Charlotte: Zrození

Kapitola 27.

   Golden Freddy vytřeštil oči a zůstal strnule stát na místě, ostatní udělali totéž. Tohle po něm přece nemůže chtít! Nemůže je jen tak opustit, za tohle mu Freddy fakt nestojí! Anebo...
   ,,Copak se nechceš vidět se svým bratrem?" nabízel mu Stín s potutelným úsměvem, který nevěstil nic moc dobrého. ,,Postrádá tě, má strach. Víš, jak bys mu svou přítomností pomohl? Už začíná blouznit, chudák, samota ho sžírá zaživa. Copak mu nechceš přijít na pomoc, jako to bývalo obvykle?"
   Tázaný animatronik se zarazil. Po bratrovi se mu stýskalo víc než dost a on si dokázal více než živě představit, jak mu musí být, jak musí trpět a snášet všechnu tu bolest, kterou mu postrádání způsobuje. Skoro se mu v očích objevily slzy, jak na to pomyslel. Ale skutečně by mu jeho přítomnost nějak pomohla? Upřímně pochyboval, že se k němu dostane nějak blíž nebo dokonce tváří v tvář, popravdě si myslel, že ho možná bude maximálně tak slyšet, možná ani to. Kdyby se obětoval, přineslo by to ostatním jeho přátelům nějaké výhody? Nic takového ho nenapadlo. Věděl, že bez něho jsou bezmocní, leda že by se Toy Freddyho a Marionettina moc nějak záhadně zvýšila. Na Foxyho už se spoléhat nemohl, to si řekl hned. Nyní už mohl spoléhat jen na to, že jeho bráška něco chytrého vymyslí. Anebo že by se s tím podlým Stínem dalo smlouvat.
   ,,A nechceš někoho jiného?" nabídl mu s klidem v hlase, doufajíc v úspěch.
   ,,To by se ti líbilo, co?" vysmál se mu Stínový Foxy. ,,Ale Freddy má jakožto velitel hlavní sestavy velkou cenu, nikdo jiný než ty se mu nevyrovná, že ano, Freddy?" Obrátil se s úsměvem na svého medvědího zajatce a ten jen sklopil hlavu. Po pár vteřinách však viditelně přikývnul, i když posmutněle. Zlaťák se nestačil divit. Tak už i Freddy? Přemýšlel, jestli ho k tomu někdo násilím donutil, nebo jestli je stejně jako Foxy zradil a jen vykonává jeho příkazy. Pak ho také napadlo, že jim prostě přestal věřit a sám od sebe se přiklonil k Stinné straně, čímž by bylo jeho vyjadřování naprosto svobodné. Přece jenom, nikdo ho zachránit nepřišel.
   ,,Co když ho nebudeme chtít zpátky?" napadlo ho dočasné řešení.
   ,,Tak ho vezmu zpátky k sobě, to je jasné. Ale pak by se taky mohlo stát, že bych s sebou přibral ještě Shadow Freddyho a třeba... dejme tomu... tuto nádhernou dámu." Kývnul na Charlotte a ta se trochu začervenala.
   Medvěd byl pod vysokým nátlakem. Co má teď dělat? Má ohrozit životy Shadow Freddyho a Charlotte nebo všeho najednou? Nemohl se rozhodnout, a ani jeho kamarádi mu svými zmatenými pohledy nijak nepomáhali. Teď už opravdu musel spoléhat jen na nápady jeho bratra.
   Obrátil se na Marionette a s povzdechem pravil: ,,Já... je mi to líto, Marion, ale... já ho tam nemůžu nechat."
   ,,To je v pořádku, Goldie, my to zvládneme," pokusila se oslovená osoba o úsměv, ale na radosti jí to nepřidalo.
   Zlaťák se otočil směrem ke Stínu a vyšel vpřed. ,,Přijímám tvoji nabídku, ale jen pod podmínkou, že mě dovedeš za Springtrapem."
   ,,Dohodnuto," pronesl Stín a Freddyho poslal rukou pomalu dopředu, přičemž si zlatého animatronika přitáhl k sobě. Poté dodal: ,,Zatím zkuste vymyslet, jak se mi ubráníte, nuly, bude mi to chvíli trvat. Počítejte s tím, že za chvíli vyřadím dalšího." S tím se uchechtl, lusknul prsty a zmizel i se Zlaťákem do podzemí.
   Králičice raději ustoupila, aby uvolnila cestu loutce, která už se řítila za vyděšeným Freddym, který se před nima krčil jako drobné zvíře, ne zrovna připraveno zemřít. Objala ho a začala konejšit: ,,Už je dobře, Freddy, už je dobře... ublížil ti moc?"
   ,,Ne... ne, ani ne..." zavrtěl hlavou a ponořil se hluboko do svých myšlenek, stále poslouchajíc starostlivou kreaturu, která ho objímala. ,,Jsem... jsem v pořádku... vážně..." Celý se třásl.
   ,,Měl by sis jít odpočinout," doporučila mu. ,,Vypadáš unaveně."
   ,,Je... je tady Foxy?" zeptal se zničehonic, což nepřekvapilo nejenom Marionette, ale i Charlotte se poněkud zarazila. Vždyť ten medvěd přece musel vědět, že v tom má ten lišák prsty, není možné, aby ho chtěl ještě vidět! Ještě z toho bude mít trauma!
   ,,Je v Pirátské zátoce. Chceš ho vidět?"
   ,,A šlo by to?"
   ,,Jasně, jenom..." znejistěla černobílá, ,,jsi si tím stoprocentně jistý?"
   ,,Samozřejmě."
   ,,Dobře, zlatíčko, ale nejdříve tě dovedu do postele, ano? Alespoň si lehneš."
   ,,Může jít přece rovnou s námi, ne? Bylo by zbytečné chodit tam a zpátky, ne?"
   Loutka si jen povzdechla a na Foxyho zavolala, načež ten vykouknul ze své ubikace. Zatvářil se mírně potěšeně: ,,Ka-kapitáne, vy jste se vrátil! Po-potřebujete něco?"
   ,,Nemohl bys jít za mnou, Foxy? Chtěl bych si s tebou popovídat," požádal ho medvědí animatronik, načež lišák bez rozmýšlení přikývnul a trochu bojácně vyšel ven. Nalepily se na něho všechny pohledy, propalovaly ho jako vetřelce, když se pomalou, roztřesenou chůzí přibližoval ke svému kapitánovi. Šel mírně shrbený, možná jako znak své podřízenosti. Zdál se vystrašený a každou chvíli sebou škubal, ohlížejíc se po ostatních, plaše uhýbajíc každému zlověstnému pohledu krokem či dvěma do strany. Jestli tohle měla být součást jeho hry, tak v tom byl sakra dobrý, málem i jeho vlastní matka uvěřila, že jí včera lhal a že s Freddyho únosem a Shadow Foxym nemá nic společného. Bylo to vskutku přesvědčivé. Úžasné maskování.
   Freddy se na něho pousmál, jakmile k němu konečně dorazil, a jednou rukou mu obepnul obě ramena. Byl to snad kamarádský znak nebo mu tím chtěl naznačit něco jako a teď si to slízneš, kamaráde? To nikdo nemohl tušit, nedalo se to z toho vyčíst. Ale Springtrap by to určitě poznal, ten na to měl čich. Každopádně se pak oba vydali do Freddyho pokoje, nechávajíc všechny ostatní za svými ctěnými zády.
   Marionette se vyhoupla na pódium a zvolala: ,,Jakožto nejbližší osoba Golden Freddyho oficiálně přebírám velení, takže teď budete naslouchat mně, ano?" Všichni poslušně pokývali hlavami, a tak loutka pokračovala: ,,Bonnie, Bonbone, Fredericku, běžte zablokovat cestu, tahle pizzerie už se určitě nikdy neotevře, nemůžeme riskovat, že se někdo z venku dozví o nějakých temných silách, ano? Chico a Chicadee, vy dvě běžte najít zámky, musíme to tady pořádně zajistit, jasné? Ostatní jděte najít cokoli, čím byste se mohli bránit v případě nebezpečí. Kdo má strach, tak se tohoto neúčastní, místo toho zůstane sedět tady a bude čekat. Všichni všechno pochopili?"
   Opět se dočkala přikývnutí a rázem se všichni rozběhli do všech stran. Jenom tmavě růžová králičice zůstala chvíli stát, než se rozběhla směrem, kam odešel její syn s Freddym. Byla pevně rozhodnuta, že je bude sledovat. Ti dva prostě měli něco za lubem!
   Dorazila k Freddyho pokoji a z bezpečného povzdálí oba sledovala. Foxy se před Freddym stále zděšeně krčil, zatímco medvěd samotný působil povýšeně a dominantně, jak měl vypnutou hruď a neutrální pohled. Animatronička byla připravená na něho kdykoli vyletět, kdyby se náhodou pokoušel jejímu synovi nějak ublížit.
   ,,Co s tebou, příteli?" položil otázku medvěd a tázavě se na svého protivníka zadíval. Nyní nevypadal až tak děsivě, spíše působil vlídně, přesto musel lišák obrátit pohled pokaždé, když na něho promluvil, skoro jako kdyby mu medvědův hlas připadal hlasitý a plný zloby a zákeřnosti. ,,Co navrhuješ?"
   ,,To... to nemůžu..." namítnul liščí animatronik tiše, hned se dočkal přerušení.
   ,,Sám víš, že to s tebou nemyslím zle," prohlásil medvěd. ,,Copak se to s tebou stalo? Ještě před chvílí jsi byl sebejistý a odvahy jsi měl víc než dost, ale teď? Co se ti stalo?"
   ,,Nic mi není, ka-kapitáne."
   Charlotte nechápala, proč ho nazývá kapitánem, vždyť - pokud si to správně pamatovala - byli ti dva nejlepší kamarádi, byli spolu skoro pořád. Bohužel nevěděla, jak moc se jejich vztah za ty roky změnil, o tom se mohla v duchu sama se sebou pouze dlouho dohadovat. Co když je na něho jeho kamarád stále naštvaný? A co když na něho naštvaný nikdy nebyl? Nejednou ho tenkrát dovedl domů, když se porval se spolužáky. Vypadal přitom vždycky ustaraně a víceméně klidně. Bylo tomu tak i dnes v těchto případech?
   Když už se Christian s někým popral, byl to vždycky William, kdo ho z toho dostával, a Charlotte napadlo, jestli teď nedělá to samé. Chce ho z něčeho dostat. Ze sevření strachu? Možná ano. Ale možná taky ne. Třeba se jen mýlí.
   ,,Foxy, jsme kamarádi, ne? Neboj se mě."
   ,,Mně je jenom líto, že jste tam musel kvůli mně trčet."
   ,,To ti líto být nemusí, já jsem v pohodě, ale ty očividně nejsi. Já určitě nejsem ten, který tě trápí."
   ,,Samozřejmě že jste. Kdo jiný by mě trápil? Moje maminka je v pořádku, nemám se o koho jiného strachovat."
   ,,Ani o Mangle?"
   ,,Dal jsem jí kopačky."
   ,,Cože?" podivil se medvěd. ,,Pročpak? Pohádali jste se?"
   ,,Pochopil jsem, že ona není ta, na které mi skutečně záleží."
   Zdálo se, jako kdyby se Freddy na malou chvíli rozzářil radostí a nadějí, dlouho to však netrvalo. A Charlotte už začala tušit nějaké nekalé věci.
   ,,Říkal jsem ti, že je to kráva, nemám tušení, proč jsi mě neposlouchal."
   ,,Byl jsem zamilovaný, kapitáne. To je takový pocit, kdy neposloucháte nikoho, víte?"
   ,,Vím. Znám ten pocit."
   ,,Opravdu?"
   Poslouchat jejich rozhovor bylo celkem zajímavé, vedl do úplně jiných směrů, než k důvodu, proč spolu ti dva mluvili na začátku.
   ,,Jo. Není to hezké, když víš, že tě daná osoba nemiluje."
   ,,A kdo byl ten šťastlivec?"
   ,,Už ani nevím. Bylo to dávno. Zapomněl jsem."
   ,,To my všichni."
   Charlotte se začínala nudit, měla však brzy důvod k odchodu - ti dva si ještě něco málo řekli a jen tak se prostě rozešli. Ještě že naši zvědavou animatroničku neviděli, bylo by asi dosti znepokojující, kdyby někdo z těch dvou zjistil, že o jejich nesmyslném rozhovoru někdo ví, a zvláště u ní by to značilo jasný problém.
   Připojili se k pomáhání, a zatímco zabezpečovali svůj domov, snažili se oba Zlaťáci vymyslet plán na únik.

   Golden Freddy z nějakého důvodu omdlel a probral se až svázaný na židli. Než se rozkoukal, chvíli mu to trvalo, zpočátku viděl rozmazaně, ale nakonec se přece jenom probral úplně a porozhlédnul se kolem sebe. Zničehonic uslyšel ve své hlavě hlas: ,,Za tebou." Prudce obrátil hlavu, až mu křuplo v krku. Spatřil kus svého bratra. Oddechl si. Je tady.
   ,,Hej, bratříčku," oslovil ho polohlasně, vypadal, že spí, ,,vzbuď se, no tak!"
   Králík zamžoural očima a zvedl hlavu, říkajíc nesmysly: ,,Bráško, kde jsi? Proč tě zase nevidím? Mám halucinace?"
   Medvědí Zlaťák si hlasitě oddechnul, slyšel ho. Zkusil na něho promluvit znovu: ,,Springy, jsem za tebou, podívej se."
   ,,Ne, ne, ne, zase mám halucinace..." řekl tmavě žlutý králík a povzdechl si. ,,Bráška si ze mě zase střílí... to je hezké..."
   ,,Ksakru, Davide, já jsem tady!" zařval medvěd a kopnul králíka do pokrčené nohy. Ten vyjekl a ohlédl se.
   ,,Goldie...?" hádal. ,,Ne... co jsi to udělal...?"
   ,,To mi vysvětli ty, ty zmetku!" zvyšoval Zlatý Freddy naštvaně hlas. ,,Jak ses mohl nechat tak debilně chytit, ty idiote?! To ses nemohl bránit nebo co?! Jsi hrozný blbeček, víš to?!"
   ,,Goldie..." vydechnul Springtrap, jako kdyby svého bratra předtím vůbec neposlouchal. ,,Bráško... opravdu jsi to ty...?" ujišťoval se.
   ,,Samozřejmě že jsem to já, říkám ti to celou dobu!" křičel tázaný vytočeně. ,,Vzpamatuj se!"
   ,,Nestačil jsem se ubránit. Promiň," říkal králík provinile. ,,Je... je mi to líto. Vážně."
   ,,To je už jedno, teď mi vysvětli, proč jsi mi neodpovídal!"
   Springtrap se zatvářil jakoby překvapeně. Jeho bráška s ním chtěl mluvit? Že by na něho nebyl zase tak naštvaný? Nebo mu chtěl jenom vynadat? To vědět nemohl. Jak by taky ano, že? Vždyť byl celou dobu tady a měl halucinace. Možná že ty mu znemožňovaly bratrovo volání slyšet. Ale zase to byla jenom pouhopouhá teorie.
   ,,Neměl jsem tušení, že se mnou chceš mluvit," přiznal se zahanbeně, jako by za to snad nějakým způsobem mohl. ,,Neslyšel jsem nic. Teda... něco vlastně jo. Ale to jsem měl halucinace. Objevoval ses přede mnou a říkal mi divné věci. Chvíli mi trvalo, než jsem poznal, že to nejsi vážně ty, ale výplod mojí fantazie. Já prostě..." začal vzlykat, ,,já se tomu prostě nedokázal ubránit! Zbláznil jsem se!"
   Golden Freddy zničehonic změnil tón hlasu z naštvaného na naprosto vážný: ,,Ne, ty nejsi blázen, bratříčku, uklidni se, prosím. Nebyla to tvoje chyba, ano? Nemůžeš za to. Poslouchej, už jsem tady, teď už halucinace mít nebudeš."
   ,,Díky, bráško..." vydechl Springtrap vděčně.
   ,,Dobře, teď musíme vymyslet, jak se odsud dostaneme," navrhl medvěd a čekal na vyjádření svého bratra.
   ,,Můžeš nás odtud dostat kouzlem?"
   ,,Ne, bohužel ne," posmutněl. ,,Ty provazy jsou moc silné, navíc jsme moc nízko a tak jako tak nemůžu hýbat rukama, z tohohle nás stopro nedostanu. Máš nějaký jiný nápad?"
   ,,Vlastně bych jeden možná měl," pravil králík vychytrale, až se jeho medvědí bratr začal obávat, co řekne.
   ,,No?"
   ,,Pomůže nám Shannie."
   ,,Shannie?" podivil se a zároveň zhrozil medvědí Zlaťák. ,,Ale to přece nejde, přes Shadow Foxyho se nedostane a i kdyby, nestihl by nás oba do jeho příchodu vysvobodit, nanejvýš jednoho, ten prohnaný lišák je dost všímavý."
   ,,S tímhle jsem taky počítal, bráško," pronesl ještě vychytraleji Springtrap a dodal tázavě: ,,Co kdyby Shadow Foxy věděl, že tady Shannie je, a tudíž by se o to nemusel starat?"
   ,,Nejsem si jistý, jestli úplně vím, jak to myslíš," dožadoval se jeho mladší bratr vysvětlení.
   ,,Je to jednoduché," prohlásil starší. ,,Chvíli vydrž, dám mu vědět, ano? Za chvíli budeme venku."

(2181 slov, vydáno 2. 4. 2017)

Příští kapitola už bude snad poslední, přátelé! Ale připravte se na to, že bude pěkně trapná.
Každopádně by měla vyjít příští neděli, jako tohle.