."
   ,,Já mu odpouštět rozhodně nebudu," odsekl. ,,Zabil mi bratra, a to se neodpouští."
   Než Charlotte stihla něco namítnout, ozvala se rána a v mžiku se před všemi zraky zjevil dlouho očekávaný nepřítel. Ostatní si ho všimli téměř ihned, nedali se však na útěk, zůstali stát strnule na místě. Stínový lišák, levitujíc pár centimetrů nad zemí, se začal ďábelsky smát a nepřestal, dokud na něho nepromluvil Golden Freddy.
   ,,Běž pryč, výtržníku!" oslovil ho a dupnul si. ,,Tady nemáš co pohledávat!"
   ,,Mám něco, co byste chtěli," řekl Stín a rázem se vedle něho zjevil dlouho postrádaný Freddy. Tvářil se posmutněle. ,,Ale na výměnu chci jednoho z vás."
   ,,Koho?" chtěl Zlaťák vědět.
   ,,Tebe," pravil lišák, ukázal na zlatého medvěda a rázem bylo v místnosti ticho.

(2991 slov, vydáno 26. 3. 2017)

Příště to bude nuda.
Tak jako tak, blížíme se ke konci.