Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Životní funkce na nule

"Lexi? Co se tu stalo?" Vykulila Natalia oči a úkázala na plačící dívku se zlomenými nohami a ohořelými rukami.

"Udělej s ní něco.." Řekla jsem a stále se třásla po celém těle.

"Hele, vybal kdo to tý malý holce udělal, nebo to z tebe vymlátím."

"Udělala jsem to já," viděla jsem, že Talia mě chce sprdnout, tak jsem ji zastavila pohybem ruky, "nech mě to dopovědět. Chtěla mě zabít, tak jsem zakročila. A zavolala jsem někoho z vás, protože já jí život nedokážu vzít, už tohle útočí na můj zdravý rozum a trhá ho na kusy." Vydechla jsem monotóně, ale i přes můj stav, jsem si nemohla odepřít trošku dramatičnosti.

"Dobře." Kývla hlavou a zastřelila jí.

Lehce jsem vykvíkla.

"Pojď dorazit Tashmastera, Stark tvrdí, že rozmrzá." Řekla a hned musela odvracet útoky Azgardských bojovníků v naleštěném brnění.

Pohotově jsem vytáhla pistoli, odjistila ji a střelila je do kolen, aby se nemohli zvednout.

Teleportovala jsem se na místo, kde jsem ho naposledy viděla.

"Starku!" Křikla jsem a okamžitě vystřelila na Taskmastera, který Antonymu plánoval zasadit smrtící ránu.

Master to schytal rovnou do hlavy, ale to jsem momentálně ignorovala.

"Jsi v pořádku?" Klesla jsem k němu na kolena.

"Jasan, jenom mi asi něco zlomil." Zašklebil se.

"To v tom obleku jde?" Nadzvedla jsem obočí.

Jenom se zamračil, ať nemám blbý kecy a zkusil se zvednout.

"Lehni si, mrknu se na to." Řekla jsem a položila ho na záda.

"Kde to bolí?" Zeptala jsem si a on lehce nadzvedl levou ruku a obličej hned zkřivil do bolestné grimasy.

Začala jsem to tam jemně ohmatávat.

"Nemáš to zlomený, jenom kupu modřin.. fakt kupu, snad miliardu." Oznámila jsem a on se znovu zavřel do obleku.

Stoupla jsem si a rozhlížela se kolem.

"Proboha.. Já ho zabila?" Poroučela jsem se znovu  k zemi.

"Životní funkce jsou na nule." Oznámila mi F.R.I.D.A.Y. do ucha.

"To jsi nemusela říkat." Podotkl.

Co odpověděla jsem už neslyšela, protože mu to říkala do sluchátka.

Zhluboka jsem dýchala.

"Ber to takhle, kdyby jsi ho nezabila, on by zabil mě." Snažil se mě zklidnit.

"Ok." Kývla jsem hlavou a vrávoravě se postavila, rozhodně jsem nebyla Ok.

"Přemýšlela jsi nad svým superhrdinským jménem?" Rozptyloval mě.

"Ne." Odpověděla jsem popravdě.

"Co takhle Multi girl." Proč ne rovnou multivitamin.

"Chtělo by to něco, co by ke mě víc sedělo, jsem sice Multi a jsem Girl, ale nesedí to ke mě."

"A taky neberu v potaz, jak dememtně to zní 'já jsem Multi girl! Padouši, třeste se!'" Dodala jsem s úsměvem.

"Tak si něco vymysli sama." Naoko se urazil a s ujištěním, že budu v pořádku, odletěl.