Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Loki?

Po velmi záživném zážitku se spáleným oblečením, jsem zjistili, že je půl jedenácté a tak jsme se oba vydali do postelí. Spát.

Vžum---přesun v čase

"Tak třeba.. Mě už nic nenapadá." Povzdechl si James, když jsme druhý den po obědě zjistili, že nemám křídla, neumím se změnit na zvíře, nemám super sílu, žádný živel kromě ohně mne nemá v lásce, rostliny na mne kašlou a neumím si z prstu vycucat lízátko.

"Mohla bys ovládat počasí." Navrhl a já se zvedla.

"To zjistíme jenom jedním způsobem, jde se ven!" Křikla jsem a bylo mi úplně ukradený v čem se vypravím na veřejnost.

"Jasně." Souhlasil a šli jsme.

"Dobrý den." Pozdravila jsem.

"Dobrý a tykejte mi." Usmál se Sam.

"Ty mě taky." Usmála jsem se nazpět.

James protočil oči, drkla jsem do něj loktem.

"Proč nemáš boty?" Podíval se na moje nohy.

"Já jsem dement." Plácla jsem se do čela.

"Díky za připomenutí, ahoj." Rozloučila jsem se a urychleně odešla.

"Vrátíme se pro ně?" Tak ne asi.

"Chyť mě za ruku." Řekla jsem a vzpoměla si na Starlordovu matku.

Udělal co jsem chtěla a cuklo to s námi.

"Mohlo být hůř." Zašeptala jsem, když jsme se objevili v teráriu s pavouky.

"Jasně." Polkl nervózně Jem a já zavřela oči.

"Ale notak, ty to děláš schválně." Obvinil mě.

"Ja prostě nevím, jak to funguje." Rozhodila jsem smutně rukou.

"No vidíš jak to jde." Poplácal mě po rameni, když jsme konečně stáli u bot, které jsem včera nechala v tělocvičně.

"Tak a zase zpět." Povzdychla jsem si a stáli jsme tam kde předtím.

"Šikula." Pochválil mne a šel dál chodbou.

Popoběhla jsem za ním.

"Otoč se. Jestli mi to nepůjde, nechci být za kripla." Kývl a otočil se.

Rozpřáhla jsem ruce a myslela na bouřku, blesky, hromy.

"To si děláš srandu! Ono prší." Smál se James.

"Ty jsi to dokázala." Pogratuloval mi.

"Ne tak úplně." Kývla jsem hlavou na blonďatého hromotluka.

"Tak nic." Pokrčil rameny a já se zasmála.

"Myslíš, že by chtěl ostříhat?" Narážela jsem na Thorovi vlasy lehce pod ramena.

"Silně pochybuju, ale potřeboval by to."

"Co tu vůbec dělá?" Ptala jsem se.

"Mohli bychom se ho jít zeptat." Navrhl velmi logicky Jem.

"To zní chytře." Potvrdila jsem.

Šli jsme přes zelený trávník, až k bohovi a gigantickému vzorci, vypáleným do země.

"Dobrý den, já jsem Alexandra Wild." Natáhla jsem k němu ruku.

"Thor Odinson. Jsem zde kvůli vám." Políbil mi ruku.