Charlotte: Zrození

Kapitola 16.

Jsem tak podlá, že jsem vám schválně nevydala kapitolu v sobotu XD

   ,,Povedlo se! Cítil jsi mě jenom ty! Shadow Bonnie o ničem nevěděl!" zvolal radostně stínový lišák.
   ,,Věděl jsem, že se ti to kouzlo bude hodit..." pravil stínový medvěd.
   Hrůzný stín s rysy lišáka se pomalu přibližoval k ležícímu stínovému medvědovi. Neměl z něj strach. Byli přátelé už dlouhou dobu, proto. Taky si slíbili, že si nebudou navzájem ubližovat, ať se děje cokoli. Byl to snad důvod lišákovy náhlé návštěvy či nikoli?
   ,,Sha... Shadow..." vydechl chraptivě ležící Stín, ,,tak přece jsi přišel... dělej, zabij mě, ať už to mám za sebou..."
   ,,Proč bych tě zabíjel? Zatím k tomu nemám důvod. A navíc... prakticky se nemůžeš bránit, a ty sám víš, že hraju férově," pravil lišák a sedl si k medvědovi na postel, o kterou se rukama opřel.

   ,,Jsi pořád stejný, Shadow..." pousmál se Stínový Freddy.
   ,,Asi ano, ale to není důvod toho, proč jsem tady. Musíme si o něčem promluvit." Zvážněl.
   ,,Poslyš... rád bych si s tebou povídal, ale... špatně se mi mluví..." vymlouval se medvěd, ovšem právem. Opravdu mu nebylo úplně do zpěvu, za což vděčil tomu zpropadenému kouzlu.
   ,,Nemusíš mluvit, stačí mě poslouchat." Stínový Foxy zvážněl ještě víc. Jeho hlas měl klidný nádech. Nehodlal druhému Stínovi udělat nic zlého, právě naopak. Chtěl ho na něco upozornit.
   Shadow Freddy přikývnul a zaposlouchal se do Shadow Foxyho klidně vyslovených slov. Stále ležel až po krk přikrytý bílou peřinou, v teple, pohodlí a přítomnosti svého přítele. Byl celkem i rád, že je tady, i když mu hrozilo jisté nebezpečí. Nehodlal tedy přivolával svého bratra, když si byl jistý, že mu nic nehrozí. Alespoň zatím tedy ne...
   ,,Dobrá, pozorně mě poslouchej, ano? Pokud budeš mít nějaké otázky, klidně se ptej," nabídl mu liščí Stín a začal povídat: ,,Takže jak jistě víš, jsi jediný, který mě dokáže zastavit, je to tak? No a proto jsem tady. Teď jim moc nepomůžeš, a tak jsem se rozhodl, že na tebe počkám, až ti bude lépe. Nechci bojovat v přesile, chápeš, ne? Jde mi pouze o to, ukázat pravdu."
   ,,Chápu, příteli, chápu..." Medvědí Stín se rozkašlal. V krku jako by měl cosi, co mu znemožňovalo nekašlat. Hrozně ho to štvalo, ale otravovat druhého Stína s tím nechtěl.
   ,,Pomalu, pomalu, bude lepší, když budeš zticha." Stínový Foxy položil medvědovi ruku lehce na krk. Cosi zamumlal, přivřel oči a ruku položenou na Shadow Freddyho krku rychle pozvednul nahoru.
   Ležící Stín přestal kašlat a poprvé za jejich rozhovor otevřel oči a pohlédl na svou návštěvu. Ani ho neudivilo, že se mu lišák zdál větší. Foxy mu určitě vrátil sílu zpět, tím si byl jistý. Zjistil, že už se nemračí, ale usmívá. Musel se nad tím pousmát taky.
   ,,Díky..." poděkoval stručně a znovu zavřel oči.
   ,,Měl bys spíš děkovat sobě. Tohle bylo další kouzlo, které jsi mě naučil ty. Každopádně..." na chvíli přestal mluvit a zamyslel se, ,,mohu pokračovat?"
   ,,Ovšem..." souhlasil medvěd a opět nastražil uši, aby slyšel co nejlépe.
   ,,Dobrá. Nicméně až ti bude lépe, budu potřebovat tvoji pomoc. Budeš mít za úkol mě zdržet, než přijde na scénu ten, u koho chceme poukázat na pravdu. Udeláš to pro mě?"
   ,,Jo... mám otázku... jak?"
   ,,Jednoduše. To se dozvíš za pochodu. Každopádně... Shadow Bonnie z toho asi moc nadšený nebyl, ale vrátil jsem ti pár vzpomínek, všiml sis toho?"
   ,,Proč... proč jsi to udělal...?" otázal se medvěd trochu smutněji. Přece jenom, na takové hrozné věci, které zažil, myslet nechtěl. Neměl holt úplně krásný život...
   ,,Protože... musíš mě pochopit, je to má práce. Musel jsem obnovit tvou slabou stránku, té silné máš až až. Nebylo by to fér vůči nám oběma. Páni... to byl krásný pohled sledovat, jak tam tak bezvládně ležíš, zatímco Shadow Bonnie obchází ty dva a dává je do kupy."
   ,,P-p-počkej, ty jsi tam byl?!" Ležící Stín polekaně vytřeštil oči a prudce přešel do sedu, až málem sletěl zpátky. Kdyby nebylo druhého Stína, který ho chytil za paži, taky by se mu to podařilo. Zůstal tedy sedět.
   ,,Klidni, kamaráde, jo? Ano, byl jsem tam, ale jejich hádku jsem nezavinil. Mohli si za to sami. Poslyš, musím teď udělat ještě něco, a na to tě nezbytně potřebuju, takže kdybys šel se mnou, bylo by to super," pravil lišák a medvěda pustil.
   Ten jen s povzdechem přikývnul a zeptal se: ,,Nebude to nic zlého, že ne...?"
   ,,Samozřejmě že ne. Za chvíli budeme zpátky a ty zase budeš moci odpočívat."
   ,,A kam půjdeme...?"
   ,,Uvidíš. Pojď, vstávej!" křikl mírně naštvaně, chytil medvěda za paže a dost prudkým pohybem ho vytáhl nahoru. Poté lusknul prsty na pravé ruce a dodal: ,,Ještě se uvidí, kdo tohle vyhraje..." Hned nato se oba Stínové vypařili.