Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Hlavně si to tu hned nerozdejte

Ráno mě probudil neobvyklý rámus.

"Alex! Vstávej! Začíná ti trénink!" Skákala mi Rainbow po posteli.

Prásk! Nadskočila jsem.

"T-ty máš činely?" Vyjeveně jsem koktala.

"Proč bych neměla." Pokrčila rameny, jako by bylo naprosto normální budit kamarády s činely.

"Tady máš snídani. Hoď to do sebe a za patnáct minut v tělocvičně." Řekla a než jsem stihla protestovat, byla fuč.

Vžum---přesun v čase

"Ty mě chceš zabít." Rozhodila jsem rukama.

Cvičily jsme asi hodinu a teď po mně chce minutu prkno.

"Fajn, půl minuty. Ale pohni." Když jsem si myslela, že s ní bude sranda, ani jsem se nemýlila, ale jakmile přišlo na odmlouvání, změnila se do úplného Kim Čong Una.

"Fajn." Rezignovala jsem a opřela se o lokty.

"Zadek níž." Poučila mě.

Tak takhle je to ještě nepohodlnější.

"Třicet, šikula." No jo, když příjde na pochvalu to jí jde. Půl minuty mi umíralo břicho a ona řekne šikula?

"Tě to nějak zmohlo." Smála se, když jsem nebyla svolná zvednout se z podlahy.

"Pokračovat budeme zase zítra. A teď se zvedni, ještě nastydneš." Chytla mě a vytáhla na nohy.

Zanedlouho se naše cesty rozdělily. Já šla do svého pokoje a ona zase do toho jejího.

"Kdy jim to řekneme?" Slyšela jsem zpozarohu hlas.

"Měli bychom si pohnout, už je to celkem dlouho.. Měli by to vědět." Odpovídal rozpačitě někdo druhý.

"Jsme si tím vůbec jistí?" Ptal se zas ten první.

"Já určitě." Přisvědčil druhý a pak jsem slyšela mlaskavé zvuky.

"Hlavně si to tu hned nerozdejte." Poznamenala jsem šeptem.

"Takže u večeře?" Ubezpečoval se.

"U večeře." Kroky směřovali ke mně.

"Svatá mandarinko! Nedělali jste si srandu že ne?" Vybafla jsem na Jamese hned co jsem mu viděla to obličeje.

"Neli? Ty jsi to slyšela?" Celý zrudl.

"Ne, vypadám snad na to?" Vytáhla jsem obočí.

"Stejně bych to večer zjistila. Jak je možný, že o tom nevím? Ty víš jak moc vás shippuju, ale i přes to mi to neřekneš?"

"Všechno ti vysvětlím, ale aspoň do večeře buď sticha." Káral mě.

"Jako pěna." Zamkla jsem si rty neviditelným klíčkem a ten pak odhodila za sebe.

Teleportovala jsem nás ke mě.

Jeho jsem posadila na postel a sama si sedla naproti němu na židli.

"Já čekám." Pobídla jsem ho netrpělivě.

"Začalo to když jsi odešla z mého pokoje, abych Stevovi mohl dát chlapskou radu. Tam jsme se navzájem dozvěděli, co k sobě cítíme." Odmlčel se.

"A dál.."

"Žádné dál už není," pokrčil rameny ",řekli jsme si, co k sobě cítíme a tak to bylo." Pokrčil znovu rameny.

"Oba jste si vyjasnili že se vlastně milujete už od války?" Ptala jsem se.

"Vlastně ani ne. Měli jsme hodně silné přátelství, ale nemilovali jsme se. On měl rád Peggy a já ty ostatní." Poškrábal se nervózně na zátylku.