Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Jdi dělat konkurz na Walking dead

Nahoře je písnička, co si zpívá

Čekala jsem jestli přijde. Z nudy jsem si začala zpívat.

„Full of despair, inside a darkness, self-conscious and scared, held prisoner of war, running out of air, buried in a sadness, want a way out, of this paralyzing world, In a sound of the cries, when a family's loved one dies, in echos through a vacant room, where young souls still resides. When the night is cold and you feel like no one knows, what it's like to be the only one, burried in this hole.." nadechla jsem se. "You can make it to the sunrise, woah woah woah!" zakřičela jsem. V tu chvíli se ozvalo hlasité klepání na dveře. S rudým obličejem jsem se vydala otevřít. Za dveřmi stál, velmi nečekaně, Bucky.

„Nádherně zpíváš," řekl mi mezi záchvaty smíchu.

„Já vím. Jsem prostě dokonalá," odpovím a pohodím svými přerostlými vlasy.

„No to teda. Na co budeme koukat?" pronese s úsměvem.

„Co ty jsi za číslo? Znáš?" přihlouple jsem se usmívala.

„Ne.. Ale podle tvého výrazu soudím, že je to fakt super," poznamenal se smíchem.

„Kam jsi utekla?"

„Na záchod, chtělo se mi zvracet."

„Ty jsi zvracela?" Optal se vyděšeně.

„Neee, z tý kuchyně jsem tak vylítla, protože jsem měla nutnou potřebu běhat," zamračila jsem se. "Asi jsem toho snědla moc. Přece jenom v Hydře jsem měla jedno jídlo denně. A tady jsem si toho naložila celkem hodně. Smáli jsme se jak žralok, co snědl moc klaunů očkatých.

„To je dokonalý. Jak jsem to mohl ještě nevidět?" smál se.

„Ahoj Alex. Jak ses měla? Všechno v po-" zasekla se Wanda, když mne uviděla jak se opírám hlavou o Buckyho hruď v její posteli.

„Ahoj," andělsky jsem se usmála.

„Mám tvojí tašku," řekla a usmívala se na nás, jak babička na svých čtyřiadvacet koček.

„Hodíš mi to sem?" udělala jsem na ni psí očka. Zanedlouho už ke mně levitoval černý vak na záda.

„Milášku." Zašišla jsem na něj glumovsky. Otevřela jsem ho.

„Nezničitelnej Samsung! Yes!" křikla jsem, když jsem zaregistrovala, že můj telefon nemá jedinou prasklinku. Pak tam byla voda a externí nabíječka. Plna naděje jsem nabíječku zapojila do mobilu. Objevila se nabíjející se baterka. Jo! A klíče. To mi bude fakt k užitku. A nakonec světle fialová rtěnka.

„Lásko, tak jsi mi chyběla," políbila jsem rtěnku a poslepu se nalíčila.

„Jak vypadám?" Zapózovala jsem.

„Jdi dělat konkurz do Walking dead, je to dokonalý," zatleskal mi s ušklebkem Jem.

„Je to.. zajímavý," naklonila hlavu Wanda.

„Dřív jsem byla opálená, teď vypadám jako mrtvola," uchechtla jsem se a otřela si rty do kapesníčku, co mi podala Wanda.

„Jak jsi to vyřešila s pokojem?" ptá se Bucky.

„Alex bude mít pokoj 243," usmála se na mne.

„Děkuju ti," vděčně se na ni.

„Můžeme jít?" zeptá se James, protože Wandu nechceme už ani jeden obtěžovat.

„Jasné!" vyhrabala jsem se z peřin a natáhla si kalhoty.

„To tričko ti někde vyperu a vrátím co nejdřív," usmála jsem se.