Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Píchání

                   

Ty hajzlové do toho dali sklo?
   „Zatraceně," řekla jsem česky, proč se taky namáhat s angličtinou. Začala jsem si z úst vytahovat malé ostré kousky. Vypadá to, že by se z bagety dali vyndat a pak by byla poživatelná. Pusa se mi stále plnila krví. Sice v menším množství, ale stále. Na zemi se tvořila rudá kaluž z životodárné tekutiny, co jsem plivala ven. Když jsem v puse měla převážně jen sliny, rozhodla jsem se rozevřít bagetu a odstranit všechno sklo. Šlo to poměrně rychle, za půl hodiny jsem byla hotová a začala jsem jíst. Odkousla jsem si malý kousek a začala žvýkat. Střepy tam sice nebyly, ale chutnalo to příšerně, s nechutí jsem polkla a kousla si trochu víc. Jakmile jsem se to, ale pokusila polknout, obrátil se mi žaludek a jen tak tak to nešlo na podlahu.
   „Zkurvená bageta!" zaječela jsem a mrskla s ní proti zdi, kde se odrazila a dopadla na špinavou podlahu. V tu chvíli se otevřeli dveře a v nich stál nějaký muž.
   „My zase někam jdeme?" zeptala jsem se nasupeně.
   „Jistě." odpověděl on a slizce se usmál. Chlap, kterého jsem v rychlosti překřtila na Ramba, mě táhnul ven. Chtěla jsem zjistit, jak rychle se dá vytočit, tak jsem si svým rodným jazykem začala zpívat znělku ze Spongeboba a taky jsem se potřebovala trochu zklidnit, abych se Andreasovi hned nepokusila vrazit.
    „Kdo žije v ananasu na dně moří? Spongebob Squarepants! A velikou láskou tajně hoří? Spongebob Squarepants! A jestli snad někdo z vás pochyby má? Spongebob Squarepants! Tak ptejte se ryby, ta odpověď zná! Spongebob Squarepants, Spongebob Squarepants, Spongebob Squarepants, Spongebooooob Squarepaaants!" na závěr jsem ještě zapískala konec. S Rambem to ani nehlo. Buďto je hluchý a předtím odezíral, nebo má hodně velkou trpělivost. Zanedlouho jsme opět stanuli před kovovými dveřmi do kovové místnosti s kovovým lehátkem a polstrovanou židlí pro Struckera. Když jsme vešli pozdravila jsem veselým hlasem.       „Nazdárek Andreasi."

   „Nějak rychle jsi vystřízlivěla. Neboj teď to bude horší," odvětil Andreas a usmál se. Ne však přívětivě, ale tak, že člověku běhá mráz po zádech.

   „Zklamalo by mě, kdyby ne," řekla jsem usměvavě. Uvnitř jsem se však třásla strachem, co přijde. Andreas nereagoval a rovnou dal povel, mě přivázat.  Když kolem mě bylo zas volné místo, podívala jsem se, jakou barvu má tekutina teď. Zelená. Pěkný. Když se do mě zabodly jehly, zprvu jsem nic necítila.  Když už jsem chtěla pronést kousavou poznámku, zakřičela jsem bolestí. Myslela jsem, že pálivá bolest v mých žilách z minulé tekutiny byla hrozná, ale očividně ne dostatečně. Rty jsem měla pevně sevřené, sem tam mi však nějaké pronikavé zaúpění prošlo.  Přišlo mi, že to nikdy neskončí. Za dlouho jsem byla vlečena, jedním z členů Hydry, zpět do svého vězení. Když mne hodil na zem, nic jsem necítila. Už jsem se jen stihla doplazit na matraci a tvrdě usnout.

---Přesun v čase----

Už jsem přestala počítat jak dlouho tu jsem, vím že je to dlouho, ale nevím jestli půl roku, rok, čtvrt roku.. Se záchranou od týmu Avengers nebo jiného super hrdiny už jsem přestala počítat. Lituji dne, kdy padala hvězda a já si přála ocitnout se v Marvel světě. Lituji dnů, kdy jsem sfoukávala svíčky a přála si potkat Avengers. Jestli jste si říkali, že to, co mi dělali na začátku, bylo hrozné. Netušili jste, co mi dělají teď.  Vyzkoušeli na mě snad všechna séra, co existují. Teď když jim došli barvičky, to kombinují. Zkuste si přestavit, jak cítíte že vás kyselina zžírá zevnitř a vy s tím nemůžete nic dělat, nemůžete se pohnout, nemůžete tu bolest utlumit, jediné, co můžete je křičet. Mám pocit, že něco přidávají i do jídla, jehož kvalita se o moc nezlepšila. Mám po něm hrozné halucinace. Jak někdo mučí mou rodinu, jak mi hoří dům a v něm máma. Slyším, jak volá mé jméno. Vidím, jak pořádají můj vlastní pohřeb. Párkrát jsem i viděla pohřeb mé rodiny. Jejich rozložená těla v hrobkách. Nebo jak se má matka modlí k bohu abych se vrátila. Jak pomalou smrtí umírá celá moje rodina. Jak je matka zavřená v autě co se chystá vybouchnout a říká, že to je moje vina.. A já tomu začínám věřit.

💜BGH💜