Charlotte: Zrození

Kapitola 1.

,,Áááá!" zařval Zlatý Freddy, načež k němu Springtrap ihned přispěchal.
,,Co se děje?" otázal se, kdy tam doběhl. Spatřil Charlotte v kostýmu toho růžového králíka a svého bratra u ní. Stál tam, vyděšený k smrti. Co se mu asi mohlo stát?
,,Já... já... co jsem to udělal?!" křičel medvěd pořád zděšeněji a zděšeněji. Obě ruce měl na hlavě. Vyčkával, co na to Springtrap řekne, až zjistí, kdo se doopravdy skrývá v kostýmu.
,,Nic jsi neudělal," zavrtěl potrhaný králík hlavou, ,,povolil jsem ti to."
,,P-p-povolil...? A-a-ale..." chystal se medvěd něco říct, ale králík mu zacpal pusu rukou.
,,Mlč. Pomužeš mi ten kostým dokončit."
Zlatý Freddy jen roztřeseně zakýval hlavou na souhlas a už se raději na nic nevyptával. Byl zmatený. Neměl by být jeho bratr naštvaný, když je jeho přítelkyně mrtvá? Třeba si toho nevšimnul. Nebo si to neuvědomuje. Nebo...
,,Podej mi tmavě růžovou barvu," rozkázal Springtrap a ukázal do rohu, kde se najednou nacházely barvy. Každá barva byla v jiné plechovce, které měly vždy stříbrnou barvu. Na okrajích se nacházely skvrny od zaschlé barvy.
Golden Freddy šel poslušně tam, kam Springtrap ukazoval, a vzal barvu, která byla skoro úplně vzadu. Plechovky nikdy nepočítal, ale tipnul si, že jich bude něco okolo dvaceti. Přece jenom, každý animatronik měl svou specifickou barvu, jež se většinou nedala nahradit.
Podal tmavě růžovou barvu svému bratrovi a ten si ji ochotně vzal. Následně odněkud vytáhl štětec a uchopil ruku růžového králíka do té své. Povzdechl si. Nebylo jednoduché se už jen dívat na kdysi živou bytost v kostýmu animatronika, natož s ní cokoli dělat. Jistě by mu to rvalo srdce, kdyby nějaké měl.
Křečovitě potlačoval animatronické slzy. Jen stěží se mu dařilo zůstat v klidu. Nejraději by někam odešel, utekl, nebo se prostě jen vypařil. Nechtěl tady být. Litoval svých činů. Mohl si počkat na jiného hlídače. Ale ne, on prostě musí zabít vlastní přítelkyni! To jediné, na čem mu opravdu záleželo...
Proč ji vlastně neustále nazývá přítelkyní? Vždyť to vlastně byla jeho manželka! Dokonce syna spolu měli! Že by si na to oslovení tak moc zvykl? Možná...
,,Ne... nedokážu to..." zašeptal si pro sebe tak, aby to zlatý medvěd neslyšel. Nemohl tomu uvěřit. Když dokázal zabít a dát do kostýmů tolik dětí, proč to nedokáže s Charlotte? Zřejmě nebude zase tak bezcitný, jak si okolo něj všichni mysleli.
,,Pane? Mohu vám nějak pomoci?" zaslechl šeptající hlas ve své hlavě.
,,Jak to myslíš?" otázal se a rozhlédl se kolem. Svého služebníka ovšem nikde neviděl. Zase si s ním hraje.
,,Když dovolíte, udělám to sám. Přece jenom, pořád je to mé tělo."
,,To... to bys opravdu udělal?" Springtrap tomu nemohl uvěřit. Takové nabídky mu jeho služebník nikdy nedával. Nebo si toho jen nevšimnul.
,,Ale ovšem. Nemyslete si, že nevím, jaké vám to dělá problémy." Jeho hlas zněl klidně a zároveň vychytrale. Chtěl svému pánovi pomoct, to bylo jasné. Ale... proč?
,,Dobrá, povoluji ti to. Ale ne že něco pokazíš!"
,,Slibuji na svou čest, že neudělám ani sebemenší chybu," odpřísáhl hlas. Springtrap měl pocit, jako kdyby zrovna v tuto chvíli jeho služebník dal svoji ruku vodorovně k hlavě, na znak toho, že splní jeho požadavky.
Golden Freddy si svého bratra už nevšímal. Myslel si, že trpí samomluvou, a tak ho raději nechal na pokoji. Pro něho samotného nebyla Charlottina smrt nic jednoduchého. Vyčítal si to, i když věděl, že za to prakticky nemohl. Pořád měl před sebou její mrtvý obličej. Pořád ho děsil...
Duše v těle Springtrapa se zhluboka nadechla a vydechla. ,,Veď mě..." pravil potrhaný králík a natáhl ruku se štětcem před sebe. Nikdy si nemyslel, že by svému Stínu něco takového řekl. Vlastně ho to ani nikdy nenapadlo.
Vedle něj se zničehonic objevil černý králík s bíle svíticíma očima a stejně zbarveným čumákem. Neměl v nich žádné zorničky či duhovky. Jeho tělo se skládalo z jakési nehmotné hmoty. Jednoduše to vypadalo, jako kdyby byl z nějakého plynu, ale dotknout se ho dalo. Nikdo pořádně nevěděl, co je ta hmota zač, ale už kvůli tomu, že se černého králíka báli, se o to nezajímali.
Shadow Bonnie, tak se králíkovi říkalo. Už jen při vyslovení tohoto hrůzného jména všem naskočila husí kůže. Zřejmě proto, že to byl jeden ze tří Stínů, které se zde nacházely. Každý se jich bál. Nebyl jediný animatronik, který by se alespoň neotřásl v jejich přítomnosti. Až na Springtrapa.
Černý králík chytil Springtrapovi opatrně ruku a štětec v ní namočil do tmavě růžové barvy. Poté začal pomalu přejíždět štětcem po těle růžové králičice. Vůbec mu nevadilo, že jeho tělo vypadá jako holka, právě naopak! Měl s ní tolik plánů. Tolika animatronikům muže zlomit srdce, tolika jim může zničit život... takový už Shadow Bonnie byl. Na jednu stranu hodný a ochotný, na druhou zase bezcitný a občas i trochu šílený. Poslouchal jedině Springtrapa, ostatní doslova ignoroval. Ale pokud už opravdu musel, dokázal pomoct i komukoli jinému. Jak zvláštní to tvor...
Se štětcem se dostal až k hlavě. Dal si maximálně záležet, protože obličej musel být nejhezčí. Jinak ji budou všichni přehlížet. Musela překypovat krásou, na to si dával Stínový Bonnie zvlášť velký pozor. Ošklivý animatronik prostě nesmí existovat! Nesmí!
,,Jaké bude mít oči?" otázal se Shadow Bonnie.
,,Žluté. Přesně jako Charlotte..." povzdechnul si Springtrap a znovu se zamyslel nad svými nedávnými činy.
,,Tak Charlotte... jak přenádherné jméno! Musel jste ji mít hodně rád."
,,Taky že měl," potvrdil potrhaný králík sklesle a dodal: ,,Bylo to to jediné, na čem mi opravdu záleželo..."
,,A co váš bratr? Nebo váš syn? Na těch vám nezáleželo?"
,,To samozřejmě taky, ale... na ní nejvíc."
,,Chápu. Já nikdy nikoho rád neměl. Je to krásný pocit?"
,,Krásnější než si vůbec dokážeš představit. Já... je mi líto, co se jí stalo... takhle to skončit nemělo..."
,,Nedělejte si starosti, dám na ni pozor. Budu ji střežit jako oko v hlavě. Pokud se jí něco stane, neprojeví se to na ní, ale na mně."
,,Díky, Shannie, máš to u mě."
Shadow Bonnie svou práci dokončil. Pustil Springtrapovu ruku a opět se vypařil jak pára nad hrncem. ,,Teď už jen sehnat ty vlasy..." povzdechl si Springtrap a odložil barvu se štětcem na zem.
,,Ehm... pane?" ozval se zase černý králík.
,,Ano?" Springtrap zpozorněl. Co může ještě chtít?
,,Ty vlasy... jeden nápad bych měl."
,,A to?" Potrhaného králíka to začalo zajímat. Shadow Bonnie většinou míval dobré nápady.
,,Mohl bych jako vlasy použít kousek z mého stínového těla. To by šlo, ne?"
Springtrapovi se návrh Stína velice zalíbil. Proto přikývl a řekl: ,,Můžeš."
Shadow Bonnie se zlomyslně uchechtl a znovu se objevil před králíkovými zraky. Utrhl si kousek ze svého těla, který mu ale hned zase dorostl, a začal z něj tvarovat jednotlivé pramínky vlasů. Různě hmotu natahoval, protahoval, zužoval a tak podobně.
,,Jak by měly být dlouhé?"
,,Pod ramena. To si myslím bude stačit."
,,Jak si přejete."
Stejně jako u obličeje, i tady si dával Shadow Bonnie velice záležet. Byl pečlivý, ale zároveň i rychlý. Springtrap nikdy nechápal, jak to dělá.
Za nějakou tu chvíli už měla Charlotte na hlavě hustou směs stínových vlasů. Byla opravdu krásná, i když byla animatronik. Dave by si nikdy nepomyslel, že by se mohl zamilovat do animatronika.
,,Hotovo, pane. Co hodláte udělat nyní?"
,,Golden Freddy ji teď oživí, a pak, až se pořádně probudí, jí musíme zkontrolovat senzory bolesti a další takové kraviny. Poté bude jen a jen na ní, jestli zůstane tady nebo půjde za nima. Pokud by přece jenom šla nahoru - což je pravděpodobnější -, budeš na ni dávat pozor a splníš jednu moji prosbu," odpověděl pohotově Springtrap, i když byl z pohledu na animatroničku na chvíli v transu.
,,Zajisté," řekl ještě Stínový Bonnie a opět se vypařil.
Springtrap následně zavolal na svého bratra, který po dobu rozhovoru se Stínem seděl v rohu a předstíral, že spí. Zvedl se a zamířil ke Springtrapovi.
,,Bráško, tohle je poslední věc, oč tě žádám," pravil králík a ukázal na Charlotte. ,,Prosím, oživ ji."
,,Dobrá tedy, bratříčku. Mohl bys na chvíli... jít někam jinam? Víš, aby se hned nelekla..." Golden Freddy byl značně nervózní.
,,Ale samozřejmě! Zavolej mě, až budeš hotov."
Springtrap odešel. Golden Freddy se zadíval na tmavě růžového králíka svýma černobílýma očima. Byla opravdu překrásná. Nevěděl, že je Springtrap tak zručný, stejně jako nevěděl, že mu někdo pomáhal.
Chytil ji za zápěstí a cosi zamumlal. Celou místností se rozlil oslnivý paprsek světla vycházející z očí růžové králičice. Medvěd si musel volnou rukou zakrýt oči, aby neoslepl. Co se to děje?!
Zničehonic ho cosi odhodilo do stěny. Sám tomu nerozuměl. Rychle se zase zvedl a přiskočil ke stolu s Charlotte. Světlo jí pořád vycházelo z očí. Že by za to mohl fakt, že je to Shadow Bonnieho kostým? Nebo jen medvěd na něco zapomněl?
Světlo z očí králičice pohaslo. Otevřela oči a rozhlédla se.
,,No páni..." vydechl úžasem zlatý medvěd. ,,Mně... mně se to podařilo!"
Naklonil se pomalu nad Charlotte a klidným hlasem pravil: ,,Ahoj."
Králičice zřejmě chtěla něco říct, ale z úst jí vyšel pouze zvuk podobný pískání myši. Proto pusu zase zavřela a zavrtěla hlavou.
,,To je v pořádku, jenom ti asi bude přeskakovat hlas, nic víc," uklidňoval ji Golden Freddy. Natáhl ruku a pomohl jí se posadit. Králičice svěsila nohy ze stolu a kývala s nima ze strany na stranu. Musela si sebe pořádně prohlédnout, to dalo rozum.
,,Chvíli počkej, opravím ti ty hlasivky..." Zlatý Freddy odněkud vytáhnul šroubovák a čímsi jím pootočil v zadní části krku. Králičice vyjekla, až jí hlava vystřelila dozadu a zase zpátky. Odkašlala si a chytla se za krk.
,,Promiň, to jsem nechtěl," omlouval se hned Golden Freddy. ,,Zkus něco říct."
,,A co?" zeptala se králičice a pokrčila rameny. Hned poté si zakryla pusu. Její hlas ji zřejmě vyděsil, i když zněl tak melodicky.
,,Paráda!" zajásal medvěd a věnoval jí zářivý úsměv. ,,Ještě musím něco zkontrolovat, ano?"
,,Kdo jsi? Přítel či zloduch?" Charlotte se zatvářila dost nechápavě. Golden Freddyho celkem překvapilo, že se neptá nejdřív na svoji identitu, ale na jeho. I tak jí ale pohotově odpověděl.
,,Pro tebe jsem přítel. Mé jméno je Golden Freddy, ale někteří mi říkají Goldie. Znáš své jméno?"
Králičice zavrtěla hlavou. Medvěd to tak trochu čekal. Jak by taky mohla vědět, kdo je, že?
,,Jmenuješ se Charlotte. Budeš si to pamatovat?"
,,Proč bych si to neměla pamatovat?" položila mu velice podivnou otázku.
,,Víš, někteří nováčci mají problém s pamětí. A s hlasivkami."
,,Aha... a... je tady kromě nás dvou ještě někdo?"
,,Samozřejmě. Ale ty ti ukážu až později. Tedy... pokud budeš chtít. Ale teď musím zkontrolovat pár věcí. Myslíš, že by ses mohla na chvíli nehýbat?"
Charlotte přikývla a zastavila své kývající se nohy. Narovnala se a koukala dopředu.
,,Jo, takhle to bude perfektní..." řekl si pro sebe zlatý medvěd a zaťal pěst. Charlotte si toho nevšímala. A to mu vyhovovalo. Vší silou ji udeřil pěstí do levého ramene.
,,Aůůů!" zaskučela Charlotte a rameno si okamžitě chytla. ,,Co to děláš?"
,,Omlouvám se, jen jsem potřeboval zjistit, jestli ti fungují senzory bolesti."
,,Jo takhle... čím mě ještě překvapíš?"
,,Sleduj."
Medvěd znovu zaťal pěst a rychlostí světla s ní namířil přímo do Charlottiny tváře. Ta okamžitě zareagovala, pustila si svoje bolavé rameno a jeho ruku včas zachytila. Ubránila se tak ráně do obličeje. A aby toho nebylo málo, seskočila ze stolu a ruku mu zkroutila za zády.
,,Au! Pusť mě!" zařval medvěd a králičice ho opravdu pustila.
,,Teď jsi kontroloval co?" chtěla vědět.
,,Reflexy." Golden Freddy zahýbal s ještě nedávno zkroucenou rukou, aby zjistil, jestli mu ji Charlotte nevykloubila. ,,Máš je lepší než jsem očekával..."
,,Přece si nenechám střelit do ksichtu." Zasmála se. ,,To dá rozum, ne?"
,,Máš pravdu. Dobrá, teď... se projdi po místnosti."
Charlotte opět přikývla a vykonala Golden Freddyho příkaz. Vyšla vpřed. Bylo až neuvěřitelné, jak moc velký pozor si dávala na to, aby o nic nezakopla. Na zemi se totiž povalovaly různé věci od nářadí a šroubky po štětce a barvy. Jakmile došla ke stěně, vydala se zpátky.
,,Tadá!" Roztáhla vítězoslavně ruce do V hned poté, co přišla ke Zlatému Freddymu. Ten na to čuměl jak vyoraná myš. Nemohl zaboha uvěřit tomu, co právě viděl. Samosebou věděl, že kostým nebyl použit poprvé, ale že by se duše tak rychle zabydlela a dokázala vykonat tolik věcí?
,,Wow..." žasl. Hned se ale vzpamatoval a opět vydal rozkaz: ,,Byla bys tak hodná a šla na druhý konec místnosti?"
Charlotte neváhala ani vteřinu a už byla na místě.
,,Otoč se ke mně bokem a zakryj si jedno ucho. Bylo by super, kdyby to bylo to, které je blíž ke mně," pokračoval.
Udělala tedy to, co jí Zlatý Freddy řekl, a čekala na další instrukce. Medvěd si nervózně popotáhl tmavě modrý motýlek na krku, jako by potřeboval nachytat vzduch. Tohle na něj bylo prostě moc. Přesto hodlal zkontrolovat všechno najednou, aby předešel zbytečným komplikacím.
,,Poslouchej," rozvíjel dál svůj dlouhý monolog, ,,řeknu ti teď nějaké slovo a ty ho zopakuješ, ano?"
,,Jasně." Charlotte se znovu instinktivně narovnala a celkově zaujala vážné postavení společně se seriózním pohledem.
,,Klika," vyslovil první slovo, které ho po letmém prohlédnutí místnosti napadlo.
A Charlotte ho bez problému zopakovala.
Vystřídal ještě slova jako kbelík, bambus, hadr, letadlo a další náhodné věci, zatímco zkoušel, jestli nový animatronik slyší na obě uši. Když měl hotovo, zavolal si ji zase zpátky k sobě.
,,Teď mi, prosím, popiš, jak vypadám," vybídl ji a o krok ustoupil dozadu, aby si ho mohla animatronička pořádně prohlédnout. Viděl, že Charlotte přemýšlí, vstřebává a šrotuje veškeré informace. Buď hledá správná slova nebo ho prostě špatně vidí.
,,Tak... jsi medvěd, máš klobouk a motýlek, všechno v šedé..." chtěla pokračovat, ale medvěd ji ihned zadržel.
,,V šedé? Jsi si jistá?" Zatvářil se malinko znepokojeně.
,,Naprosto," odpověděla stručně.
,,Takže ti budu muset opravit zrak."
,,Proč?" Charlotte si zřejmě neuvědomovala, že existují nějaké jiné barvy než šedá, černá a bílá.
,,Ve skutečnosti mám na sobě více barev, než jen odstíny šedé, víš? Posaď se, na chvíli tě vypnu a opravím to."
Charlotte si tedy sedla na zem ke stěně, aby se mohla opřít a zavřela oči. Golden Freddy přišel za ní a stlačil téměř neviditelné tlačítko, které měla Charlotte na zádech. Tak ji vypnul.
,,Springy!" zavolal.
Potrhaný králík se zde okamžitě objevil. ,,Děje se něco?"
,,Ty jo, měl jsi ji vidět. Všechno jí šlo tak úžasně dobře, že to snad ani možné není."
,,A proč je tedy vypnutá?"
,,Viděla černobíle, nic víc. Hned jak jí opravím zrak, se jí můžeš ukázat."
,,Tak mě potom zavolej," řekl ještě Springtrap a znovu odešel. Nehodlal je nadále rušit.
Golden Freddy se pousmál a opatrně sundal králičici hlavu. Už se tam nenacházelo Charlottino tělo, nýbrž děsunahánějící endoskeleton se žlutýma očima. Při představě těla v animatronikovi se medvěd otřásl a vydal zvuk podobný mrčení.
Chvíli tam něco montoval šroubovákem a pak nasadil hlavu zpátky tak, aby pořádně držela. Následně animatroničku zapnul. Otevřela oči a pohlédla na medvěda.
,,Je to lepší?" zeptal se jí.
,,Asi jo..." odtušila Charlotte a nervózně se poškrábala na hlavě.
,,Dobrá, zkus mě popsat teď." Zlatý Freddy opět ustoupil o krok dozadu, ruce za zády.
,,Dobře, tak... jsi zlatý medvěd, na hlavě máš tmavě modrý klobouk, na krku tmavě modrý motýlek, oči s černým bělmem a bílými zorničkami... je to všechno?"
,,Ano, to je všechno. Teď si zakryj jedno oko a řekni mi, jestli mě vidíš dobře."
Charlotte si protentokrát zakryla pravé oko a kývla na náznak toho, že ho vidí.
,,A teď druhé," pravil Golden Freddy, načež to Charlotte udělala a zase kývla na souhlas.
,,Tak jo, to bychom měli..." řekl zlatý medvěd trochu zamyšleně. ,,Rád bych ti nyní představil svého bratra. Ale... víš... nevypadá úplně nejlépe, takže... snaž se nekřičet, až ho uvidíš."
,,Dobře," souhlasila králičice a zvedla se ze země.
,,Springtrape! Pojď sem, prosím! Ale pomalu," dodal Golden Freddy s pohledem upřeným na dveřích, ze kterých právě teď vešel kdysi zlatý potrhaný králík do místnosti. Když tu podívanou spatřila Charlotte, ztuhla.

(2616 slov, vydáno 23. 7. 2016)

Proč jsou ty kapitoly dlouhé jak pondělí? No jo, Batuška to prostě nemůže rozdělit na dvě kapitoly, ona to musí nasrat do jedné.
By the way, co na to říkáte?