Charlotte: Zrození

Kapitola 9.

   Ještě stále byla temná noc a právě spícího zlatého medvěda probudilo cosi fialového. Když pořádně otevřel oči a rozkoukal se, spatřil fialového medvěda s černým kloboukem na hlavě, stejně zbarveným motýlkem a a černobílýma očima. Shadow Freddy.
   ,,Shadde...?" zamručel rozespale. ,,Co potřebuješ...?"
   ,,Moc se omlouvám, že vás budím, ale je to akutní, musíte jít se mnou," vysypal ze sebe rychle fialový medvěd, chytil druhého medvěda za paži a lusknul prsty. V tu ránu se objevili pod nějakými schody, z čehož zlatý medvěd usoudil, že jsou ve sklepení. Ale proč?
   ,,Co se děje, Shadow Freddy?" zeptal se už trochu naštvaněji Golden Freddy a vytrhl se Stínovi ze sevření. ,,Proč jsme tady?" Dal si ruce v bok.
   ,,Všechno se dozvíte, jen pojďte za mnou." Shadow Freddy mávnul rukou směrem před sebe a vyšel vpřed. Byl značně nervózní. Co ho mohlo tak rozhodit? Proč se na to vlastně ptám, když to všichni ví? Aha, nedostatek slov, chápu...
   Zlatý medvěd protočil oči a druhého animatronika následoval. Procházeli společně všechny možné cesty, které zde byly, než konečně dorazili na místo určení.
   ,,Ale tady žije Springtrap," podotknul Zlaťák a zamračil se. ,,Tady jsem byl včera, tak proč...?"
   ,,Říkal jsem, že se všechno dozvíte!" zvýšil omylem fialový medvěd hlas, načež si zacpal pusu rukama a s výrazem jako by se nic nestalo otevřel dveře, které za sebou skrývaly Springtrapovu místnost. Vešli dovnitř. První věc, která oba upoutala, byl Springtrap opřený o stěnu. Hlavu měl v dlani a podle výrazu nad něčím přemýšlel. Vedle něho postával Shadow Bonnie. Nervózně přešlapoval na místě.
   Když si návštěvníků oba králíci všimli, okamžitě v nich zavládla panika. Začali nevědomky uhýbat pohledem kamkoli, jen aby nepohlédli do tváří ani jednoho z medvědů.
   ,,Dobrá, proč jsem tady?" doprošoval se odpovědi okamžitě Golden Freddy, ruce si dal opět naštvaně v bok. Nechápal, proč je tady, nechápal, proč ho ten zatracený Stín vzbudil, a taky nechápal, o co se jedná. Dle uhýbavých pohledů všech tří zbývajících osob usoudil, že on je jediný nezasvěcený do té tajné záležitosti. A to ho neskutečně štvalo.
   ,,Je tady něco, co bys měl vědět, bráško," odhodlal se ke slovu nakonec Springtrap a pomalu vykročil k oslovenému medvědovi.
   ,,Ven s tím, o co jde?" Zlatý medvědi nasadil nechápavý pohled. Chtěl co nejdříve znát odpověď a zmizet z tohoto místa.
   ,,No... víš, jak je..." polknul, ,,Shadow Foxy uvězněný v Temnotě zatracení?"
   ,,Ano, a co má být?" Medvěd byl otrávený a rozespalý. Podle toho taky zněl.
   Springtrap chvíli přemýšlel. Vybíral ta správná slova. Zkoušel si sice už před jejich příchodem tak nějak představit, jak to svému bratrovi řekne, ale všechno se mu zničehonic vykouřilo z hlavy jako kouř z komína.
   Shadow Bonnie si všimnul Springtrapova zamyšleného pohledu. Podíval se na svého bratra Stína, stejně tak on. Oba měli zmatené pohledy. Ani jeden z nich si nevěděl rady. Zasahovat do rozhovoru či nikoli?
   Nakonec si slovo vzal Shadow Bonnie: ,,Doufám, že nevadí, že vám lezu do hovoru, ale myslím, že bych měl tu zprávu oznámit raději já."
   ,,To bys byl hodný, Shannie..." oddechnul si Springtrap.
   Golden Freddy nic nenamítal, a tak začal Stín mluvit: ,,Prostě a jednoduše, Charlotte má můj kostým, a ten kostým spotřebovává temnotu, jinak by nefungoval. A tím, že temnotu bere z Temnoty zatracení, je možné, že náš největší nepřítel bude za chvíli volný."
   Zlatý medvěd nejdřív nechápal. Pořádně se ještě neprobudil, všechno kolem něj bylo zmatené, sotva vnímal. Tahle zpráva mu ale po chvíli zpracovávání informací tak vyrazila dech, že ani kýbl kafe by ho neprobudil líp.
   ,,Cože?! To si ze mě děláte srandu, že?!" Vytřeštil oči a začal po všech přítomných střílet překvapené a ne zrovna moc šťastné pohledy.
   ,,Je mi líto, ale bohužel ne." Potrhaný králík zavrtěl hlavou. Nasucho polknul. Tohle dopadne špatně...
   ,,Sakra, Springtrape, co si o sobě myslíš?!" Medvěd zapíchl králíkovi prst do hrudi, čímž ho nějakým způsobem přišpendlil ke zdi. Vypadal a taky zněl naštvaně. Králík se měl čeho bát. ,,Takže kvůli tobě a těm tvým přiblblým nápadům jsme teď všichni v nebezpečí?! Uvědomuješ si to vůbec?!"
   ,,Poslyš, Goldie, já..."
   ,,Nepřerušuj mě!"
   ,,Promiň..."
   ,,Co si myslíš?! Že když mi to řekneš, tak jen mávnu rukou a všechno bude v pohodě?! Omyl! Všechny jsi nás dostal do nebezpečí! Až bude Shadow Foxy volný, získá téměř nepřemožitelnou sílu! Tentokrát vás už nemůžu bránit! Nezvládnu to!"
   ,,Já to chápu. Vím, že to nejde tak lehce..."
   ,,Drž ksakru hubu a poslouchej mě!" Medvěd králíka přitiskl ještě pevněji ke zdi, tentokrát oběma rukama za ramena. ,,Kvůli tobě možná všichni tady chcípnou, rozumíš?! Všechno jenom kazíš! Nic nedokážeš udělat dobře!"
   ,,Já-já-já... omlouvám se... zapomněl jsem na to!" bránil se Springtrap.
   ,,Jo tak zapomněl?" Golden Freddyho hlas zněl čím dál zlomyslněji a naštvaněji. ,,Jak jsi mohl?!"
   ,,Já nevím sakra!" zařval pro změnu králík, ale celkem hystericky. Tušil, jaký tady bude uragán, až se to jeho bratr dozví, ale že by to vzal tak špatně, to ho ani ve snu nenapadlo.
   ,,Ani nevíš, jakou mám chuť tě teď rozcupovat, rozřezat, zahrabat, udupat a pak zabít!" sykl zlatý medvěd.
   ,,Posluž si, ale situaci to nepomůže."
   Golden Freddyho pohár trpělivosti právě nikoli přetekl, ale vybouchl samou zlostí a vztekem. Přestal se ovládat. Totálně nad sebou ztratil kontrolu. Nejdříve schytal králík pěstí do čumáku a následně nohou do břicha. Bolelo ho to, ale nehodlal se vzdát jen tak bez boje. A tak stejně jako první Zlaťák nad sebou ztratil kontrolu, čímž začala bitka století.
   Mlátili se tam jak obilí. Rány a kopance létaly rychleji než hejno holubů. Ani samy Stíny nestačily zaregistrovat, kdo dal komu pěstí, nohou, či jinou končetinou. Řvali jako cikády, možná hlasitěji. Takovou pranici byste nechtěli vidět, věřte mi.
   Shadow Bonnie se rozhodl jednat: ,,Shadde, musíme je dostat od sebe! Ještě se nám tady pozabíjí!" Pohlédl na Stínového Freddyho.
   ,,Dobře," přikývl fialový medvěd a dodal: ,,Koho z nich si bereš?"
   ,,Golden Freddyho, ty si vem Springtrapa. Hlavně dělej!"
   Oba Stíny se daly do práce. Společně vletěly do toho všeho zmatku ve snaze oddělit od sebe ty dva. Přitom se jim ale podařilo schytat pár ran od obou Zlatých bratrů, což úplně růžové nebylo.
   Kdyby byli živí, možná bychom mohli říct, že to nebylo růžové, ale červené (chápete to, ne?), ale... neodbočujme od tématu.
   Nakonec se jim po několika zbytečných manévrech je od sebe oddělit slovy a hlavně silou podařilo od sebe trochu odtáhnout, ale jen na chvíli. Hned jak se oba Zlaťáci od sebe jen trochu vzdálili vinou Stínů, které se je snažily pevně držet pod rameny, vytrhli se jim a mlátili se dál. Oba Stíny to pak zkoušely ještě několikrát, až se jim nakonec dostal vyhazov z celého toho zmatku. A přímo do zdi.
   Shadow Bonnie si rychle sáhl na bolavou hlavu, kterou se mu podařilo si obít o zeď, a pak pohlédl na svého Stínového bratra se slovy: ,,V pohodě?"
   Fialový medvěd si taktéž instinktivně sáhl na hlavu. Stejně jako stínový králík, i on narazil hlavou do zdi, a teď tam vyčerpaně a potlučeně seděl a oddechoval. ,,Ne... už to nezvládnu..."
   ,,Ale Shadde, nemůžeme to jen tak vzdát! Zaprvé bychom měli velký problém, a zadruhé by se mohla narušit rovnováha celé pizzerie! To nemůžeme dopustit!"
   ,,Stejně už je to jedno... Shadow Foxy nás stejně všechny buď zabije, anebo zotročí..." Medvěd se vysíleně opřel hlavou i zády o studenou stěnu, která příjemně chladila. Najednou pociťoval tu bezmoc. Najednou chápal, jak se asi musí cítit ti, kteří nemohou být tak volní, jako oni. Nebyl to krásný pocit.
   Stínový Bonnie to však nechtěl vzdát. Sebevědomí a naději ještě pořád měl, a hodlal toho plně využít. I když byl Stín, bolest cítil, ale i přes toto všechno se nehodlal vzdát. Ne teď.
   ,,Prosím, bráško, vydrž ještě chvíli!" povzbuzoval druhého Stína, který mu na to ale odpověděl jenom unaveným mručením. ,,Jen mi pomož je od sebe oddělit, slibuju, že tě pak nechám si odpočinout!"
   ,,A jak to chceš provést? Silou to nejde, slovy to nejde... sám víš, jak jsem na tom fyzicky špatně."
   ,,Slovy..." Králíkovi se rozsvítilo v hlavě. Dostal ten nejlepší nápad, který v tu chvíli dostat mohl. ,,Kouzlo, Shadde, kouzlo!"
   Medvědovi chvíli trvalo, než mu docvaklo, o čem se mluví. Přece jenom, ještě pořád byla noc a on taky potřeboval spát.
   ,,No jasně!" Zničehonic energicky vystřelil na nohy, až málem rukou praštil Shadow Bonnieho.
   ,,Tak na tři?"
   ,,Na tři!"
   ,,Raz..."
   ,,Dva..."
   Oba Stíny se chytily za ruce, aby kouzlo lépe fungovalo. Začaly se soustředit a myslet na to, čeho chtějí kouzlem docílit. Vzlétly vzhůru a zavřely oči.
   ,,Než tady vlak dojede, odděl ty dva od sebe. Aby kouzlo fungovalo, potřebujem síly mnoho. Dej nám, prosím, síly dost, ať jim mužem vypomoct!" zavolali oba sborově. Otevřeli oči, pustili se a ruce i s pohledem pozvedli vzhůru. Oběma začaly zářit oči bílou oslnivou září. Na malou chvíli (mohla to být jen vteřinka) jim problikly jejich někdejší oči, oboje překrásně fialové.
   V tu ránu nějaká magická síla v podobě černého světla oddělila oba Zlaté bratry od sebe a přišpendlila je každého k jiné zdi, kde se proměnila v jakousi slizce vypadající hmotu. Ta držela hodně dobře, poněvadž se ani jeden animatronik skoro nemohl hýbat. Jen marně se snažili dostat se ven. Ať už sebou trhali a škubali sebevíc, nic nepomáhalo. Mohli jen sedět a čekat, až jim někdo pomůže.
   Nadávky a křik ustaly. Oba Stíny vyčerpaně padly na zem. Ti dva byli nuceni použít opravdu hodně síly, aby mohli vykonat kouzlo co nejlépe. Oba cítili, jak se začínají smršťovat.
   Pokud je Stínům odebrána síla či už jenom kousek z ní, mohou se zmenšit až do velikosti tříletého dítěte. Takhle taky teď vypadal Shadow Freddy, jeho druh byl jen o něco málo větší. Vstal jako první a rozhlédl se. Springtrap i Golden Freddy byli nyní uvězněni vinou té černé hmoty, takže byl klid. Zahlédl, jak vysíleně oddechují a dívají se do stropu, i když se zavřenýma očima. Pohled mu zamířil k fialovému medvědovi, který se nehodlal jen tak zvednout. Byl na tom hůř než králík.
   Černý Stín k němu poklekl a chytil ho pod rameny. Zvednul ho a trochu s ním zatřásl. ,,Shadde, vnímáš mě alespoň trochu?" Jeho hlas zněl stále šeptavě, jenom trochu dětsky a chvilkama pisklavě, což se ale během chvilky spravilo.
   Dočkal se pouze nepatrného přikývnutí, které ale stačilo na zodpovězení otázky. Položil ho opatrně zpátky a sáhl mu na hlavu. Ucítil nepříjemné horko na své dlani a zároveň na medvědově hlavě. A to nevěstilo nic dobrého.
   ,,Jenom lež, za chvíli ti bude líp," pokusil se ho trochu uklidnit. Teď už malý fialový medvídek mu však neodpověděl. Ani kývnutím hlavy, ani jiným pohybem. Pouze nehybně ležel. Shadow Bonnieho napadlo, jestli třeba neusnul.
   Hned jak byl trochu větší, vypravil se za potrhaným králíkem. Když tam dorazil, položil mu ruku na rameno a zeptal se: ,,Jste v pořádku, pane?"
   Springtrap se na něj trochu omámeně podíval. Všiml si, že je onen Stín menší. Jeho vztek pominul, cítil se teď provinile za to, co viděl. Mohl za to, že má teď jeho služebník méně síly. Samosebou věděl, že se mu za pár desítek minut vrátí, ale stejně se necítil úplně nejlíp. Hmota ho donutila hůř dýchat, proto mu nebylo úplně do zpěvu.
   ,,Jsem v pořádku, Shannie, jsem v pořádku..." zalhal a odvrátil pohled. ,,Zato ty by sis měl odpočinout." Pohlédl znovu Stínovi do očí.
   ,,Já? Ale prosím vás, mně nic není. Jen jsem se malinko zcvrknul, to je vše." Černý stín se upřímně pousmál. Nic si z toho nedělal, stávalo se mu to běžně. Už si na to zvykl.
   ,,Mohl bys mě z toho dostat, prosím? Špatně se mi dýchá..."
   ,,Ale jistě, hned to bude." Králičí Stín mávnul rukou, čímž se hmota vypařila rychleji než dělníci z práce. Potrhaný králík poděkoval a chtěl se zvednout, ale Stín ho zadržel: ,,Ještě ne, nejdřív zjistím, jestli je vzduch čistý."
   Bez souhlasu odešel na druhou stranu, kde seděl zlatý medvěd, též v uvěznění černé hmoty. Lusknul mu před obličejem.
   ,,Co se děje...?" Zlaťák se začal zmateně rozhlížet kolem. Když si všimnul, co kolem něj je, hrklo to v něm a zaraženě se zeptal: ,,Jak moc silně jsem se pral?"
   ,,To raději nechtějte vědět. Chcete pomoct?"
   ,,To bys byl hodný, Shannie."
   Shadow Bonnie zopakoval stejný pohyb, jako u Springtrapa. Hmota byla ta tam a Zlatý Freddy se pomalu začal skládat na nohy. Pak se ale znovu zarazil. ,,Kde je Shadow Freddy?"
   ,,Odpočívá támhle." Shadow Bonnie ukázal na stěnu mezi zdmi, o které se opírali oba Zlatí bratři. Tam ležel malý Stín o velikosti tříletého dítěte s rysy medvěda. Jeho klobouk a motýlek se povalovaly kousek opodál. ,,Bude v pořádku, jen se potřebuje vyležet. U vás všechno v pohodě?"
   ,,Jo, snad jo... co Springtrap?"
   ,,Tomu nic není. Můžete jít za ním, ale pouze pod podmínkou, že nebudou létat rány."
   ,,Dobře, dobře, už ho mlátit nebudu!"
   Zlatý medvěd se vydal za potrhaným králíkem. Ten už ho netrpělivě vyhlížel z protější stěny. Oba dva se cítili provinile. Nemohli si navzájem pohlédnout do očí hanbou. Takhle se přestat ovládat... to bylo absurdní!
   ,,Goldie, já... je mi to vážně líto..." Králík se nervózně poškrábal na hlavě a stoupnul si na nohy.
   ,,Už to nebudeme řešit, ano?" navrhl medvěd už klidněji, ale pořád ne s úsměvem. ,,Co se stalo, stalo se. Není ti nic?"
   ,,Ne... a tobě?"
   Zlaťák se prohlédl od hlavy k patě. ,,Myslím, že taky ne."
   ,,Dobře... co teď?"
   ,,Já teď půjdu nahoru a ty zůstaneš tady, jasné? Shadow Bonnie mě tam dovede. Zítra ráno přijď nahoru, vyřešíme to s animatroniky."
   ,,Chceš mě tam přede všemi hromadně ponížit a ztrapnit?"
   ,,Nikdo nemusí vědět, kdo za to může nebo nemůže. Musíme se dohodnout na strategii boje a obrany. A k tomu je tě potřeba."
   ,,Víš ty co? Dovedu tě zpátky sám, Shannie se zatím postará o Shadow Freddyho."
   ,,Jak si přejete," souhlasil Shadow Bonnie (konečně už ve své velikosti) a vzal do náruče toho malého fialového medvídka. Kupodivu byl ještě stále malý. Že by se mu moc nevracela?
   ,,Tak my jdeme," zavelel Springtrap a společně se svým bratrem zmizeli z místnosti směrem ke schodům nahoru.
   ,,Shadde, spíš?" otázal se pro jistotu černý Stín. Dělal si o něj starosti, a ne zbytečné.
   ,,Shannie, já tady nechci být..." zaskuhral medvídek svým dětským hláskem. ,,Já chci jít domů... nelíbí se mi tady..."
   ,,Jak jako domů?" nechápal králík. ,,Tohle je náš domov."
   ,,Není... náš domov nikdy nebyl tady! Náš domov byl na ulici, za popelnicemi..."
   ,,Můj ty Scotte..." zhrozil se Shadow Bonnie hned, jak slova svého brášky zaslechl. Tak trochu to byla pravda. Ale on si neměl nic pamatovat! Vymazal mu paměť, aby se nemusel trápit! Tak jak...?
   ,,Prosím... odnes mě domů..." poprosil medvídek a udělal na králíka psí oči. Hned poté je zavřel. Hlava mu spadla na bok.
   ,,Nemůžu tě odnést domů, Shaddy. Nemohli bychom tam žít."
   ,,To nevadí... já tam chci zemřít..."
   ,,Tak to ať tě ani nenapadne!" zařval větší Stín. ,,Nikdo tady umírat nebude! Už mluvíš z cesty! To kouzlo ti moc ublížilo!"
   ,,Ne, ne, ne, Shannie... já zapomněl... my už jsme mrtví... a umřeli jsme doma... spolu... vinou toho fialového pána..."
   Shadow Bonnie byl zmatený. Vymazané vzpomínky se přece vrátit nedají! Tak proč se vrací jemu?!
   ,,Tak poslyš, Shaddy, zavři oči a spi, ano? Jsi moc unavený..." pokusil se králík něco říct, ale medvídek ho znovu přerušil.
   ,,Nejsem unavený... jsem jen... mrtvý... musíš mě dát do kostýmu, víš...? Stejně jako ten pán..."
   Králík si povzdychl. Bude muset tu hru hrát s ním, jinak se asi nedomluví.
   ,,Tak dobře, ale ještě předtím se musíš pořádně vyspat, víš? Jinak to nebude fungovat."
   ,,Ale bude... vůbec tomu nerozumíš..."
   ,,Já mám ale jiný kostým, než ten pán. Proto se musíš nejdříve vyspat, chápeš?" zkoušel to dál.
   ,,Ne, nic takového není... dej mě do kostýmu... prosím..."
   ,,No tak dobrá..." vzdychnul a lusknul prsty. Zničehonic se objevili v místnosti se dvěma postelema. Stěny byly šedé a podlaha trochu tmavší. Dřevěné postele, které stály naproti sobě v samém středu místnosti, měly na sobě polštáře a peřiny, které byly pokryty bílými povlečeními. Prostěradlo bylo taktéž bílé.
   Králík na jednu z postelí medvídka položil a zakryl ho. Hned poté ji odsunul ke zdi, aby nespadnul.
   ,,Ale tohle je postel, ne kostým...!" rozčiloval se malý Stín, házel sebou všude možně i nemožně a pořád měl zavřené oči. To bylo na tom to nejdivnější a nejděsivější.
   Stínového králíka napadla ještě jiná věc. Musí s ním tu hru dohrát. To na malé děti působí.
   Odkryl tedy peřinu a chytil medvídka za nohu. I když ho to děsilo, neměl jinou možnost. Ten mrňous si odpočinout musel.
   ,,Cítíš, jak tě držím?" zeptal se ho.
   Fialový Stín přikývl. Větší Stín mu na nohu dal peřinu a pravil: ,,Tak teď máš na noze kousek kostýmu. Mám pokračovat?"
   Medvídek horlivě zakýval hlavičkou, možná se i trošku pousmál. Králíka to opravdu hodně děsilo. Chudák Shaddy... až se tohle dozví, hanbou se propadne do země.
   Takhle pokračoval králík do té doby, dokud peřina nezakrývala celé medvídkovo tělo (kromě hlavy samozřejmě). Pak pravil: ,,A nyní spi, můj malý bráško."
   Jakmile větu vyslovil, maličký Stín začal spokojeně pochrupovat. Shadow Bonnie si hlasitě oddechnul. Pohladil malého Stína po hlavě a sedl si na protější postel. Byl rozhodnutý na něj dávat po celý zbytek noci pozor a pořádně ho pozorovat. Bylo to jasné, Stínek nebyl zvyklý na tento stav, a tudíž se vyskytly komplikace v podobě únavy a mluvení nesmyslů. Stejně ho ale zaráželo, jak si mohl na něco jako jejich předešlý život vzpomenout. Bylo to moc divné na to, aby to byla pravda.

(2875 slov, vydáno 23. 8. 2016)

Panebože... co jsem to napsala?!
Každopádně jsem v sobě už podruhé probudila svého básnického ducha, a myslím, že ne naposled!