Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Zdrhám do boje

Teleportovala jsem nás přímo před orloj.

Parta padouchů v čele s Lokim na nás již netrpělivě čekali. Některé z jich jsem znala osobně, některé z komixů a některé vůbec.

V bočních ulicích jsem si všimla spousty lidí, fotících turistů, puberťaček co vypadaly, že se za chvíli z Lokiho roztečou, důchodců, kteří neměli páru o co jde a největší počet zastávali občané, co se klepali strachy, nebo vypadali, že se každým momentem počůrají.

"Tak když jsme se tu tak pěkně sešli, prozradí nám, proč jsme museli až sem a nemohli jsme to vyřešit v USA?" Zeptal se robotickým hlasem Antony.

"Proč to neskončit, kde to vše započalo?" Zlomyslně se usmál Loki.

"Ano Alexandro. Vím vše, o jezdícím stroji, o Hydře, o výletu do lesa." Ušklíbl se a mě spalovala touha ostříhat mu ty nagelovaný pačesy.

"Jak?" Řekla jsem místo toho.

"Tvá přítelkyně, Rainbow." Zpoza něj dramaticky vystoupila Blacková.

"Bow?" Zalapala jsem po dechu.

"Výborná herečka, že? Musím říct, že tě vytrénovala poměrně líp, než bylo nutno, ale aspoň s nejsi úplně snadný protivník, jako třeba váš lučišník." On má vybuchující šíp! Vybuchující! Už jenom čekám, kdy z něj budou pršet lentilky.

Hawkeye natáhl tětivu a podíval se na Kapitána.

"Jedno kývnutí stačí." Procedil mezi zuby. Kapitán kývl, ale zleva doprava, takže vlastně zavrtěl hlavou.

"Ty jsi to celou dobu vážně jenom hrála?" Ublíženě jsem se na ní podívala.

"Ano." Kývla jednoduše.

Už jsem neodpověděla. Nehodlala jsem jí poskytnout zadostiučinění, z toho, když budu naštvaná.

"Určo si pamatuješ na Warda, v tom tvým světě byl dvojitý agent, i když tady není. Nechala jsem se inspirovat. Jednou, když naši základu navštívil Loki, zastavila jsem ho a vysvětlila, proč se k němu chci přidat a tak jsem tu."

Rychle jsem jí nakoukla do hlavy, abych zjistila, jestli opravdu říká pravdu. Z nepříliš vzdálených koutů její paměti jsem vyhrabala vzpomínku na onen rozhovor.

"Loki! Stůj." Zakřičela jsem Rainbowiným hlasem.

On ke mně bez varování přiskočil a ke krku mi přiložil na broušené ostří dýky.

"Kdo jsi?" Zeptal se podezřívavě a přitlačil oproti mému hrdlu.

"Jsem Rainbow Blacková," přerývavě jsem dýchala a ciltila, jak se s každým nádechem ostří tlačí na tenkou kůži, jen jí proříznout ", chci ti pomoct." Hlesla jsem a on dýku trochu oddálil.

"Z jakého důvodu mám věřit, že to není lest?" Zeptal se podezřívavě. Nejradši bych mu něco odsekla, ale Bowina vzpomínka to nedovolí.

"Nemyslíš, že by tu už byli Avengers?" Řekla má ústa.

Loki se zamračil a zničehonic jsme byli na nějakém místě, které bylo jak pro mě, tak pro Rainbow neznámé.

"Mluv, zde nikdo neuslyší, jak budeš křičet o pomoc, když mi budeš lhát." Krutě se usmál a přivázal mě k židli.