Charlotte: Zrození

Kapitola 18.

   ,,Zdravím vás, drazí nepřátelé," zahromoval dotyčný, jenž zavinil onu temnotu, načež všichni leknutím povyskočili. Nad tím úkazem v podobě hrůzného Stína všichni strachem zbledli, a Charlotte ani Springtrap nebyli výjimkou. Mimo jeho vzhled je vyděsil fakt, že něco drží v ruce. Bylo to oválné a černé, ale spíše to vypadalo, že je ta věc do toho černého zabalená. Kéž by jen věděli...
   ,,Shadow Foxy?!" vyjekl Golden Freddy a jedním mávnutím ruky vyslal signál říkající všem jediné; mají se postavit za něj a ani se nehnout. Springtrap se postavil vedle svého bratra, přikrčil se, zamračil se a zaťal pěsti. Byl připravený bojovat do posledního dechu.
   ,,Jak vidím, ještě jste na mě nezapomněli." Stín slétnul níže, jeho potutelný výraz přitom vyzařoval zvláštní temnou záři. Ta temná záře ve všech způsobila značný úbytek odvahy, ale i tak jí měli prozatím dostatek.
   Marionette se odhodlaně postavila po druhém boku zlatého medvěda, a stejně jako Springtrap, i ona zaťala pěsti a navíc ještě zavrčela. Nikdy by nedovolila, aby někdo jako Shadow Foxy ublížil jejím nejmilejším. Odhodlání bojovat měla víc než dost.
   ,,Co chceš?" zeptal se medvědí Zlaťák a dal ruku na levou stranu, kde byl jeho bratr, aby mu zabránil na něj vyjet.
   ,,Nejsem tady z pracovních důvodů. Mám něco, co vás dozajista přesvědčí, že mám sílu za čtyři magické animatroniky."
   Najednou se tady zjevil Shadow Bonnie. Když uviděl Stína, na chvíli strnul a pohlédnul na potrhaného králíka. Ten ho nevnímal, měl svých starostí dost.
   Fialový lišák přistoupil blíž a odkryl černou deku z malého fialového klubíčka srsti a součástek. Pohladil klubíčko a pousmál se se slovy: ,,No není roztomilý?"
   Stínový Bonnie okamžitě vystřelil vpřed, až se dostal do takové vzdálenosti, aby zjistil, co že je to klubíčko vlastně zač. Vytřeštil oči, jakmile na to přišel. ,,Shadde!"
   ,,Hádáš správně, Shene," řekl mu lišák přezdívkou. ,,Ale nechal se, nebylo to proti jeho vůli."
   ,,Ty lháři!" rozkřikl se králičí Stín. ,,Jak... jak jsi mohl?! Ani se nemohl bránit! Že se nestydíš útočit na bezbranné!"
   ,,Klidni, ušáku, říkám pravdu. Jestli chceš, zařídím, aby ti to potvrdil."
   Natáhl ruce s malým medvídkem před sebe a nechal králíka, ať na něj sáhne a dá mu trochu síly. Ostatní na to jen zmateně koukali. Neměli tušení, co se děje. Většina z nich raději utekla. Jedinými přítomnými zde byli Stínové, oba Zlaťáci, Marionette a samozřejmě i Charlotte. Chtěla zjistit, o co tady jde. Nyní, když viděla Shadow Foxyho naživo, se jí už děsivý zdál.
   Stínový Bonnie opatrně sáhnul rukou na svého medvědího brášku a cosi zamumlal. Hned nato se maličký medvídek v dece zavrtěl a pootevřel očička. Byla fialová, plná bezmoci. I když mu králík trochu energie přidal, nestačilo to na to, aby byl úplně v pohodě. Ještě pořád mu toho hodně chybělo.
   ,,Shannie... prosím... nech ho jít..." zakňoural a znovu se zavrtěl.
   ,,Ne, Shadde, poslouchej mě, ano? Budeš v pořádku..." Králík chtěl pokračovat, ale maličký Stínek ho zadržel.
   ,,Já vím, já vím... prosím, věř mu... neublíží mi..."
   ,,Být tebou bych mu věřil. Mluví pravdu," konstatoval lišák a trochu ustoupil.
   ,,Co jsi s ním udělal?! Vždyť mluví z cesty! Že jsi ho začaroval!" křičel králičí Stín. Nejraději by mu dal pěstí, ale tak by jen vyvolal další zbytečnou bitku.
   Stínový lišák ho už neposlouchal. Svůj pohled namířil na růžovou králičici, která se trochu bojácně krčila za potrhaným králíkem. Jejich pohledy se střetly. Dlouho na sebe koukali. Nebo si to Charlotte alespoň myslela. Přestala mít pojem o čase. Všechno se jí zdálo zpomalené a trochu zmatené a nepřesné. Zničehonic totiž byli všichni tři animatronici, kteří ještě před pár vteřinami stáli před ní, pryč. Leželi kousek dál od ní a sbírali se ze země.
   ,,Každý z nás víme," začal lišák, ,,že čas je jenom zbytečná věc. Kdybychom čas nevnímali, byli bychom šťastní, ne?"
   Nikdo nechápal jeho slova. Charlotte nebyla jediná, která si všimla zpomalení času. Vnímali to všichni.
   Co ale nevnímali, bylo Shadow Bonnieho zmizení. Kamsi se vypařil. Jako kdyby s tím nechtěl mít nic společného. Ve skutečnosti tady ale stále byl. Vycítil, že teď přijde jeho čas. Vstoupil zpátky do Charlottina těla a vyčkával na správný okamžik.
   ,,Sbohem, Charlotte," pravil hrůzný Stín a dal svou ruku vzhůru, ,,bylo mi potěšením vás poznat." S tím na ni vystřelil jakousi kouli barvy jeho srsti. Čas se v tu chvíli zpomalil ještě víc.
   Charlotte si automaticky dala ruce před sebe, přičemž se ještě přikrčila. Kdyby si pamatovala svůj život, určitě by se jí teď a tady celý přehrál, když cítila smrt na dosah. Kromě smrti cítila i strach, ale kdo by ne, když na vás útočí nějaká šílená liška bez noh? V duchu prosila všechny existující i neexistující bohy, aby jí dali milost a nezabíjeli ji tak rychle. Přece jenom, její dosavadní život tady nebyl zase tak dlouhý.
   Oba Zlaťáci i Marionette to s děsem ve tváři pozorovali. Chtěli tomu zabránit, ale cosi je drželo při zemi a nedovolovalo jim vstát ani nic jiného udělat. Mohli jen nešťastně pozorovat umírající králičici.
   Bohužel ani jeden nepočítal s pomocí Springtrapova sluhy. Zničehonic vyšel ze Charlottina těla nikoli černý králík, ale čistě bílý. Zářil tak moc, až to ostatní oslepovalo. Oči mu pro změnu svítily černě. Takový Shadow Bonnie v negativu to byl.
   Stínový lišák se polekal. Tohle neměl v plánu, vlastně ho to ani nenapadlo. Bylo to přece tak zřejmé, že se to stane!
   Přitiskl si malého Stínka k sobě a otočil se k Charlotte a bílému ušákovi zády. Bílý králík totiž svým zářícím tělem odrazil onu střelu a poslal ji tak proti Stínovi. Všechno se dělo ve zpomaleném záběru.
   Odražená střela se při nárazu roztříštila a rozsvítila. Všechny to poslalo k zemi, Charlotte a jejího ochránce nevyjímaje.
   Stín zmizel a s ním i medvědí Stínek a střela. Už byl klid.
   Jako první se vzpamatovala Charlotte. Zvedla svou otlačenou hlavu ze země a porozhlédla se kolem. Hned vedle pódia spatřila ležet černého králíka, dozajista Shadow Bonnieho. Ihned se zvedla a pomalu zamířila za ním.
   Když došla blíž, poklekla vedle něj a zadívala se na jeho tělo pozorněji. Na konečkách prstů ji zaujalo něco, co jaktěživ neviděla. Měly bílou barvu.
   Bílá barva byla i na jeho nohách asi po kolena, ale hned se vydala zase pryč a přenechala prostor čistě černé. Vypadalo to zvláštně. Onen králík měl vždy bílé pouze oči, tak proč má teď stejnou barvou i ruce a nohy?
   Pro jistotu u něj zůstala a pohladila ho po tváři, jestli je vzhůru. Jenom cosi zamručel a zase se na chvíli přestal hýbat. Jakmile otevřel oči, pousmál se a řekl: ,,Jste... v pořádku... chvála Scottovi..."
   ,,Shannie, není ti nic? Co se to s tebou stalo?" začala se animatronička hned vyptávat.
   ,,Nic, co by vás mělo zatěžovat... prosím, běžte oznámit animatronikům, že už tady není... a... zavolejte mi Springtrapa..."
   ,,Jo, hned to bude, Shannie." Rozběhla se směrem, kde uviděla potrhaného králíka. Ležel vedle svého bratra. Připadal jí hezčí když spí, než když je vzhůru. Tak měla alespoň jistotu, že jí nic neprovede. ,,Springy?" Poklepala mu na rameno, aby ho probrala, naštěstí s úspěchem.
   Springtrap otráveně zavrčel, otevřel oči a jakmile uviděl svoji mrtvou ženu, začal se ihned vyptávat: ,,Jsi v pořádku? Není ti nic? Kde je Shannie?"
   ,,Mně nic není, ale Shadow Bonniemu zřejmě ano," vypověděla. ,,Poprosil mě, ať tě seženu. Půjdu říct ostatním, že je po všem."
   ,,Dobře, ale buď opatrná," kladl jí na srdce a rychlostí blesku vstal. Tušil, co se asi stalo. Čekal to, ale ne tak brzo. Že by se jeho pokus vydařil?
   Toho černého Stína našel stejně jako Charlotte vedle pódia. Žasl nad svou prací. Dřepnul si vedle něho a vzal mu ruku. Pořádně si prohlížel ty bílé, pomalu mizející skvrny. Fascinovalo ho to. Zároveň měl ale starost, jestli je jeho přítel v pořádku.
   ,,Shannie? Jsi v pohodě?" zeptal se a ruku mu pustil.
   ,,Ehhhhhh..." zamručel Stín. ,,Možná... ale spíš ne... říkal jsem vám přece, že všechna zranění se projeví na mně..."
   Většímu králíkovi do hlavy přilétla vzpomínka, jak mu Shadow Bonnie pomáhal při natírání Charlottina kostýmů. Tehdy mu to slíbil. Pamatoval si to tak dobře, jako kdyby to zažil před pár minutami. Děsila ho živost oné vzpomínky.
   ,,V pořádku, dobrá práce," pochválil ho Springtrap. ,,Donesu tě jinam, na zemi zůstat nemůžeš." S tím ho zdvihl oběma rukama, přehodil si ho přes rameno a nesl ho do svého bývalého pokoje. Byl stejně jako pokoje ostatních v jedné z chodeb.
   Shadow Bonnie mu mezitím těžce oddechoval na záda, až Springtrapa mrazilo. Stále se musel ujišťovat, jestli mu nic není, protože se cítil provinile za to, co způsobil. Mohl za to přece on, ne?
   Jakmile oba dorazili do pokoje, byl Stín nucen zalehnout do postele a přikrýt se peřinou.
   ,,Odpočiň si, potřebuješ to," řekl ještě potrhaný králík a dodal: ,,O Charlotte se teď postarají animatronici. Odvedl jsi vážně dobrou práci, Shannie, měl bys dostat diplom."
   ,,Ale neříkejte... já a diplom? Na co...? Za pár hodin budu v pohodě..."
   ,,Tím bych si nebyl tak jistý. Nečekal jsem, že bude tak těžké ho alespoň na chvíli zastavit. Vypadal větší."
   ,,Jen... nabral více síly, toť vše..."
   ,,Jak dlouho může být mimo?" zajímalo ho.
   ,,Řekněme, že tak... alespoň do zítřka...? Nejsem si jistý... ale je možné, že by se mohl zotavit až za dva dny, nebo klidně i tři..."
   ,,Budeme doufat, že zůstane oslabený dost dlouho na to, než budeme mít proti němu pořádnou zbraň," povzdechl si stojící králík a chystal se k odchodu. Stín mu nebránil, věděl, že si potřebuje odpočinout. Záchrana jeho bratra a Freddyho musela počkat. Ač nerad a s neklidem v hlavě usnul tvrdým spánkem, ze kterého ho jen tak někdo neprobudí.

   V jednom pokoji seděli vedle sebe Mangle s Toy Freddym. Zaslechli ten randál, a tak jenom čekali, až to všechno pomine. Naštěstí k nim hned vešla Charlotte.
   ,,Jste v pohodě?" zeptala se starostlivě.
   ,,Co se stalo? Kde je Marionette?!" vyjekli oba naráz.
   ,,Marionette...? Ta bude v pořádku, nemusíte mít strach..." pravila nejistě. Sama si nebyla jistá, co se s Marionette vlastně stalo. ,,Jen jsem vám přišla oznámit, že jsme měli poněkud temnou návštěvu, ale už je pryč."
   ,,Shadow Foxy byl tady?!" polekala se liška a zakryla si pusu.
   ,,Jo, jo, a měl u sebe Shadow Freddyho. Poslyšte, Marionette s Goldiem a Springtrapem to určitě vyřeší, buďte v klidu."
   ,,Fajn..." Medvěd nasadil vážný a lehce naštvaný výraz. Z toho králičice brzy poznala, že na tomto místě není vítána. Rozloučila se tedy s těma dvěma a odkráčela pryč.
   Oba Toyové chvíli mlčeli, přičemž se dívali do země. Každý přemýšlel nad sebou a svými činy. Od té doby, co je Marionette poslala si promluvit, spolu prohodili sotva pár slov, z nichž většina měla nebohou lišku alespoň trochu uklidnit. Ta ubohá menšina neměla žádný význam, protože zahrnovala jen věty jako ,,Eee...", ,,Ehm...", ,,Ehm, ehm..." nebo ještě ,,Ale...".
   Toy Freddy měl takové nepříjemné tušení, že by měl začít. Měl nutkání něco říct, ale vždycky z něj vyšlo jen těžko slyšitelné zasípání. Byl nervózní jako ještě nikdy předtím. I jeho první vystoupení mu dělalo menší problémy než tohle.
   ,,Mangle...?" oslovil ji opatrně, aby zjistil, jestli ho liška vnímá.
   Animatronička dala najevo svou pozornost pohledem na animatronika, kterému se rázem zatajil dech. Bůhví proč tomu tak bylo.
   ,,Co... co bys ode mě chtěla slyšet? Omluvu?" otázal se medvěd. Hned nato si začal v duchu nadávat a slíbil si, že až bude někde sám, zmlátí se do fialova. Považoval se za největšího debila na planetě Zemi. Už si i plánoval, kterou věc na svůj trest použije.
   ,,Omluvu?" Liška se zatvářila nechápavě, avšak medvěd na to nijak nereagoval.
   Tvářil se nejistě a stydlivě. Měl chuť se teď a tady propadnout do země a nikdy už nespatřit světlo světa. Tohle pokazil. HODNĚ TO POKAZIL.
   ,,Pojďme se bavit o něčem jiném, minulost nechme stranou," řekla Mangle, ale hned si znovu zacpala pusu. Co to právě řekla? Tohle nemohlo být z její mysli! Na nic takového by nikdy nepomyslela!
   Ruce si křečovitě položila na svá stehna. Ne, tohle nebyla její práce. Bránila se těm pohybům. Někdo si s ní hrál jako s loutkou, cítila to.
   Tak moment! S loutkou?
   Medvěd mlčel. Neměl jí už co říct, když po něm omluvu nechtěla. Nevěděl si rady, animatronička taktéž.
   A tak tam jen seděli a hleděli na sebe. Pomalu si uvědomovali, jak hnusně se k sobě museli chovat. Vzpomínali na ty časy se znechuceným výrazem ve tváři.
   Medvěd už to nemohl vydržet. Z očí mu vytryskly vodopády slaných slz. Mohl se jen rozostřeně koukat na liščinu reakci.
   ,,Frede..." šeptla Mangle a pohladila medvěda po tváři. ,,Přece nebudeš brečet. Jsi velitel, musíš něco vydržet."
   ,,N-ne... nejsem-sem veli-tel... jsem pěknej debil..." zareagoval animatronik s povzdechem.
   ,,Sklapni." S tím Mangle Toy Freddyho pevně objala.

(2085 slov, vydáno 8. 11. 2016)

Shit tato kapitola, shit.
Upřímně... na tu scénu s tím bílým stvořením (jako tím králíkem, ne Mangle) jsem se fakt těšila, ale... podle mě se mi moc nepovedla.
Další kapitola bude opět za dlouho (i když uvidíme, jak dlouho Batušce vydrží psací nálada), ale mám ji jakžtakž promyšlenou, takže se nebojte, snažím se co můžu! Asi jsem se do toho zase dostala!
Chtěla bych tuhle knihu co nejdříve dokončit a začít novou, protože... to bude drsný.