Charlotte: Zrození

Kapitola 24.

   Charlotte se zjevila znovu tam, kde se již dvakrát objevila - její vlastní vnitřek hlavy, opět naplněný temnotou. Už mírně otráveně začala nohou podupávat do neexistující podlahy s nemalou ozvěnou. Už věděla, co to znamená. Ten debil jí zase půjde otravovat život. Paráda.
   Dlouho nečekala, bílý králík se dostavil skoro ihned, panovačný a současně povýšenecký výraz, chůze pravidelná a jakoby majestátná. Smál se, když přicházel, a jak se postupně dostával blíž a blíž, jeho smích se společně s ozvěnou zesiloval.
   ,,Co mi chceš tentokrát, běloksichte?" zvýšila tázavě hlas už na začátku. Nelíbilo se jí tohle setkání, nejraději by odsud vypadla, už tak jí dělal starosti Springtrap a ostatní její přátelé, nepotřebovala ještě tohle individuum!
   ,,Chtěl bych ti něco ukázat," odvětil králík a došel k ní blíže. ,,Chtěl bych ti ukázat, kdo doopravdy jsi."
   Charlotte na malou chvíli ztuhla a z prvotního vzteku nezbylo nic než jen překvapený pohled. Proč ji to tak zarazilo? Skrývá se v ní snad něco jiného než byla doteď? Nebo to bylo její dávnou či blízkou minulostí? Nepřišla na to.
   ,,Jak to myslíš?" otázala se zvědavě a kupodivu docela klidně.
   ,,Vidím, že jsi pochopila, že tady nejsem jen tak," zasmál se králík. ,,Jsi zvědavá až to bolí, Charlotte. Ale to je v pořádku. Stačí mě jen chvíli poslouchat a dívat se."
   Před Charlotte a Shining Bonniem se objevila obrovitá obrazovka, na které se postupem času ukazovaly věci, které onen bílý králík říkal. Odkašlal si a začal povídat: ,,Tvé pravé jméno předtím než jsi byla vdaná, bylo Charlotte Bonesová, ale na to už jsi přišla, že?"
   ,,No jasně! Měla jsem nějakou vidinu! Takže ta holka jsem byla já?"
   ,,Přesně tak. A ten kluk byl Springtrap neboli David Afton."
   ,,Ale jak je možné, že jsem animatronik, když tam jsem byla jasný člověk?" podivila se, tušíc pravdu. Springtrapova jména si moc nevšímala.
   ,,Pomalu, pomalu, všechno ti řeknu, jen se k tomu musím nejdříve dostat."
   Charlotte se to zdálo jako dárek k Vánocům; těšila se, že před ní animatronici už nebudou muset nic tajit a že s ní budou normálně mluvit. Zároveň se však obávala nejhoršího, a měla proč. Co když její totožnost společně s minulostí není úplně hezká? Brzy to však hodila za hlavu. Její zvědavost byla opravdu hrozná.
   ,,Povídej," pobídla ho spěšně.
   ,,Dobrá," zasmál se a na obrazovce se zjevila Charlottina podoba v plné kráse. Celkem vysoká žena s černými vlasy a rozzářeným úsměvem. Jo, taková už prostě byla. ,,Takhle jsi vypadala."
   Králičici se na nějaké matné události začala rozpomínat, ale všechno z toho bylo moc rozmazané a nepřesné na to, aby mohla rozpoznat, o co tam přesně jde. Vybavovala si jenom barevné fleky a skvrny, sem tam zahlédla někde více růžové či fialové, ale co to znamenalo, to nevěděla.
   ,,Tvé dětství bylo celkem v pohodě, byla jsi oblíbená a taky asi ta nejhodnější dcera, která může být. To se ale změnilo, když jsi nastoupila do šesté třídy do nové školy. Skamarádila ses tam s jednou podlou bandou a tak vlastně potkala Davida. Abys s tou bandou mohla být, musela jsi mu ublížit, abys dokázala svoji sílu a odvahu. On byl totiž podle všeho nejsilnější ze sedmáků, proto si ho vybrali. A ty jsi na něho použila ten nejhorší způsob: zradu. Problém nastal tehdy, když sis uvědomila, že ses do něho zamilovala. Naštěstí to nějak pochopil a tak jste se za pár let stali manželé."
   Na obrazovce se vedle Charlotte ocitl David Afton: černovlasý muž s rudýma očima a úšklebkem ve tváři. Králičici spadla čelist, když ho uviděla. Tenhle se jí líbil mnohem víc než Springtrap. Byl vyšší než ona a vypadal, že je skutečně silný. Uchvacovalo ji to.
   Zároveň se oběma na hlavě objevily králičí uši. Charlotte je měla tmavě růžové a David tmavě žluté. Hned si to přirovnala k jedné ze vzpomínek, na kterou přišla: byl to jakýsi incident, kdy je nějací muži sebrali a zkoušeli na nich různé nepěkné věci. Jednou z nich právě bylo jim na hlavu přidělat uši. To samé se stalo jejich pozdějším kolegům. Naštěstí na to policie brzy přišla a nikomu se nic závažnějšího nestalo.
   ,,Měli jste se dobře," pokračoval, ,,ty jsi byla učitelkou dějepisu a on policista-detektiv, co více si přát než svá vysněná povolání? Ale pak se do vašeho života ,nečekaně' dostal váš syn. Dali jste mu jméno Christopher a protože byl dost neohrabaný a přišel na svět ,nečekaně', neměl ho David moc v lásce až do té doby, kdy pochopil, že za to ten kluk nemůže a že by mu měl dát trochu více lásky. Ve škole se mu za to totiž smáli, víš? Až když jsi na Davida pořádně zatlačila, dal si říct."
   Animatroničce se v hlavě odehrála krátká scénka. Byl tam David a s ním i jejich syn Christopher (který měl mimochodem uši po něm). David se zdál vytočený, zatímco malému Christopherovi tekly z očí slzy. Zničehonic se tam objevila Charlotte a Davida odvlekla i přes nějaké ty protesty pryč. Pak teprve začala mela.
   ,,Davide, co si o sobě ksakru myslíš?!" začala Charlotte řvát.
   ,,Já? Nic špatného jsem neudělal. Zasloužil si to."
   ,,Nezasloužil, ty mu jen nedáváš šanci! Kdy už konečně pochopíš, že je to tvůj syn a ne nějaký fackovací panák?!"
   ,,Ale no tak, Charlotte, neber to takhle, já jen..."
   ,,Já vím přesně, co děláš." Přiblížila svůj obličej blíž k tomu jeho, zdála se děsivější. ,,Vybíjíš si zlost, co? Máš nějaký problém, že ho řešíš takhle? I tak na to nemáš právo! Víš co udělají, když to bude nadále pokračovat? Seberou nám ho! A navíc si uvědom, že tímhle neubližuješ jenom jemu, ale i mně. Zamysli se laskavě nad sebou, Aftone, jsi přece policista, ty nemáš druhým ubližovat, máš je chránit!"
   Muž zůstal stát jako přikovaný. Neuvědomil si to. ,,Char... omlouvám se, já..." povzdechl si. ,,Já... já jen zapomněl brát léky..."
   Ženu to zarazilo, ale hned začala mluvit. ,,Dobře, Davide, klid, pojď se mnou, ano?" Dovedla ho zpátky na místo s jejich synem a přikázala mu: ,,A teď se mu omluv a vysvětli mu to, všechno jasné?"
   Ač se to zdálo zvláštní, David všechno tohle udělal. Poklekl před Christophera, omluvil se mu a skutečně mu všechno vysvětlil, nevyjímaje své problémy s psychikou. Zkusil ho obejmout a světě, div se, synek mu okamžitě odpustil. Jak málo stačilo na přesvědčení takového paličáka.
   ,,Po nějaké době měl David jednu misi, na které se mu z hořícího domu podařilo zachránit jednoho kluka - Christiana Terence Johnsona. V plamenech mu zahynula celá i tak nenáviděná rodina a vám se ho zželelo, tak jste se ho ujali a adoptovali ho. Naneštěstí byl starší než váš syn, a tak mu dělal ze života peklo. Ty ses však nevzdávala, chtěla jsi mu dát šanci se změnit stejně jako tehdy, kdy jsi dala šanci změnit se Davidovi. Všechno se u vás změnilo, protože David ho začal mít raději než svého vlastního syna a taky mu díky němu dost věcí procházelo."
   Charlotte se vybavil pohled na Davida, jak vybíhá z hořícího domu s jakýmsi klukem v náručí a pokládá ho na zem. Ano, byla u toho a pěkný pohled to nebyl. Kluk měl popáleniny všude možně a zdál se vystrašený, neschopen slova.
   ,,Ššš, už je dobře, za chvíli tady bude sanitka," ujišťoval ho muž neustále. Pak pohlédl na svou manželku. ,,Charlotte, nemáš u sebe vodu?"
   Na obrazovce se ukázal černovlasý kluk s liščíma ušima tmavě červené barvy. ,,Proč má ty liščí uši?" zeptala se Charlotte.
   ,,To nikdo neví, ani on sám. Ale spekulovalo se o tom, že ho jeho pravá rodina týrala a nechala se inspirovat tím šílencem, který to udělal vám. Měl asi tak poškozenou psychiku jako tvůj manžel, možná hůř. Těch prvních pár týdnů pořád jenom chodil po domě a lekl se každé věci, na kterou narazil. Naštěstí se z toho pak dostal, společně jste mu pomohli, aby se stabilizoval. Nicméně krátce po tom David ztratil práci, protože začal pít. Místo toho si našel místo nočního hlídače v pizzerii Fredbear's Family Dinner, kde potkal vaše známé z toho ,incidentu'. Nato jsi ztratila práci ty. Nikdo nevěděl, proč, protože jsi učila dobře, a já budu tak hodný a řeknu ti to: vašemu adoptovanému synovi nikdy dějepis nešel a jenom ty jsi ho to dokázala naučit. Ředitel tě však začal podezírat, že mu schválně dáváš dobré známky, i když to vůbec neumí, ale to nebyla pravda - jak by řekl tvůj manžel, neměli dostatek důkazů, i tak ti ti parchanti dali padáka."
   ,,Takže mě obvinili úplně neprávem?"
   ,,Přesně tak to bylo. Byla jsi tedy doma a starala ses o domácnost."
   ,,A to to David všechno zvládl?"
   ,,No... snažil se co mohl, abych řekl pravdu. Míval noční i denní směny, častokrát doma vůbec nebyl a na vašich vztazích to bylo dost poznat. Nicméně pak měl Christopher narozeniny, jejichž oslava se konala v pizzerii, kde David pracoval. Tam ho však Terence - tak jste mu říkali, protože jste si je tak trochu pletli, myslím tím, že když se jeden jmenoval Christopher a druhý Christian, bylo ve zvyku se jim říkat Chris, proto - a jeho banda strčila do tlamy Fredbearovi. David se z toho zbláznil a přísahal, že se za každou cenu pomstí, což taky udělal; Christophera nacpal do kostýmu Golden Freddyho neboli Fredbeara a Terence i jeho partu zabil. O ně se pak postarala Marionette - tedy Mariana - a Scott, Davidův zesnulý bratr, který byl stejně tak jako Chris narván do stejného kostýmu, když zemřel při noční směně ve stejné pizzerii."
   Už jí to začalo připadat známé. Na tohle už si vzpomínala. I na ty předešlé věci. Pranic se toho nezalekla - už se to stalo a ona s tím nemohla nic udělat, nebylo tedy co řešit. Pamatovala si na Marianu, jak jí před zjištěním jejího pravého jména říkali Catambra a jak se kvůli nim David se Scottem rozhádali. Už jí došlo, proč se jí zjevil její duch v podobě malé holčičky a ne dospělé ženy - chtěla jí pomoci, aniž by si toho Charlotte všimla, do dětí totiž zapadala úplně přesně. Vzpomněla si na to, jak spolu se Scottem a Davidem byli na jejím pohřbu; měla rakovinu. Nebyla nacpána do kostýmu tak jako ostatní, její duše se do těla Marionette přemístila úplně sama. Bylo to zvláštní.
   ,,Duše dětí to však nenechaly jen tak; na Davida zaútočily a donutily ho si vlézt do Springtrapova kostýmu, v němž zemřel. O třicet let později jsi přijala práci nočního hlídače v pizzerii Fazbear's Fright, kam Springtrapa dali. Sice mu chvíli trvalo než tě poznal, ale hned potom tě přestal strašit a dokonce tě donutil odejít předtím, než to tam ze zoufalství celé zapálil. Myslel si, že takhle všechny - a hlavně sebe - osvobodí, ale neosvobodil. O pár let později se postavila tato univerzální pizzerie, kde byli všichni animatronici používáni podle potřeby. Tam ses taky stala nočním hlídačem, načež tě Scott pod vlivem hypnotizace omylem zabil a narval tě společně s Davidem do bývalého kostýmu Shadow Bonnieho - nebo Dark Bonnieho, jak chceš -, aby tě zachránili. Ty jsi následně ztratila paměť a oni ti, aby ses nezbláznila, všechno museli tajit. Až do teď. Teď už všechno víš a to je super, ne? Vypíchnul jsem jenom to nejdůležitější, není to všechno samozřejmě, to bychom tu byli ještě dlouho. Děkovat netřeba."
   Charlotte si nebyla jistá, co si o tom má myslet. Byla ráda, že už všechno ví a že už se ostatní nebudou muset přetvařovat a ani jí to nijak nezatěžovalo hlavu. I tak se cítila zvláštně přeplněně - zdálo se to jako stejný pocit jako tehdy, když jí začal Shadow Bonnie postupně urovnávat myšlenky úplně poprvé. Jenže teď tady nebyl, aby jí pomohl.
   ,,Díky," vydala ze sebe. ,,Ale proč jsi to udělal?"
   ,,Uznal jsem to za vhodné. A navíc... díky mně bude mít Shadow Bonnie pěkný průšvih, protože jsem ti všechno připomenul najednou a on měl za úkol tvé vzpomínky korigovat."
   Hned se naštvala. ,,Ty podlý běloksichte! Tohle si slízneš!"
   Bílý králík se rázem rozesmál na celé kolo. Zastavila ho až jakási černá magická koule, díky níž se zničehonic vypařil. Hned nato zahlédla Charlotte Shadow Bonnieho - přikrčený stál opodál, on za tu kouli zřejmě mohl. ,,A opovaž se vrátit, parchante!" křičel přitom. Pak si ještě pro sebe zašeptal: ,,Konečně je pryč..." Poté se obrátil na Charlotte a rychlostí světla k ní přispěchal. ,,Jste v pořádku? Neudělal vám nic? Co vám řekl?!"
   ,,Všechno," odvětila králičice klidně. ,,Už všechno vím, nemusíš mi nic tajit, Shannie."
   Stínový Bonnie se polekal. ,,Cože?! Ne... ne! Já-já jsem selhal... selhal jsem! Springtrap mě zabije! Zabije!" vyšiloval.
   ,,Uklidni se, nikdo tě nezabije," položila mu ruce na ramena, ,,já jsem v pohodě, nevidíš? Jsem jenom ráda, že všechno vím. Nechápu jak jste si mohli myslet, že bych se z toho mohla zbláznit."
   Králík na ni chvíli jen zmateně civěl než něco řekl. ,,Já... ani nevíte jak jsem rád, že vám nic není."
   Animatronička mu věnovala upřímný úsměv. ,,Tobě už je lépe, mimochodem?"
   ,,Ano, je mi lépe. Ale možná si ještě na chvíli lehnu."
   ,,Však ještě máme celou noc na dospání. Poslyš, dokázal bys mě probudit? Nechce se mi tady moc být, víš...?"
   ,,Ovšem, ovšem, hned to bude!"
   Nato lusknul prsty a králičice se rázem probrala, stojícího Stína vedle sebe. Okamžitě se zvedla a pravila: ,,Půjdu s tebou, jo? Možná potkáme Goldieho a já se mu budu moct svěřit." Dovedla ho tam, kde spal a vydala se zpátky. A jak doufala, Golden Freddyho skutečně potkala, zrovna byl na své noční obchůzce. Všiml si jí až po delší chvíli, zdál se být roztržitý.
   ,,Charlotte, co tady děláš? Nemůžeš spát? Nebo se ti něco zdálo?" vyptával se šeptem kousek od ní.
   ,,Můžeme si o tom promluvit u mě, ať nerušíme ostatní?"
   Všechno mu pověděla. Nyní už stačilo čekat jen na ráno, až se to dozví všichni.

(2255 slov, vydáno 26. 2. 2017)

Co vy na to?
Má dvouhodinová noční práce se vyplatila! Woohoo!
Prostě se mi občas stane, že večer dostanu zničehonic strašnou chuť psát, no, toho se musí využívat!