Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Pařmenka jak se patří

"Kdo je tato dívka? Je nebezpečná? Nepochybně, její schopnosti jsou jistě hrozivější, než Scarlet witch. Zjistili jsme, že ovládá oheň, led, pohybuje předměty pomocí mlhy, pravděpodobně se umí zneviditelnit a přenést z místa na místo." Poslouchala jsem v televizi velmi odbornou reportérku, zatímco jsem se oblékala.

Zanedlouho jsem zjistila, že jde poznat, že nejsem filmová postava. Vlasy jsem si pořád odhrnovala z obličeje, tvářila jsem se jako postižená makrela a ani nemluvím o tom, kolikrát jsem si šlápla na vlastní nohu.

O chvíli později jsem ze sebe dostala výtlem, když jsem zjistila, že kamera nahrála, můj epický fail, kdy jsem narazila do Black lotus, povalila jí na zem a díky tomu spadla i Nat, která jí chtěla kopnout do obličeje, ale jak jsem jí zničehonic připlácla k zemi, Talia to nečekala a se zemí se setkala taky.

"Wild! Jseš hotová?" Zaklepal mi Stark na dveře.

"Jasan." Odpověděla jsem pohotově a nazula si světle modré kecky.

"Já tě radši neznám, jdeme na párty a ty si vezmeš triko a džíny?"

"Nevěděla jsem, jak moc formální to bude." Nevinně jsem pokrčila rameny a zazubila se.

"Mazej zpátky." Nakázal mi a rozházel mi celou skříň.

"Tohle by šlo." Podal mi nakonec s povzdechem šaty, které jsou nahoře, v tmavě červené barvě.

Zalezla jsem si i s hluboce vykrojenou podprsenkou bez ramínek do koupelny a natřela si rty rudou rtěnkou.

"S těma botama nic neuděláš, lodičky na mě nedostaneš a stejně žádný nemám." Reagovala jsem na jeho nesouhlasný pohled.

"Jak myslíš." Pokynul mi, ať jdu za ním.

Chodbami S.H.I.E.L.D.u jsme procházeli v tichosti. Sem tam jsme potkali agenty, co nás, především pak mě, skenovali pohledem.

O pár dalších minut jsme stáli před prosklenými dvěrmi vedoucími na střechu budovy, kam jsme se dostali po kamenných schodech.

"Proč tu je jenom jeden oblek a proč neletíme quinjetem jako normální lidi?" Protože normální lidi lítají na večírky quinjetem.

"Proč vždycky navrhuješ quinjet?" Ušklíbl se.

'Protože si nic jinýho nepamatuje.' Podotkla mi v hlavě Samantha.

"Tak tys mi tu chyběla." Odfrkla jsem si.

"Co?" Zeptal se Antony už zavřený v rudo-zlatém obleku.

"Nic, takže já poletím kde? Teleportuju se?" Pozvedla jsem obočí.

"Ale prd, letíš se mnou." Nezabýval se dál mou SAMomluvou.

"Já, cože?"

"Tohle." Podrážděně odsekl a vzal mě pod koleny.

"Kámo! Ííííích!" Vypískla jsem, když vzlétl a mě do obličeje praštil studený vítr.

"Jestli mě pustíš, přísahám, že ti vyleju veškerej chlast." Pohrozila jsem mu a víc se přimkla k chladivé slitině zlata a titánia.

Dorazili jsme na odbavovací plošinu u mrakodrapu a já slyšela hlasitou hudbu.

"Lean on? Nic novějšího nemáš?" Ušklíbla jsem se, zatímco jsem vedle něj šla, když ho robot svlékal.