Charlotte: Zrození

Kapitola 7.

   Charlotte se neustále převalovala v posteli. Přemýšlela nad dneškem. Měla v plánu jít za Foxym. Jenže svůj plán neuskutečnila. Bohužel. Asi po půl hodině čekání před pódiem, kdy už skoro usínala, ji Freddy vyhnal s tím, že ji Foxy vidět nechce. Králičice z toho byla trochu zklamaná a zmatená, ale už kvůli Freddyho polonaštvanému a nervóznímu obličeji se ho na nic nevyptávala. Kéž by jen věděla...
   Potom asi po dvou hodinách šel Pirátskou zátoku navštívit Golden Freddy, který podle informací vycítil, že něco není v pořádku. Za pár minut se vrátil pouze s pokrčením ramen. Mlčel. Nic neřekl. Nikdo už po té události skoro nemluvil.
   Charlotte to nechápala. Vzpomínala a vzpomínala, jestli náhodou něco důležitého nepřehlédla. Snažila si vybavit své kroky, své pohledy a hlavně slova a tváře ostatních. Pevně zavřela oči a pokusila se si dnešní den představit.
   Viděla Bonnieho, Chicu a Golden Freddyho stát před Pirátskou zátokou. Sama postávala spíše za nimi než vedle. Předtím je moc neposlouchala, ale teď slyšela hodně tlumené hlasy.
   ,,Pche, co mu zase je?" zeptal se otráveně Bonnie.
   ,,Tak hele, co bys dělal, kdyby ti umřela milovaná osoba?" vyjel na něj trochu naštvaně zlatý medvěd.
   Bonnie se raději stáhl.
   Charlotte samozřejmě netušila, že se jedná o ni. Proto je taky úplně nevnímala. Nezajímaly ji jejich vztahy. Nebo alespoň ne teď.
   Dál vzpomínala. V mysli se jí zjevil obrázek Bonnieho otráveného obličeje, Chiciny ustarané tváře a Golden Freddyho nervózního pohledu. Z toho usoudila, že králíka to nezajímalo, kuře to zajímalo až moc (tak přece jenom se chová jako kuře!) nebo ji to spíše trápilo a zlatého medvěda znervózňovalo.
   Vážně nechápala, proč jsou všichni buď vyděšení nebo nervózní. Z čeho mají sakra furt strach? Vždyť tady se přece není čeho bát! Nebo snad ano? Nechtěla nad tím přemýšlet.
   Vždycky si myslela, že je pizzerie místo klidu a odpočinku, zatímco si děti hrají, ale teď zajišťovala, že to asi pravda úplně nebude. Něco jí říkalo, že už tady někdy byla dokonce i s dětmi. Ale s jakými? Pokud ví, tak žádné děti nemá, ne?
   Zničehonic usnula. Zjevila se v temném (vlastně skoro černém) prostoru. Nikde nebyl viditelný konec ani začátek. Prostě to byla čirá temnota. Beze stěn, bez podlahy, beze stropu a nejspíše taky bez konce.
   Králičice nechápala, jak se tady ocitla. Taky si ale neuvědomovala, že se jí to jen zdá, což bylo pochopitelné.
   ,,Haló?" vyslovila to jediné, co ji v tu chvíli napadlo. Všechna fantazie jí jaksi vymizela z hlavy.
   ,,Tady," ozval se za ní hlasitý, všude se rozléhající šeptající hlas.
   Charlotte se rychle otočila, až jí vlasy spadly do ksichtu, a spatřila podivně vypadajícího králíka barvy nejtemnějšího odstínu, pochopitelně tedy černé. Jeho oči byly úplně bílé a zářily stejnou barvou, stejně tak čumák. Na tváři se mu rýsoval upřímný potutelný úsměv. Vypadal, jako kdyby byl nehmotný, ale přesto králičice cítila přítomnost čehosi, co určitě hmotné být mohlo a nejspíš taky mělo.
   ,,Kdo jsi?" zeptala se na obvyklou otázku, která se v situacích, jako byla tahle, většinou používá a používala. Zatvářila se přitom malinko nechápavě. Nijak ji ten tvor neděsil, i když se jeho očí ze začátku lekla, a tak v sobě chovala stálý klid.
   ,,Jsem Shadow Bonnie," králík se lehce uklonil, ,,a zodpovím vám pár otázek, má paní." Přiblížil se. Jeho úsměv stále přetrvával a šibalský hlas taktéž. Jeho oči strašidelně zablikaly.
   ,,Shadow Bonnie?" Charlotte se zkřivil obličej. To jméno pro ni znělo tak nějak temně a tajemně, čemuž napomáhala jak jeho barva, tak oči. Chvíli přemítala, koho jí ten hlas připomíná. Avšak netrvalo dlouho a sama na to přišla. ,,Ty jsi ten hlas, který jsem slyšela, když jsem ještě byla ve sklepení! Že jo?"
   ,,Velmi správně." Shadow Bonnie se asi dva metry před ní zastavil a třikrát jí zatleskal, čímž se ozvala hlasitá ozvěna toho zvuku.
   ,,Co po mě chceš?"
   ,,Pouze vám chci oznámit pár důležitých věcí, které vám animatronici nejspíše neřekli."
   ,,A to?"
   ,,Tak třeba... víte vy co? Začneme od začátku. Myslím, že bychom si na to mohli sednout, ne? Pokud tedy dovolíte."
   ,,Vlastně proč ne," řekla bez rozmýšlení. Ve snech nemáte čas se rozmýšlet, prostě jednáte.
   ,,Děkuji." Králík se znovu uklonil a posadil se do tureckého sedu, Charlotte taktéž.
   ,,Nuže?"
   ,,Nejprve... jak už jsem říkal, mé jméno je Shadow Bonnie, někteří mi říkají zkráceně Shannie. Mé jméno už lehce napovídá tomu, že tady nejsem jen tak pro srandu králíkům, jako ostatní animatronici."
   ,,Jak to myslíš?"
   ,,Abych to upřesnil, jsem něco jako stín. Prostě jsem složený z temnoty. Jednoduše řečeno, je možné se mě dotknout, ale ne úplně."
   ,,Aha... a co Stíny dělají? Já myslela, že jenom chodí za tím, komu patří."
   ,,Takhle by se má práce dala taky nazvat. My Stíny máme za úkol sloužit svým pánům."
   ,,A komu sloužíš ty?"
   ,,Nelekněte se, asi to pro vás bude malinko šok. Můj pán je... Springtrap."
   A ano, Charlotte to opravdu vyrazilo dech, čímž se dostala do fáze šok. Vytřeštila oči a otevřela pusu. A takhle seděla až do té doby, dokud králík nezatleskal. V tu chvíli se probrala z transu a dělala jakoby nic. ,,A co tedy děláš tady? A kde to vůbec jsme?"
   ,,Pomalu, pomalu, všechno vysvětlím. Právě teď jsme ve vaší hlavě, mysli, říkejte si tomu jak chcete. Každopádně... jsem zde s vámi proto, že mi bylo přikázáno vás ochránit."
   ,,Ochránit? Před čím? A proč to Springtrap...?"
   ,,Tohle teď není důležité. Odpovědi na tyto otázky dostanete později. Teď ale přejděme k hlavnímu tématu."
   ,,Poslouchám."
   ,,Řekněme, že kostým, který v tuto chvíli představuje vás, patří mně..."
   ,,Takže mě chceš vyhnat?" hádala.
   ,,To samozřejmě ne, Springtrap by mě zabil. Hned vysvětlím, mějte strpení."
   Charlotte tohle všechno připadalo zmatené, ale takové už sny bývají, ne? Prostě to neřešila a pokračovala v poslouchání.
   ,,Takže... tento kostým tedy kdysi patřil mě. Já jakožto Stín v něm kdysi dávno přebýval," začal povídat králík. ,,Ale jelikož už ho nepotřebuji vzhledem k tomu, že se jako Stín mohu pohybovat prakticky všude, dovolil jsem Springtrapovi, aby ho upravil a za pomoci Golden Freddyho oživil. A tak jste vznikla vy."
   ,,Wow..." žasla. ,,Vskutku zajímavé. Ale stále nechápu, co děláš tady, v mé mysli nebo co to je."
   ,,To už jsem zmiňoval. Mám za úkol vás ochránit před jistými nebezpečími, takže právě teď přebývám zde, ve vaší hlavě, mysli, a tak dále. Aby jste byla v bezpečí, mohu vám přehazovat myšlenky, vzpomínky a vůbec celou mysl vám mohu přeskládat, věřte mi, je mi to dovoleno, i když ne vámi. Nejsem si jistý, jestli se vám to úplně zamlouvá, ale bohužel s tím nemohu absolutně nic udělat, za vaše bezpečí ručím životem." Položil si vážně ruku na hruď. Už se neusmíval tak, jako na začátku. Byl teď naprosto seriózní.
   ,,Uh..." vydala ze sebe králičice. Byla opět zmatená. Nemohla uvěřit tomu, že jí někdo po celou dobu jejího života manipuluje s myslí. Někdo prostě řídí její myšlenky, ona nemá žádnou svobodnou vůli. Ano, vůbec se jí to nezamlouvalo. Byla naštvaná na Springtrapa, že někoho nechal manipulovat s její myslí. ,,Je to malinko... frustrující..."
   ,,Toho jsem si vědom. Ale nemusíte se bát, celou dobu to tady nepřehazuji," uklidnil ji králík. ,,Jen pokud jste v nebezpečí, jako třeba v tom sklepení. Golden Freddy vám přece předtím řekl strašně moc věcí, které vám jistě dodaly pocit zmatenosti. Aby jste se tedy dočista nezbláznila, pospřehazoval jsem vám myšlenky a vzpomínky tak, aby jste to zvládla zpracovat. Nic víc, nic míň."
   ,,Jo takhle! Už to asi chápu!" zvolala Charlotte a dodala: ,,Můžeš tohle dělat i s myslí jiných?"
   ,,Pokud je mi to dovoleno, tak ano. Například Springtrap mi dovolil, přehrabovat se mu v mysli, pokud to slouží k dobrým účelům."
   ,,Jasně... takže kdybys mu chtěl přehrabováním myšlenek uškodit, bylo by to proti pravidlům."
   ,,Přesně tak."
   ,,Ještě se tě chci zeptat... sloužíš Springtrapovi dobrovolně?"
   Shadow Bonnie se na chvíli zamyslel. Pečlivě si rozmýšlel odpověď, aby Charlotte neříkal kraviny. Přece jenom, kdyby o tom Charlotte pověděla Springtrapovi, nechtěl, aby ho seřval za to, že si vymýšlí. To opravdu neměl zapotřebí.
   Byl rád, že to Charlotte bere všechno tak v klidu. Nebo alespoň většinu věcí. Vstoupit jí do snu byl ten nejlepší nápad, který mohl vymyslet. Ve snech si totiž většina lidí ani animatroniků pořádně neuvědomuje, co říkají, ani co jim říkají ostatní. Uvědomí si to až po vzbuzení. Nebo na to prostě zapomenou, klasika. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste zapomněli, co se vám zdálo, či kolikrát jste úplně vnímali všechno, co se ve snu událo.
   ,,No... k tomu se váže jedna taková příhoda, která se nám stala. Pokud máte zájem, klidně vám ji odříkám," nabídl se králík.
   ,,Povídej! Chci to vědět! Jsem zvědavá jak kuře!" Ano, lepší přirovnání Charlotte opravdu napadnout nemohlo. To chce (lachtaní) potlesk!
   ,,Dobrá tedy." Králík zakýval na souhlas. ,,Ono to bylo tak: Ještě před touhle pizzerií zde byla jiná pizzerie, kde vystupovali Spring Bonnie s Fredbearem - teď už Springtrap s Golden Freddym. Tito dva animatronici dostali jakousi moc, už nevím, proč, ale prostě ji měli. A tak si měli za úkol vybrat Stín, kterého osvobodí z uvěznění Temnoty zatracení - což pro nás teď není důležité -, a který jim pak bude sloužit a pomáhat v těžkých časech. Předvolali si je tedy do sklepení, kde mělo vybírání začínat. Stínů tam bylo víc - mezi nimi jsem byl pochopitelně i já. Springtrap si vybral mě a Golden Freddy Shadow Freddyho, mého bratra - je hodně podobný Freddymu, jen je fialový. Nejdřív se mi sice úplně nechtělo někomu posluhovat jenom proto, abych byl na svobodě, ale po jisté události jsem změnil názor."
   ,,Po jisté události?"
   ,,Jednoduše, pochopil jsem, že je mě opravdu potřeba."
   ,,Můžeš mi to nějak... no... přiblížit?"
   Shadow Bonnie si povzdechl. Charlotte byla opravdu hodně zvědavá osoba, a on to pochopil až teď, když s ní mluvil. Chudák...
   ,,Prostě... Springtrap už nebyl tak nový, jako předtím, chápejte... musel jsem mu pomoct se s tím vyrovnat."
   ,,Aha... a... baví tě dělat svou práci?"
   ,,Už ano. Jak jsem již zmínil, pochopil jsem, že je mě potřeba. Ještě nějaké otázky?"
   ,,Asi už ne."
   ,,V tom případě byste se již mohla vrátit zpátky do reality, pokud vám to nevadí. Já jsem nyní potřebný zase jinde."
   ,,Však jasně. Uvidíme se ještě někdy?"
   ,,O tom nepochybuji. Nashledanou."
   ,,Ahoj!" řekla ještě králičice a ponořila se do hlubokého spánku.