Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Královnám nemůžu mávat!

Pomalu jsem od sebe rozlepila oční víčka.

Venku zářil měsíc a vedle mě seděla krásná paní.

"Už jste vzůru. Thor se začínal strachovat." Usmála se na mne.

"Jak dlouho jsem spala?" Zeptala jsem se a úplně jsem zazdila to, že je to královna Frigga.

"Den a pár hodin." Usmála se.

"Pro boha! James mě zabije." Bouchla jsem se do hlavy.

"Kdo je James?" Ptala se.

"Můj přítel." Odpověděla jsem a doufala, že to pochopí jak má a ne jak nemá.

"Hned vás dopravíme zpět na Zemi, ale nejdřív bych si s vámi ráda promluvila." Polkla jsem.

"Jistě." Usmála jsem se krečovitě.

"Jak jste věděla, že na trůnu není Ódin?" Teď si o mně pomyslí, že jsem cvok.

"Bylo to ve filmu. To jsou takové pohybující se obrázky se zvukem." Vysvětlila jsem.

"Thor mě obeznámil s tím, že jste z jiného světa a máte o nás takovéto věci." Kývla chápavě.

"Nicméně, vám velmi děkuji. Takovou to službu vám Azgard nikdy nezapomene." Usmívali jsme se.

"Támhle ve skříni máte šaty na převlečení, Thor na vás čeká před dveřmi." Kývla k mosazným dveřím.

"Moc vám děkuji, královno." Vstala jsem a uklonila se.

Jestli vás to zajímá, jo cítila jsem se trapně a to dost. Co když už se tu vládcům neklaní?

"Sbohem slečno Wild." Zamávala jsem.

Zatraceně! Královnám nemůžu mávat jako svý kámošce.

Chtěla jsem to napravit, ale ona už byla pryč.

"Tak ukaž co skrýváš." Otevřela jsem skříň, ze které na mne vykoukli ty nejkrásnější šaty, co jsem kdy viděla.

Oblékla jsem si je.

Měli tmavě rudý korzetový živůtek, se kterým jsem vypadala, že tam něco mám, dlouhé rukávy ve stejné barvě a červenou sukni, k nim byli tmavě červené baleríny. (Jak nějak by měli šaty vypadat je up⬆)

Trochu moderní na Azgard ne?

Na stole byl ještě hřeben, takže jsem toho bez váhání využila.

"Omlouvám se, že jsem se vydávala za Lokiho, nejdřív to měl být vtip, ale když jsem zjistila, že mě vezmete na Azgard, využila jsem toho." Zahambeně jsem se Thorovi omlouvala.

"Vše odpuštěno, bez vás bych na to nepřišel." Usmál se.

"Určitě ano, momochodem, jak se má Jane?" Pohlédla jsem na něj.

"Vyhrála nobelovu cenu, ta konvergence jí velmi pomohla v kariéře." Hrdě se usmál.

"Tak to jí za mne pogratulujte." Pousmála jsem se.

"Určitě." Zbytek cesty proběhl v tichosti.

A už jsme zase letěli.

"Na to bych si nezvykla." Zhluboka jsem dýchala.

"Nel!" Slyšela jsem Jamesův hlas a už mě drtil v objetí.

"V pohodě Jeme, už jsem tu. Hrozně se ti omlouvám, že jsem se neozvala, ale nějak nebyl čas. Zjistil něco Fury?" Zavrtěl hlavou.