Charlotte: Zrození

Kapitola 8.

   Shadow Foxym prudce trhlo. Zničehonic upustil tužku i se skicákem a zadíval se před sebe, i když neurčitě. V hlavě mu zmateně poletovaly myšlenky různého typu. Něco je tady špatně. Cítil to.
   Jako by se kolem všechno zpomalilo, lišákovi se zatmělo před očima. Padl na zem.
   Spatřil Foxyho. Seděl v Pirátské zátoce - nohy pokrčené, hlava zabořená v nich, ruce omotané kolem nohou - a brečel. Co mu může být? Že by se konečně dozvěděl pravdu o Charlotte? Nejspíš už to tak bude.
   Stínový lišák otevřel oči a rychle zamrkal. Posadil se a pak bleskurychle vystřelil nahoru jako raketa. Trochu se zapotácel, ale udržel se a rozhlédl se, aby zjistil, kterým směrem se má vydat. Poletoval asi metr nad zemí.
   Věděl, že nesmí porušit pravidla, ale tohle byl nutně akutní případ. Musel to risknout. Tentokrát je to pro dobro věci.
   Stejně jako ostatní dva Stíny, i on měl stejné poslání. A i když ho všichni považovali za zrůdu a zrádce, musel plnit své povinnosti, ať se mu to líbí nebo ne. Slíbil to a sliby se musí plnit.
   Zachvěl se. Projela jím neskutečná nervozita. Proč? Proč je tak nervózní z té náhlé návštěvy pizzerie? Svůj plán ještě uskutečnit nechce. Jednak proto, že ještě není správná chvíle, a jednak proto, že jde svůj plán teprve zachraňovat. Bez Foxyho fungovat nebude.
   Přemýšlel. Měl by se co nejrychleji dostat nahoru, což by znamenalo vyhnout se Sparkymu. Takže se bude muset teleportovat, protože tomu čoklovi se vyhnout nedalo ani v nejmenším.
   Nádech, výdech, nádech, výdech...
   Zvládne to? Přece jenom, už dlouho se nikam neteleportoval. Měl to přísně zakázané. Každý si domyslíme důvod, ne?
   Naposledy se nadechl a vydechl a lusknul prsty. Najednou se mu znovu zatmělo před očima. Měl před nima mžitky, bylo mu špatně, měl pořád nervózní pocit. Škubal sebou na všechny světové strany jako po zasáhnutí elektrickým proudem. Nedokázal se soustředit, něčí přítomnost ho vyrušovala. Snažil se ze všech sil myslet na místo, kam se chce teleportovat, ale prostě to nešlo.
   Zaslechl kroky, ale ignoroval je. Strach byl větší než zájem zjistit příčinu toho zvuku, který měl možná tak zkresleně připomínat něčí kroky.
   Ten zvuk se přibližoval.
   Nejvíce lišáka znervózňoval fakt, že kroky sílí a jsou stále rychlejší a rychlejší. Měl pocit, že mu z toho všeho vybouchne hlava a roztříští se na miliony a miliony malých kousíčků temnoty.
   Něco se ho dotklo. Lépe řečeno ucítil jemný tlak na hlavě. Jako by to byla tlapa...
   ,,Odstup, ty, co mysl ničíš, prosím, ať už neuslyšíš, co za lubem mám já teď, všechnu špínu z hlavy smeť!" zvolal kdosi tlumeně. Lišákovi se zdál být hlas dotyčného povědomý, ale v tu chvíli si nedokázal uvědomit, kdo to je.
   Shadow Foxy znal to kouzlo. Pomáhalo v situacích, jako byla tato. Mělo vyčistit mysl od nesprávných věcí. Používalo se ale málokdy, vlastně jenom v krizových situacích. Vyžadovalo vynaložit všechnu sílu, a to se ne vždy povedlo.
   Teď se to však nejspíše podařilo, protože Stínovému Foxymu začalo být značně lépe. Už dál neotálel a začal se konečně pořádně soustředit. Myslel na Foxyho, na Pirátskou zátoku, na Foxyho jméno ve francouzštině... cože?
   Po několika vteřinách se ocitl v temnotě. Že by se mu to nepodařilo? Ne... ne, to určitě ne! Zase tak špatné to být nemohlo!
   Už když si myslel, že je pořád na stejném místě, začaly si jeho černobílé oči zvykat na tu hroznou tmu. Jako první uviděly vlnící se fialovou oponu s nerozeznatelnými tvary. Když se hlava, na níž oči byly, otočila o 180 stupňů (načež Shadow Foxymu křuplo za krkem), konečně narazila na svůj cíl.
   I když byla tma snad větší než v podzemí, spatřilo stínové stvoření díky svým bílým zorničkám sedící skloněnou postavu tmavě červeného lišáka. Kromě ní rozeznal i černou pásku přes pravé oko, hák na pravé ruce, světle hnědé roztrhané kraťasy po kolena a pomalu odkapávající slzy z očí animatronika. Nevšiml si ho.
   Stín se odvážil pomalu se zvednout ze země a vyjít vpřed. Vznášel se pár centimetrů nad zemí. Pohled na smutnícího lišáka v něm vyvolával zvláštní pocit úzkosti a zároveň soucitu. Přibližoval se pomalu, přičemž sledoval pohyby opodál sedícího animatronika. Nebylo to nic extra, semtam občas sebou jenom trhnul nebo hlasitě zavzlykal. Nic víc, nic míň.
   Konečně pozvedl hlavu vzhůru a uráčil se pohlédnout do starostlivé tváře nečekaného návštěvníka. Zorničky se mu mnohonásobně smrštily leknutím, ale díky slzám se hned zase rozšířily. Jinak byl klidný, nebál se ho.
   ,,Mon ami? Co... co tady děláš?" otázal se mezi vzlyky. ,,Neměl bys ta-tady být."
   ,,Jsem si vědom toho, že jsem porušil pravidla, ale teď tady nejsem kvůli své pomstě. Klidně mi pak můžete dát trest, který si zasloužím, vadit mi to nebude, ale... nemůžu vás takhle nechat. Co se stalo?"
   ,,Posaď se." Foxy kývnul hlavou vedle sebe, načež si tam Stín ihned sedl. Pak pokračoval: ,,Proč jsi mi neřekl o... o... o té animatroničce?"
   ,,Heh... věděl jsem, jak by vás to zlomilo. Nemohl jsem vám to říct," přiznal smutně Stín. ,,Prostě... prostě to nešlo... dokážu kdeco, ale říkat tak hrozné zprávy mi nejde... jak jste se to dozvěděl?" Shadow Foxy celou dobu hleděl do země. Nedokázal se lišáckému animatronikovi podívat do očí. Teprve až při poslední otázce se k tomu odhodlal.
   ,,Freddy mi to řekl..." vzlyknul a zabořil hlavu znovu do kolen. ,,Celý den tu se mnou zůstal... a... a taky kousek noci... pak jsem mu řekl, že potřebuju být sám, tak odešel..."
   ,,Chcete si o tom promluvit?"
   ,,Nejsem si jistý, mon ami... proč se to stalo?"
   ,,To bohužel nevím. Vím ale jistě, že vám nyní mohu říct důvod, proč se za chvíli dostanu ze spárů temnoty, pokud chcete."
   Liščí animatronik zbystřil a znovu pozvedl hlavu. Tohle celou dobu potřeboval vědět, ale Stín mu to odmítal říct. Ještě pořád ho svíral žal ze smrti jeho matky, ale jeho zvědavost postupem času narůstala. Měl jakési tušení, že to s tím bude mít spojitost. Jinak by mu to přece Shadow Foxy nenavrhoval, ne?
   ,,Mluv," kývnul na souhlas.
   ,,Tak tedy... Jak jistě víte, daná osoba," pořád chtěl udržet její jméno v tajnosti, ,,požívá kostým Shadow Bonnieho."
   ,,Oui, tak mi to bylo řečeno," odsouhlasil Foxy.
   ,,Měl byste tedy vědět, že jeho kostým potřebuje na svou funkci temnotu, poněvadž ho vlastní Stín. A jelikož jsem v temnotě tak trochu uvězněný..."
   ,,...Shadow Bonnieho kostým temnotu odebírá a ty tak budeš za chvíli úplně volný..." dokončil větu lišák s úžasem v obličeji, který byl nyní natočený před něj, nikoli na Stína.
   ,,Správně. Takže za pár dní už se můj plán může plně uskutečnit."
   ,,Až za pár dní?" podivil se liščí animatronik a nechápavě se podíval na vedle sedícího Stínového Foxyho.
   ,,Ano, nějaký problém?"
   ,,No, napadlo mě... že vzhledem k nedávným událostem bys ho mohl uskutečnit dřív, ne?"
   Stínový lišák úplně dopodrobna cítil, jak ve Foxym narůstá touha po pomstě. Chtěl se pomstít Springtrapovi za to, co udělal jak jemu, tak jeho matce. Stával se z něho nyní zloduch, nikoli ten dobrý. Žal byl teď ten tam.
   Stínového lišáka to překvapilo. Nikdy by si nepomyslel, že ten prohnaný lišák něco takového řekne. Chápal, jak to pro něj musí být těžké. Má celou rodinu mrtvou, uvězněnou v těch pekelných strojích... to dokáže naštvat. A hlavně rozesmutnit.
   ,,Samozřejmě, že bych ho mohl uskutečnit dřív," pravil vážně, ,,ale to byste pro mě musel udělat jednu laskavost."
   ,,Chápu..." Foxy se na chvíli zamyslel. Jak jen to bylo...?
   Stínový lišák trpělivě čekal. Přemýšlel nad tím, na co asi musí pirátský lišák myslet. Snad na kouzlo, které ho vysvobodí? Nebo jestli dělá správnou věc? Nebo nad něčím úplně jiným?
   Tak jako tak se těšil. Možná už za chvíli bude volný a jeho plán může být uskutečněn... Jak ďábelské!
   Foxy chytnul Stína za zápěstí a pohlédl mu vážně do dlaně. Očekávání Shadow Foxyho se naplnilo až po okraj.
   ,,Temnoto, teď nejsi vhod," začal pirátský lišák odříkávat, ,,svého vězně vysvoboď!"
   V tu chvíli jako by ze Stína opadla všechna tíha, která ho tížila. Cítil se najednou tak volný a šťastný. Otlačeniny na zápěstích i všude kolem se jako zázrakem vypařily jak pára nad hrncem. Jeho oči na malou chvíli nabraly tmavě červenou barvu, ale hned poté opět zbělaly a rozsvítily se jako lucerna v temném lese. Celý se alespoň o pět centimetrů zvětšil, ovšem pouze výškou, nikoli šířkou. Ocas místo nohou se mu prodloužil a zároveň mu znovu narostl ocas další, liščí pochopitelně. Byl střapatější než ten Foxyho. Atmosféru tomu navíc dodávala světle fialová záře, která se kolem Stína utvořila.
   Tmavě červené stvoření pustilo Stínovu ruku a užasle se mu zadívalo do očí. Jak něco takového muže dokázat pár slov?
   ,,Přesně tohle jsem potřeboval..." vydechl Shadow Foxy, vzlétnul pár centimetrů nad zem a začal se od hlavy k patě prohlížet. Jeho hlas zněl nyní mnohem temněji než kdy dřív. Pociťoval brzké vítězství, strach ostatních a hlavně obrovskou moc. Cítil, že teď už mu v plánech nezabrání nikdo. Ani Springtrap, ani Golden Freddy, a dokonce ani oba zbylí Stínové. Ta síla, která se v něm teď a tady nahromadila, mu zároveň kromě nového vzhledu dodala i slušnou dávku sebevědomí, kterou už tak dlouho postrádal. Byl teď silnější.
   Zničehonic se mu ale udělalo nevolno. Dneska už podruhé, ano. Zatočila se mu hlava, jako kdyby se právě vybelhal z řetískového kolotoče. Musel znovu přistát na zemi, sednout si a opřít se hlavou o studenou zeď. Neudržel ten nával všeho možného, hlavně síly a pocitů.
   ,,Dobrý?" staral se Foxy. ,,Jak se cítíš?"
   ,,Všechno v pořádku, jen..." odmlčel se na chvíli Stín, ,,musím to zpracovat, takový tlak jsem nečekal..."
   ,,Jasně, jasně, klidně seď. Předtím jsi nebyl tak... jak to říct... mocný?"
   ,,Právě že byl. I když... je pravda, že něco málo jste mi teď přidal."
   ,,Já mám taky nějakou moc?" podivil se pirátský lišák.
   ,,Nedělejte hloupého. Proč byste se pak dokázal přeměnit ve vy víte koho a zároveň mě dokázal osvobodit? Tohle vyžaduje dlouholetou zkušenost!"
   ,,Pravda, mon ami... Sám jsi mi dával instrukce."
   ,,Nebýt vás, malém bych na to zapomněl."
   Ale pak sebou oba lišáci leknutím trhli. Někdo odhrnul fialovou oponu a vstoupil dovnitř. Ale ne...
   ,,Foxy?" vyslovil lišákovo jméno ten, jenž zde nečekaně došel. Foxy s panickou hrůzou v hlavě poznal ten hlas. Nepatřil nikomu jinému než Freddymu. Ten ne... prosím, ten ne...
   I Shadow Foxyho pohltila panika. Nedokázal se tak rychle schovat. Bude se Freddymu holt muset ukázat.
   Medvěd přišel blíž a spatřil tak obě postavy. Strnul, oči vytřeštěné, postoj neurčitý. Strach a silné zachvění mu projelo celým tělem, od hlavy až po paty. Dostal strach největší míry. Vskutku nečekal, že tady objeví nepřítele, a ještě k tomu s jeho nejlepším přítelem. Neodvážil se pohnout, ba ani vydat jedinou hlásku. Jen čekal, co se stane.
  ,,Stůj a nic se ti nestane!" zvolal Stínový Foxy a rychlostí světla vystřelil nahoru. Medvěd tedy křečovitě stál. Bál se neuposlechnout nepřítelův příkaz. Chtěl si co nejdéle chránit krk.
   Stín k němu pomalu přilétl. Foxy se mezitím zvednul a z povzdálí všechno sledoval. Ne, nechtěl Freddymu ublížit, ale v této situaci jiná možnost nebyla. Nebo ho alespoň žádná jiná nenapadla.
   ,,Přišel jsi celkem nevhod," oznámil medvědovi Shadow Foxy. ,,Samozřejmě, mohl jsem s tím počítat, přiznávám."
   ,,C-c-co tady děláš?!" zeptal se Freddy koktavě a zmateně. Zněl skoro jako malá holka, která má strach ze starších dětí. ,,Máš být přece v podzemí!"
   ,,Ale ovšem, to jsem si mohl myslet, že si to budeš myslet. Omyl, Fazbeare, nyní jsem již volný! Neptej se proč, nechápal bys to."
   Teď se medvědovi hlava opravdu zaplnila myšlenkami typu: ,,Co to má znamenat?!" nebo: ,,Jak jako, že bych to nechápal?!" Cítil se velice zmateně. Nejvíc ho na celé situaci zarážel téměř klidný pirátský lišák, který postával opodál.
   ,,Mon ami, drž ho, prosím," vyslovil svoji prosbu Foxy směrem k stínovému lišákovi, načež ho onen lišák po letmém pohlédnutí za sebe a přikývnutí poslechl. Prodloužil to, co měl místo nohou, a omotal tím celé Freddyho tělo kromě hlavy a krku, samozřejmě. Následně medvěda stáhl násilně k zemi. Freddy se nebránil. Tušil, že to nemá smysl. Lišák byl oproti němu značně větší, proto tak usoudil.
   ,,Opatrně, mon ami," pokáral ho pirátský lišák, ,,chci ho živého a zdravého, ne potlučeného."
   ,,Foxy?! Ty v tom jedeš s ním?!" zakřičel zoufale a překvapeně Freddy, načež mu Stín zacpal pusu koncem svého ocasu či jak se tomu dalo říkat či nadávat.
   Pirátský lišák ale nic neříkal. Pouze kývnul a ukázal na nyní prázdné místo vedle sebe a poté kývnul hlavou i na Freddyho. Stín to okamžitě pochopil a bez váhání nevyslovený rozkaz vykonal. Zvednul medvěda ze země a donutil ho se posadit na ukázané místo. Sám zůstal poletovat opodál.
   ,,Klid, kapitáne, podívejte se mi do očí," pravil druhý lišák a stoupnul si před bezmocného medvěda. Medvěd mu tedy do očí trochu vyděšeně pohlédl. Zničehonic byl strach ten tam. Lépe řečeno, cítil se lépe, trocha strachu v něm stále přetrvávala.
   Foxyho oči měly zvláštní schopnost druhé uklidňovat. Stejnou funkci měly i ty Shadow Foxyho, ale pouze za předpokladu, že nebyly černobílé. Občas se sám sebe ptal, jestli by nepomohlo podívat se na sebe do zrcadla, třeba by to fungovalo.
   ,,Co s ním?" otázal se netrpělivě Shadow Foxy.
   Freddy sebou prudce trhnul, až mu sletěl klobouk. Foxy si povzdechl, klobouk zvedl a nasadil ho medvědovi na hlavu.
   ,,Ještě nevím. Ale nechat tady ho nemůžeme. Už tak ví víc než dost," odpověděl pirátský lišák a obrátil pohled na Stína.
   ,,Co tedy navrhujete? Mám ho omráčit, dotáhnout do podzemí...?"
   Z těch slov medvědího zpěváka zamrazilo. Husí kůži měl nyní po celém těle, a Shadow Foxy to díky stisku věděl.
   ,,No tak, neděs ho tolik. Když už je obeznámen se svým osudem, mohl by vědět podrobnosti, ne?"
   ,,Ale tady ne. Někdo by nás mohl slyšet. Přemístím vás oba do podzemí, platí?"
   ,,Dělej jak uznáš za vhodné."
   Stínový lišák tedy chytnul Foxyho za paži a lusknul prsty. Začal myslet na černočerné podzemí, na Sparkyho, na temnotu a na jiné věci s podzemím spojované. A tak se nakonec i s oběma animatroniky přemístil tam, kam potřeboval.

(2299 slov, vydáno 20. 8. 2016)

V této kapitole jsem vám dala menší nápovědu na pár záhad, které se v této knize skrývají.
Jinak... tato kniha mě fakt baví psát (už jsem asi v třetině 15. kapitoly XD), takže bude vycházet pravidelně v úterý a v sobotu (pokud na to má cedníkovitá hlava nezapomene).
By the way, jaký máte na knihu zatím názor? Napište mi, prosím, co si o ní myslíte. A pořádně se rozepište, čím větší slohovka, tím lépe pro mě! (Můžete napsat i kritiku, vadit mi to snad nebude)
Je mi trochu líto, že to zatím o Charlotte moc není, ale slibuju vám, že za pár kapitol (které ještě nemám napsané), bude v celém příběhu hrát velkou roli!