Charlotte: Zrození

Kapitola 21.

   Poté, co Zlatý Freddy úspěšně zabránil Foxymu vejít do sklepení, se onen medvěd znovu uvelebil ve své měkké posteli. Ani se nepřikryl, pouze si lehnul na záda, nevnímal okolní chlad. Chvíli jen tak zamyšleně hleděl do stropu a přemýšlel, jak se asi vede jeho bratrovi. Byl z jeho odchodu celý nesvý, ani Marionette a její kouzla jeho stav nezlepšily. Jak smutné.
   Jak tak ležel a civěl do prázdna, s překvapením zjistil, že je čas vstávat. Paprsky právě vycházejícího slunce ho začaly bodat do očí jako milion malých jehel. Bleskurychle se postavil na nohy a vyšel z pokoje.
   Cestou narazil na Marionette, která se na něj hned upřímně usmála a objala ho jednou rukou kolem ramen. Už i to v něm vyvolalo podezření, že se něco stalo. Loutka si ho k sobě později přitáhla úplně a začala ho jemně hladit po hlavě. Byla o půl hlavy větší než on, takže to vypadalo dosti zvláštně.
   ,,Půjdeš se mnou, drahoušku?" zeptala se ho. ,,Shadow Bonnie by nám chtěl něco oznámit."
   ,,Je Springtrap v pořádku?!" vychrlil na ni hned.
   ,,Nevyšiluj, všechno se dozvíš. Teď zajdi pro Charlotte, Shannie říkal, že bez její přítomnosti mluvit nebude."
   Zlaťák si povzdechnul, vymanil se z Marionettina objetí a zamířil do vedlejšího pokoje, aby vzbudil onu růžovou králičici. Spala jak mimino, ale stačilo s ní jemně zatřást a byla vzhůru. Jakmile medvěda spatřila, beze slov vstala a pozdravila ho až když byla na chodbě. Že by nebyl jediný, který se špatně vyspal?
   Když se všichni tři sešli u Shannieho, posedali si různě po pokoji a čekali, co se bude dít.
   ,,Shannie," oslovila králíka opatrně Marionette, ,,Charlotte je tady, můžeš povídat."
   ,,Má paní..." zašeptal, ,,pojďte sem, prosím..."
   Charlotte si přesedla ke Stínovi na postel a kývnutím hlavy mu naznačila, že může začít hromadit informace.
   ,,Králík se chytil do pasti..." vydechl Stín nešťastně, načež medvěd společně s Charlotte vyjekli děsem. Oběma se zatajil dech. Takhle to na ně vychrlit nebylo vůbec hezké, ale jak jinak jim to měl Shadow Bonnie říct? Jazyky se mu vypařily z hlavy.
   ,,Ne..." Golden Freddy se chytil za hlavu, protože ho nějak divně rozbolela. Rychle se postavil na nohy a trochu jako opilý začal chodit po místnosti, přičemž stále opakoval tyto věty: ,,Já... já mu to říkal! Já jsem mu to sakra říkal! Ale on ne, proč by poslouchal svého mladšího bratra?! Taková hloupost! Proč jsem mu v tom nezabránil?! Proč jsem ho nechal jít?! Mohl jsem udělat tolik věcí pro to, abych mu pomohl, ale já nic neudělal! Co jsem to za zrůdu?!"
   ,,Zlatíčko, uklidni se," zasáhla hned loutka, ale zrovna velký úspěch to nemělo. ,,Jsem si jistá, že mu nic není, dokáže se o sebe postarat i bez tebe nebo Shadow Bonnieho."
   ,,Myslíš?!" zařval tak hlasitě, že Charlotte černému Stínovi raději zacpala uši. Tu jejich manželskou hádku by slyšet nemusel. ,,Sakra, Marionette, má panickou hrůzu z uzavřených prostorů! A-a taky má strach z ohně, samoty a... já nevím čeho všeho ještě! Umíš si vůbec představit, jak mu musí být?!"
   Tentokrát se černobílá zarazila. Ne, nevěděla, jaké to je. Ani nevěděla, že se Springtrap bojí tolika věcí. A to si myslela, že ho zná ještě jakžtakž dobře. Jak moc se mýlila...
   ,,N-ne..." špitla a stáhla se více do rohu.
   Charlotte nemohla uvěřit vlastním uším. Nejdřív ji Marionettina první slova uklidnila, ale jak teď slyšela řvát jejího zlatého přítele, uvedla své první myšlenky v jeden velký omyl. Absolutně ji přestal zajímat ten bílý otrava v její hlavě, teď se soustředila na její mužský protějšek alá Springtrapa. Nikdy by nevěřila, že taková v uvozovkách stvůra může mít strach nebo dokonce panickou hrůzu z tolika věcí. Bylo to téměř absurdní! Nemožné! Neskutečné!
   ,,No vidíš! Proč si myslíš, že jsem celou noc nespal?! Mám o něj strach! A dokonce právem!" pokračoval medvěd v řvaní.
   ,,Kdybych to věděla, nedovolila bych mu tam jít! Stačilo mi to říct!" odvážila se zvýšit hlas i druhá osoba.
   ,,Jsem debil..." vzlyknul Zlaťák, sklopil hlavu a jednu ruku si dal přes oči.
   Když to viděla loutka, začala se cítit zahanbeně. Jejím úkolem nebylo animatroniky frustrovat, to právě naopak!
   ,,G-goldie..."
   ,,Nechte mě všichni na pokoji!" vykřikl medvěd naposledy, vyběhl na chodbu a tam se s lusknutím prstů vypařil kamsi do neznáma. Marionette se za ním zkoušela podívat, ale nic už neviděla.
   ,,Ach jo..." povzdechla si. ,,Promiň, Charlotte, jsem kráva. Hned jak si poslechnu všechny informace, půjdu za ním..."
   ,,Nebylo by lepší ho nechat osamotě?" napadlo růžovou.
   ,,Nejsem si jistá, ale možná... asi jo, nechám ho samotného alespoň do otevírací doby... pak ho budu muset někam uklidit, tento prostor se musí uzavřít, nikdo tady nesmí zůstat. Třeba se mi podaří těm chudákům najít alespoň nějaké knížky..." S dalším povzdechem si sedla za Charlotte na postel. Momentálně na žádná jiná oznámení neměla náladu, ale co jiného měla dělat?
   ,,Pokračuj, Shannie," pobídla králičice ležícího králíka a místo do stěny se mu podívala do očí.
   ,,Řeknu vám to takhle... Freddy s Shadow Freddym by měli být údajně v pořádku, tak to alespoň Shadow Foxy říkal. Springtrap mu věří, a všichni tady víme nebo si umíme představit proč, takže... tím se nebudeme zatěžovat. Nicméně... Springtrap má podezření, že tu máme krtka."
   ,,Krtka? Tady? Kde by se tu vzal?" nechápala Marionette, ale po chvíli usilovného dumání přišla na to, co jí tím chtěl králík říct. ,,Ty myslíš něco jako... špeha?"
   ,,Špeha úplně ne, spíše Shadow Foxyho pomocníka. Má podezření na Foxyho."
   Marionette se dneska zarazila už podruhé. Že by ten tichý, hodný, malý lišák měl s tím hrubým padouchem něco společného? Divné to bylo, ale pravděpodobné zase taky.
   ,,Nechejte mě domluvit. Všechno se dá ještě zachránit. Charlotte by si s ním mohla promluvit a nějak nenápadně ho přimět, ať je s námi nebo ať operaci úplně zruší. To on musel Shadow Foxyho vypustit na svobodu. Napadlo mě to pár hodin potom."
   ,,Takže my mezi sebou máme celou dobu příčinu tohohle všeho zla a ani si toho nevšimneme?" vykřikla loutka. Charlotte raději mlčela. Nechtěla tu jejich horkou debatu rušit nebo kazit. Už raději přemýšlela, co Foxymu řekne.
   ,,Něco v tom smyslu... Každopádně... měly byste už jít. Máte necelou hodinu na to, než se pizzerie otevře, takže bych vám radil si pohnout. Počkat... nemá tady dnes přijít na exkurzi nějaká škola nebo školka?"
   ,,Ksakru, Goldie mi to přece včera říkal! Promiň, Charlotte," omlouvala se hned loutka, ,,zapomněla jsem ti to říct. Myslíš že zvládneš zkrotit tolik děcek?"
   ,,A kolik jich přesně je?" zeptala se králičice, aby správně mohla zhodnotit situaci.
   ,,No... většinou jich tu bývá něco kolem třiceti, ale když se poštěstí, tak klidně i šedesát."
   Charlotte jakoby vyprskla. Kdyby v puse měla sliny, Marionette by jistě byla celá mokrá. Teď byla loutka jen a jen ráda, že tomu tak není.
   ,,Oukej..." Růžové stvoření začalo na chvíli usilovně přemýšlet. Třicet nebo šedesát malých, ukřičených děcek... hm... Něco se jí snažilo vtlouct do hlavy, že by to měla v pohodě zvládnout. Po té namáhavé práci taky tak odpověděla: ,,To by neměl být problém."
   Černobílá dokonale zamaskovala překvapení a pravila: ,,Fajn, to jsem ráda. Já už radši půjdu, musím ty moje zlatíčka zkontrolovat." S tím se vypařila jako pára od hrnce.
   ,,Má paní?" ozval se po dlouhé době zase Stín.
   ,,Ano?" byla připravená ho poslouchat.
   ,,Neobjevil se vám v hlavě jen tak čirou náhodou nějaký... řekněme škůdce?"
   ,,Náhodou objevil," potvrdila a dodala mírně naštvaně: ,,Včera v noci mi vlezl do snu asi tak jako ty předtím. Je to pěknej otrava ti řeknu. Furt se mi smál a dělal trapné vtipy. I když nevím, jestli by se tomu vtipy vůbec mělo říkat."
   ,,Vydržte to, hned jak mi bude lépe, zbavím vás ho. Ten pakoň dělá jen problémy. Nejspíš má něco za lubem..."
   ,,Proč tě vlastně zastupuje?"
   ,,Jistě vám říkal o tom, co dělají s našimi bratry a sestrami," odtušil a pokračoval takto: ,,Celé Světlé straně jde o jediné; chtějí nás zničit. Nemají nás rádi a my pochopitelně nemáme rádi je. Nepovažují Stíny za ,rasu hodnou úcty'. Byla pouze náhoda, že se oběma Zlatým bratrům podařilo tři z nás vysvobodit. Ty Zářivky si totiž myslely, že budeme trpět, když se dostaneme na povrch a budeme nuceni někomu sloužit. Jsou to jen naivní idioti, kteří neví, co je správné."
   ,,Takže vy tady máte rasismus?" pousmála se, ale v duchu jí jich vlastně bylo líto. ,,Ještě se tě zeptám... jak velkou má Světlá strana roli? Myslím tím... oni vládnou vám nebo naopak nebo...?"
   ,,Když nad tím tak přemýšlím, ani já sám nemám tušení, jakou roli vlastně Světlá strana hraje. Říkají o sobě, že konají dobro, ale ve skutečnosti dělají všechno proto, aby se nás mohli zbavit."
   ,,Jinak jsem se ještě dozvěděla, že jsi údajně poslední pozůstatek z Temné strany," zmínila se doufajíc, že jí k tomu Stín řekne něco víc.
   ,,Pravda. Ovládám temnou magii, ale nepoužívám ji. Zaprvé jí není potřeba a zadruhé to nemám dovoleno. Nicméně abych vás neuvedl v omyl, sám určitě nejsem. Občas zachytávám nějaké malé známky temné existence, ale zatím se mi nepodařilo ji vypátrat."
   ,,Ví o tom Springtrap?" zeptala se na její typickou otázku. Začala přemýšlet, jestli ji poslední dobou nepoužívá nějak často.
   ,,Něco jsem mu kdysi říkal, ale jestli si to pamatuje, to ví jen on sám. Každopádně pokud bych ten zdroj přece jenom našel, nebude jednoduché se s ním normálně domluvit. Přívrženci Temné strany - takže ano, i já - nikdy nebyli nijak přístupni světu. Myslím tím, že když se s někým bavit nemuseli, nedělali to a to samé platilo o různých činnostech. Jediné, co jsme dělali zcela dobrovolně, byla ochrana jak Springtrapa, tak nás samých. Žádná rivalita mezi námi nebyla, a na to byl Springtrap pyšný nejvíce."
   ,,A proč je teda zničili?"
   ,,Z jednoduchého prostého důvodu - zaprvé jsme jim stejně jako Stíny zavazeli a zadruhé se jeden z nás ODVÁŽIL narušit harmonii mezi námi. Zrádce... doteď nikdo neví, proč to udělal, ale máme tušení, že ho k tomu donutil někdo ze Světlé strany."
   ,,Charlotte?" ozvala se ze dveří Marionette. Oba dva zbývající animatronici se trochu lekli. Jak se tam jenom objevila? ,,Za půl hodiny začínáme, tak by sis měla trochu pohnout."
   ,,Během deseti minut budu na místě!" oznámila králičice a už se chystala zvednout.
   ,,Paní Marionette?" oslovil loutku Stín, a když mu pokynula na souhlas, že může mluvit, vyřkl svoji prosbu: ,,Prosím vás, mohla byste Springtrapovu bratru říct, že s ním může mluvit? Já tu možnost nemám, takže..."
   ,,Jistě, třeba mu to zvedne náladu," doufala oslovená osoba. ,,Jinak, Shannie, zůstaneš tady? Předpokládám že asi ne, ten hluk tady půjde slyšet, ale i tak se tě musím zeptat, protože vážně nevím, jak špatně na tom jsi a jestli bys dokázal dojít jinam..."
   ,,Obávám se, že to nebude možné," odvětil krátce králík a pootevřel oči. ,,I když to tak možná nevypadá, je mi opravdu strašně. Ale zítra už by to mělo být možná lepší."
   ,,Zkusím tě odnést, neměl bys být moc těžký," rozhodla nakonec a na chvíli odešla se slovy: ,,Musím ještě hlídačům napsat instrukce..."
   ,,Už půjdu." Charlotte se konečně zvedla a zamířila ke dveřím.
   ,,Hodně štěstí," popřál jí Shadow Bonnie s úsměvem, definitivně zavřel oči a usnul.
   Charlotte vyšla ven, kde si vyslechla všechny instrukce o tom, co přesně má dělat, a už jen tiše čekala, než to celé začne. Přitom jí vlastně ani nedošlo, že Shadow Bonnie nazval Marionette paní a ne slečnou. Smí se snad animatronici vdávat a ženit?

   Těsně před začátkem show a otevřením pizzerie vtrhl dovnitř hlavní hlídač, světoznámý Mike Schmidt. Za ním se plahočili další čtyři hlídači, které Mike ještě před týdnem vůbec neznal. Jeho dva kamarádi - Jeremy a Fritz - totiž díky svému stáří podlehli jakýmsi nesmyslným nemocem a na nějakou dobu nemohli vykonávat svou práci. Všichni tři znali Charlotte a z jejího zmizení jim nebylo zrovna do zpěvu.
   Mike byl už taky starý, ale žádná vážnější nemoc ho ještě nezasáhla. Avšak jeho kdysi tmavě hnědé vlasy už nabraly lehce šedou barvu a končetiny již nebyly tak silné jako kdysi. Byl to ten nejlepší hlídač ve svém oboru, ale už kvůli svému dávno zemřelému kamarádovi - Davidu Aftonovi - si nehodlal obléct fialovou uniformu, znak hlavního hlídače pizzerie. Místo ní nosil svou černou koženou bundu a rifle, občas si místo bundy vzal svetr, když byla zima.
   Z hlavy - lépe řečeno mezi vlasy - mu trčely hnědé liščí uši a ani ocas stejné barvy mu nechyběl. Stejně jako jeho přátelé - mezi nimiž byla i Charlotte -, i on se kdysi zapletl do jedné nepěkné věci a násilně přidělané věci mu už navždy zůstaly památkou na ten krvavý incident. Po něm mu zbyly ještě černé oči s bílými tečkami uprostřed, kupodivu téměř totožné s těmi od Golden Freddyho. Vzpomínal si, jak se jednou s přáteli hádal, jestli jeho barva uší a ocasu opravdu odpovídá barvě Foxyho srsti, ale nakonec všichni usoudili, že je to jen obyčejná hnědá a Foxy má zásadně barvu tmavě červenou.
   Hned zamířil ke stolu, kde už na něj čekal papírek s instrukcemi. Občas tam byl, občas nebyl. Ale když už se tam zcela náhodou objevil, mělo to svůj specifický důvod a význam. Také to znamenalo něco ohromně důležitého.
   ,,Takže chlapi," oslovil své kolegy po letmém přečtení zprávy, ,,dneska tady budou vystupovat Toyáci, a všichni víme, jak to dopadlo minule, takže vám to řeknu takhle: Ani jedno děcko se k nim nesmí ani na metr přiblížit, jasné? A kdo se jich dotkne, letí odtud, a je mi úplně jedno, jestli budou matky nebo učitelky protestovat svým nesnesitelným ječením."
   Všichni spolupracovníci kývli na souhlas a zaujali své pozice nehledě na nového animatronika kdesi v rohu místnosti. Jen si stoupli a s rukama za zády hleděli dopředu, přičemž se občas rozhlédli kolem.
   Mike si všimnul nějakých písmen na druhé straně papírku, ale rozhodl se jim nevěnoval pozornost. Pak ho ale zvědavost přesvědčila a on si vzkaz přece jenom přečetl. Polknul a popotáhnul, když si uvědomil pravý výraz věty: ,,Charlotte - smrt - kostým - David - králík - růžová a černá."
   Na chvíli se mu zamlžilo před očima, jaký to byl šok. Takže Charlotte už taky skončila v kostýmu? To... to přece nemůže být možné!
   ,,Já toho Davida zabiju..." procedil mezi zuby, papírek zmuchlal, hodil ho do nejbližšího koše a pohledem přejel celou místnost. V jednom rohu spatřil růžovou králičici s černými vlasy, vedle níž stála černá tabule s asi třemi křídami a na stole před ní zelo pár kreseb na papíře. Byl rozhodnutý hned a jasně.
   ,,Na tebe dám pozor, Charlotte Aftonová," zašeptal si pro sebe, slzy na krajíčku. ,,Ještě se uvidí, kdo tady bude ničit animatroniky..."

(2381 slov, vydáno 29. 11. 2016)

Přemýšlela jsem o tom, že bych to vydala ráno, ale chtěla jsem vás trochu potrápit.
Nicméně včera vyšel nově opravený díl Red and Blue, tak kdo se chce obtěžovat s jeho přečtením...
Jo, a... kolik z vás si všimlo, že už je pod touto knihou asi dva nebo tři měsíce popis?