Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Rogers vás oblékl

Pan Fury seděl za kovovým stolem před kterým stály dvě velice pohodlně vypadající židle, opět kovové.
  „D-dobrý den," pozdravila jsem nervózně.
  „Sedněte si," musela jsem se velmi ovládat, aby mou pusu neopustila jízlivá poznámka ohledně jeho vychovanosti.
  „Jsem si jistý, že víte, proč jste tu," promluvil s kamenným obličejem. Začíná to znít, jako bychom byli ve škole a on si mě pozval do ředitelny.
  „Asi?" protáhla jsem do otázky.
  „Kvůli vaším schopnostem a minulosti," vysvětlil mi stále s nehybným obličejem. Kývla jsem hlavou. Před ním mě nějak přešla chuť vtipkovat.
  „Potřebuji, abyste mi řekla všechno, co se dělo u Hydry. A do podrobností," přikázal.
  „To vám to nemůže říct Wanda?" ptala jsem se zoufale. Nechci na to myslet. Na to utrpení, bolest a strach.
„Může, ale já to chci slyšet od vás," díval se mi upřeně z oka do očí.
  „Asi nemám na výběr," povzdechla jsem si. Začala jsem mu vyprávět, jak jsem se tam dostala, o Struckerovi, o pokusech, o Andreasových slovech, o jídle, i o posledním dni tam, o posledním momentu. Na konci jsem už brečela jak, když jsem jako malá zjistila, že došla hořká čokoláda. Což znamená, že jsem bulela jak želva..
  „A jak jsem se dostala do svého oblečení? Ten chlap ze mně sundal všechno až na kalhotky," vůbec mi v tu chvíli nepřišlo trapné, že jsem s Furym mluvila o svém spodním prádle.
  „Rogers vás oblékl. Přišlo mu hloupý, abyste byla nahá mezi tolika muži," vysvětlil mi. Asi bych mu měla poděkovat. I když.. Ta představa, že mě viděl zrovna Steven.. No.. Chápete.
„Zjistili jsme, že jste opravdu z jiného vesmíru. Zde totiž neexistujete. Nemáme tu o vás žádné záznamy, rodný list, prostě nic."  Málem jsem začala brečet nanovo. „Neměl byste u sebe kapesník?" popotáhla jsem.
  „Ne. Jaké schopnost se u vás projevili?" ptal se bezcitně.
  „Telekineze a neviditelnost."
  „Umíte něco z toho ovládat?" povzdechla jsem si.
  „Ani jedno, ani trošku," řekla jsem mu pravdivě.
  „Wanda vás bude trénovat s telepatií a telekinezí, s neviditelností si musíte poradit. Než si ověříme vaši důvěryhodnost, bude vás vždy hlídat jeden z Avengers," zakončil.
  „Dobře," přikývla jsem. Odporovat nemá smysl, i když oni budou určitě nadšení, že mi musí dělat chůvu.
  „Jako první budete s Maximovou. Můžete jít," ukázal ke dveřím. Byla jsem ráda. Můj zadek z té židle plakal.. Ne doslova, to by bylo nechutný.
  „Tak půjdeme?" usmála se na mně Wanda, když jsem opustila místnost.
  „Kam?" zeptala jsem se.
  „Do kuchyně, prý ses ještě nestihla najíst a na otvírání lednice si můžeš procvičit telekinezi," odvětila bez náznaku žertování.
  „Tak jdemé!" zakřičela jsem. Několik procházejících agentů se na mne podívali takovým tím pohledem, co říká: mám volňáska do Bohnic, nechceš na výlet?
  „Nevíš jak to bude s mým ubytováním?" na té ošetřovně se mi moc zůstávat nechtělo, docela to tam smrdí.
  „Dostaneš pokoj, tak jsme tady," pousmála se Wanda. "Vyber si co chceš."  Přišla jsem k lednici a otevřela jí. Tolik jídla jsem neviděla už.. Kolik že to bylo? Vybrala jsem si jablko. Wanda si nabrala víc věcí.
  „Chceš vidět jak si s pomocí telekineze udělat palačinky?" no co se na toto dá asi tak odpovědět?
  „Jasně," křikla jsem nadšeně.
  „A pomůžeš mi s tím? Ať se trošku potrénuješ," nic jsem nenamítala. Wanda mi začala vysvětlovat, jak se mám soustředit, nad čím přemýšlet a takovéhle věci. Po několika neúspěšných pokusech, kdy se na zemi tvořili mléčná jezírka, moučné hory a vajíčková města, jsem to konečně začala ovládat.  Při obracení palačinek to bylo horší. Padesát procent placiček skončili na stropě nebo na Wandině hlavě. Proto se toho radši ujala Scarlet Witch.. Teď spíš Pancake Witch. Zatím co ona obracela, já dookusovala jablko. Po tom co jsem to v rekordním čase zhltla, jsem se rozhodla přizvat Buckyho. Zkusila jsem mu s pomocí telepatie, kterou asi ani neovládám, poslat zprávu, ale jelikož jsem neměla pocit, že by to vyšlo, poprosila jsem Wandu o telefon a zavolala mu. Prostřela jsem pro tři lidi a čekala. Zanedlouho James rozrazil dveře a nedočkavě si sedl.
  „Hele Jamesi, jak to máš se Stevem?" vyzvídala jsem.
  „Jak bych to měl, jsme přátelé," zdá se mi to, nebo se malinko začervenal?
  „Vážně? Víš, co je to Stucky?" ďábelsky jsem se zašklebila.
  „Ne..?"  trochu nervózně odpověděl.
  „Je to spojení dvou jmen, jedno je Steve, hádej to druhé," potutelně jsem se zašklebila a vybavila si všechny Stucky fanarty, co si pamatuji.
  „Proboha, co to je?" zrudnul James, zrovna když jsem si je představovala v trochu drsnějším yaoi.
  „Aspoň vím, že další schopnost máš telepatii," snažil se na tom najít něco pozitivního. „A taky že jsi dost zvrhlá," dodal šeptem.
  „V Hydře jsem měla černý vak na záda. Asi jste ho tam nenašli, že?" Změnila jsem téma, než se Wanda začne vyptávat.
  „Myslím, že Steve něco takového vzal. Prý to bylo v takové skřínce před tvou.. Celou?" ujala se slova brunetka.
  „To je super. A je to někde tady?" naděje byla v mém hlase zřetelná.
  „Myslím, že si ji vzal Fury aby o tobě něco zjistil," přemýšlela nahlas.
  „Cože?!" Křikla jsem. "Co si o sobě myslí, že je?! Hrabat se mi ve věcech!"
  „Uklidni se Alex. Pochop to.. Nemáme tu o tobě žádné záznamy. Fury se o tobě chtěl jenom něco dozvědět," uklidňoval mne Jem.
  „Tak se mně, alespoň mohl zeptat," začala jsem se uklidňovat.
  „To bude v pořádku. Půjdeme za ním a řekneme ať ti to vrátí," ubezpečoval mě Bucky.
  „Díky Jamesi," poděkovala jsem mu.
  „Máš nějaký druhý jméno?" zeptal se zničehonic.
  „Ehm.. Jo. Proč?"
  „Ty mi pořád říkáš Jamesi, což mi nikdo neříká, ale tobě Alexandro říká každý."
  „Aha," zasmála jsem se. "Jsem Nela."
  „Kde je Nutella? A marmeláda? A gumoví medvídci? Neměla jsem je strašně dlouho," rozplývala jsem se.
  „Nutella je v té obří skříni asi pátá polička, marmeláda v lednici úplně nahoře a gumové medvídky nevedeme," přimotal se do našeho rozhovoru další hlas.
  „Děkuji," řekla jsem Furymu vděčně. I když, za ty gumídky si u mě udělal vroubek.
  „Budete si muset jít s někým nakoupit oblečení. Ve věcech od agentky Romanovové nemůžete chodit dlouho," poznamenal pirát. Přikývla jsem a do hlavy se mu pokusila nacpat myšlenku, že jako svého otroka chci Jamese.
  „Když myslíte. Nechtěla byste s sebou spíš dívku?" neřekl nic k tomu, že jsem mu to řekla telepaticky.
  „Ne, jeho u toho můžu trápit. Holku by to bavilo," usmála jsem se škodolibě.
  „Agente Barnesi, zítra jdete se slečnou Wild na nákupy," nechápu jak si u těch slov mohl udržet kamenný výraz. James zblednul. "Ale, ale-" začal.
  „Žádné ale, už jsem rozhodl," zastavil ho rázně.
  „Dobře pane," odpověděl poslušně se sklopenou hlavou.
  „To to pro tebe bude vážně tak hrozný?" zeptala jsem je ho s výčitkami svědomí.
„Ne, aspoň si z tebe budu moct dělat srandu," zasmál se.
  „Abych z toho nakonec nevyšla já, jako ta vtipná," vyplázla jsem na něj žertovně jazyk. Jsem ráda, že se Bucky podobá spíš svému já ve čtyřicátých letech, než té cinnamon roll v Občanské válce.
  „Jako děti," pousmála se nad námi Wanda.
  „No co, musím si užívat než zjistíte jak mě poslat domů," když jsem si vzpomněla na mamku, píchlo mne u srdce. Co asi teď dělá? Pláče? Nebo se z toho vzpamatovala? Co já vím jak rychle tam plyne čas.. Třeba je teprve teď Jana u výslechu a policie se jí ptá co viděla, než jsem zmizela.
  „Jo a pane?" zastavila jsem Furyho před odchodem.
  „Ano?"
  „Kdy mi vrátíte tašku?" Fury na mne pohlédl pohledem: Jak sakryš víš, že jsem ti šlohnul tašku?! Ale nahlas řekl jen. "Můžete si pro ni přijít po jídle." V duchu jsem poskočila radostí a vypískla. Podle Buckyho pobaveného úsměvu, to nebylo v duchu. Začervenala jsem se. V tu chvíli mě něco napadlo.
  „Wando? Jamesi? Zkuste říkat něco abych se naštvala nebo červenala nebo.. Prostě něco co vyvolá silnou emoci."
  "Máš hezkej zadek," začal Bucky.
  "Máš nádherné vlasy," přiložila ruku do práce Wanda, i přes to, že tím moc nepomohla. Po několika jeho poznámkách jsem musela být rudá jak semafor. Podívala jsem se na svoje ruce.
  „Jo!! Vyšlo to!" byla jsem neviditelná.
  „Proč jsi chtěla abychom to říkali?" ptala se Wanda.
  „Protože v jednom filmu bylo, že neviditelnost jedné holky se aktivuje zvýšením jejího tlaku. Stejně tak i schopnosti ostatních," vysvětlovala jsem. Jo, jo a máma mi říkala, ať už na takový kraviny jako je Fantastická čtyřka, nekoukám. Ha! Tady to máš. Teď můžu dělat chytrou. Fury už se radši někam vypařil, pravděpodobně při jejich poznámkách. Znovu jsem se zviditelnila.
  „Už to bude?" zeptala jsem se Wandy, když mi kručení v břiše připomnělo, že děláme palačinky.
  „Dělám poslední," dolevitovala k nám vrchovatý talíř a zanedlouho zbývající placku. Dala jsem si jednu na talíř a natřela jí tenkou vrstvou nutelly. Na rozdíl ode mne a Maximovové, James se toho nebál. Vzal si palačinku a kydnul na ni tolik marmelády, až jsem se divila, že se z toho množství nepozvrací. Jelikož mi to vážně zachutnalo, a byla to vítaná změna, dala jsem si ještě jednu. Protentokrát s jahodovou marmeládou.
  „Uh, Wando? Kde tu je záchod?" Ptala jsem se jí a doufala, že je blíž než koupelna.
  „Zahneš do prava a jsou to asi sedmé dveře? Proč-" nestihla to dopovědět, jelikož jsem vystřelila ze dveří jako Usain Bolt. Otevřela jsem dveře a zavřela se do kabinky. Ani jsem se neobtěžovala se zamykáním. Padla jsem na kolena, nahla se nad toaletu a začala zvracet. Jen co jsem tak udělala, slyšela jsem, jak někdo otevřel dveře.
  „Alex? Jsi tu?" byla to Wanda. Nemohla jsem se ozvat, jelikož jsem se stále dávila. Taktně počkala před dveřmi a potom mi podala kapesník.
  „Jsi v pořádku?" starala se.
  „Už mi bylo líp," pro jednou jsem si nedělala srandu. „Asi jsem to s tím jídlem přepískla. Bylo toho moc."
  „Chceš si jít lehnout?"
  „Ráda bych, ale ještě nemám pokoj," smutně jsem se usmála.
  „Můžeš zatím ke mně. Ty si odpočineš a já mezitím dojdu za Furym pro tvou tašku a vyřešit kde budeš spát," s úsměvem jsem jí poděkovala. Zvedla jsem své tělo z podlahy a šla si vypláchnout ústa. Wanda mne vedla několika chodbami až jsme došli k bílým dveřím. Otevřela je.
  „To je úžasný, je tohle základní vybavení všech pokojů?" V rohu pokoje měla jedno a půl lůžkovou postel s bílým povlečením, u toho stál černý stůl s černou židlí, vedle dveří byla černá lesklá skříň a v levém rohu místnosti byl mramorový pult s konvicí a malou ledničkou jak v hotelu. Nahoře byli podlouhlé skříňky sytě rudé barvy.
  „Díky, není. Říkala bych tomu privilegium Avengers, ale svůj pokoj si s dostatkem peněz budeš taky moct zútulnit. Najdu ti něco, kdyby se ti chtělo spát, tak abys nemusela zůstávat v tomhle," řekla a hrabala se ve skříni. Vyndala velké modré tričko.
  „To bude asi Pietrovo," zamyslela se. "Celkem by mě zajímalo co to tu dělá," přemítala dál zatím co šla ke mně, aby mi ho podala.
  „Je to taková alternativa pyžama. Kdyby ses nudila, tak v třetích dveřích skříně mám menší knihovnu i s nějakými filmy," asi jsem se zapomněla zmínit, že naproti posteli má obří plazmovou televizi.
  „Moc díky," vděčně jsem se na ní zazubila.
  „Kdybys cokoliv potřebovala, potrénuj telepatii," ťukla si na spánek, a s posledním úsměvem odešla.
  „Dobře, nejdřív se převléknu," řekla jsem si. Sundala jsem si černé triko a podprsenku a natáhla si modré.. Ehm, díky mé výšce a váze, hodně volné a dlouhé šaty. Sundala jsem si i kalhoty a zůstala jsem jen v kalhotkách již zmiňovaném triku. Začala jsem se nudit, už po hodně krátké době. Proto jsem se rozhodla prozkoumat co má za filmy.
  „Herkules?!" křikla jsem. I s pohádkou jsem odhopkala k DVD přehrávači a vložila jsem dovnitř disk. Vzala jsem ovladač a skočila do ustlané postele. Zahrabala jsem se do peřin, urovnala si polštář a pustila to. Zapřemýšlela jsem, jestli budu forever meloun a budu koukat sama, ale rozhodla jsem se, že si pozvu garde.
'Jamesi, jestli teď nic neděláš, tak jdi k Wandě do pokoje. Budeme koukat na film.'

Tohle je moje asi druhá autorsky autorská poznámka v životě. Taky vás štve, že Disney použil místo Hérakla, jeho římské jméno Herkules? Nebo jsem jenom já takový puntičkář?😂