Šťastná? [Avengers ff] ✔️

Jdeme vyžrat ledničku!

Probudila jsem se do tmy. Podívala jsem se vedle postele a tam jsem uviděla pokojně spát Buckyho. Chvíli jsem na něj koukala, přeci jenom, kdy se vám poštěstí naživo vidět Winter Soldiera a navíc spát? Správně, nikdy. Když jsem se rozhodla, že stalkingu je pro dnešek dost, pokusila jsem se vstát a najít koupelnu. To bych však nemohla být já, kdybych nic nezvorala. Spustila jsem nohy z postele a postavila se, teda chěla jsem se postavit, ale vypadá to, že jsem dlouho nechodila, jelikož jsem se ihned zhroutila na zem. Dopadla jsem na své početné modřiny. Takže jsem zaúpěla bolestí. To však probudilo Jamese.
  „Co se ti stalo?" zeptal se a koukal při tom na prázdnou postel.
  „Kde jsi?" řekl zděšeně, když zaregistroval, že tam neležím.
  „Na zemi," obeznámila jsem ho monotóně se svou polohou.
  „Co tam děláš?" smál se.
  „Počítám zrnka prachu," zavrčela jsem podrážděně. Zasmál se a pomohl mi se zvednout. Při tom však zmáčkl svou kovovou rukou mé modřiny. Tlumeně jsem vykřikla bolestí.
  „Co jsem udělal?" položil mě rychle na postel.
  „Nic, jenom jste mi zmáčkl modřiny," pousmála jsem se.
   „Promiň a tykej mi, nejsem až tak starý," zašklebil se.
   „Jasně, jenom nějakých 100 let."
Potom najednou zvážněl. "Co o mně víš?"
  „Když ti to řeknu, slibuješ, že se mne nepokusíš uškrtit?" zeptala jsem se ho.
„Čestný skautský," a na důkaz svých slov si olízl dva prsty a vztyčil je do vzduchu. Řekla jsem mu všechno, co jsem věděla,včetně Občanské války, která podle jeho reakce neproběhla.
  „Co si o mně myslíš?"
  „Myslím si o tobě, že jsi milý, obětavý, citlivý a máš smysl pro spravedlnost. Hydra ti udělala zlé věci. Ty jsi dělal zlé věci, ale nemohl jsi s tím nic udělat. Když sis začal vzpomínat vymazali tě. Když po tobě nic nepotřebovali zamrazili tě. Byl jsi pro ně jak zabíjecí hračka. Teď už nejsi, ale musíš se s tím vypořádat. I když jsi to nebyl ty, většina světa to tak nebere," zakončila jsem svůj proslov. Vypadal celkem ohromeně, že si o něm nemyslím, že je zrůda.
  „Myslíš, že bych mohla dostat něco k jídlu? Mám celkem hlad."
  „Tak jdeme vyžrat ledničku!" Zakřičel a na důkaz svých slov vstal. Pomohl mi se postavit a po pár skoro pádech, kdy mě chytal, jsem byla konečně schopná jít i bez jeho podpírání. Jen co jsme došli k chodbě, zahlédla jsem se v zrcadle. Měla jsem mastné, splihlé vlasy, ukrutné kruhy pod očima, výrazné lícní kosti, spoustu podlitin a mnohem víc. Byla jsem perfektní příklad týraného dítěte.
  „Musím hrozně smrdět," postěžovala jsem si.
  „Ani ne, cítil jsem i horší," snažil se mě povzbudit.
  „Až se najíme, mohla bych do koupelny?"
„A můžu tam zůstat s tebou?" otázal se a šibalsky se mu zablýsklo v očích.
  „To určitě," ironie z těch slov byla jasně slyšitelná.
  „Těším se," rošťácky na mne mrknul. Cítila jsem horkost která se rozlévala po celém mém obličeji.
„Jsi roztomilá, když se červenáš," tak po tomhle jsem zrudla ještě víc.
  „Tak toho nechte vy hrdličky," slyšela jsem jak někdo pronesl. Podívala jsem se směrem odkud to přišlo. Na kuchyňské lince seděla Natasha a smála se. Takhle moc jsem se nestyděla už dlouho. Musela jsem být rudá snad až na zadku a nejvíc ze všeho jsem si přála zmizet. Natashin pobavený výraz, vystřídal zmatený.
  „Tohle je novinka," i Bucky vypadal nesvůj.
  „Co se děje?" podívala jsem se zmateně na Nat.
  „Podívej se na svoje ruce," doporučila mi Romanovová. Zvedla  jsem je do vzduchu a viděla jsem.. Ne počkat! Já jsem nic neviděla, jenom Nataliin obličej.
  „Co to je?" začala jsem vyšilovat. Přece jenom, když si jen tak zmizíte, není do důvod k oslavám.
  „Jsi neviditelná," poznamenal naprosto zbytečně Jem.
  „Zkus se uklidnit?" poradila mi Natasha. Začala jsem zhluboka dýchat a po chvilce se zase objevila.
  „Jestli jí je už dobře, tak by měla co nejdřív jít za Furym," oznámila rusovláska.
  „A nemůžu se nejdřív umýt?" zkusila jsem oddálit ono horrorové setkání.
„Fajn. Počkej tady, přinesu ti nějaké oblečení. Snad ti bude," svolila nakonec. Doufám, že přinese něco se znakem S.H.I.E.L.D.u, protože kdo by to nechtěl.
  „A mimochodem jakou máš velikost podprsenky?" Vykoukla ze dveří Natalia. Přišla jsem blíž k ní, podívala se na svůj dekolt a odhadla „A, 70."
  „Copak, nechceš abych věděl, jak máš velký prsa?" ptal se posměšně Bucky.
  „Osobně tě znám tak 4 hodiny maximálně, takže.. Ne nechci abys to věděl," vyplázla jsem na něj jazyk. Zanedlouho se Tasha vrátila s černým tričkem, černou mikinou s orlem nad levým prsem a černé legíny ve kterých bylo zabaleno spodní prádlo. Hádejte v jaké barvě.. Černé, ano! Vyhráváte zlatého bludišťáka.
  „Děkuju. A kde je tu koupelna?" optala jsem se.
  „Máme tu jenom společný, tak tam možná narazíš na nějakou agentku," oznámila Natasha a nabídla se, že mě odvede.
  „Děkuju, a mimochodem, jsem Alexandra Wild," natáhla jsem k ní ruku.     
  „Natasha Romanovová," potřásla si se mnou. Celou cestu, jsem se jí nenápadně pozorovala, ale asi ne natolik nenápadně, aby si toho nevšimla. 
  „Co se na mě pořád díváš? Snažíš se mnou udělat díru do zdi, jako se Starkem?" ušklíbla se.
  „Já ho odhodila tak moc?" vyděsila jsem se.
  „Jenom se trošku odloupla omítka. Nic víc," ozval se zezadu Bucky.
  „Co tu děláš? Lekla jsem se," osočila jsem se na něj.
  „Mám pokoj tímhle směrem," nevinně pokrčil rameny.
  „A je v pořádku?" ptala jsem se opět na Ironmana.
  „Jo jenom pár modřin," ubezpečovala mě Nat.
  „A dvě zlomený žebra," snažil se zamaskovat kašlem Bucky.
  „Cože?!"
  „Klid jenom jedno," pokusila se to urovnat Natasha.
  „Jenom?! Až budu moct, tak za ním zajdu se omluvit."
  „Fajn, ale jdu s tebou. Kdyby se tě zase pokusil škrtit," řekl Soldier a prohlížel si svou kovovou ruku. Pousmála jsem se. Zachvíli se odpojil a vešel do dveří, kde měl údajně pokoj.
  „Počkám venku, kdybys potřebovala pomoc, zavolej," zastavila Romanovová před koupelnou a opřela se o zeď vedle dveří. Vešla jsem dovnitř a uviděla několik sprchových koutů vedle sebe a před nimi umyvadla. U jednoho stála vysoká černovláska.
  „Ahoj," kňukla jsem a k jinému umyvadlu si položila oblečení a kartáček s pastou, které mi Natasha, spolu s ručníkem, který jsem položila k sprše, taky přinesla. Svlékla jsem se a všimla si, že mě dívka po očku sleduje. Uvolnila jsem se až když jsem zatáhla sprchový závěs a byla si jistá, že na mě nikdo nevidí. Vymáčkla jsem si na ruku trochu mýdla, které jsem taky dostala a rozetřela jsem si ho po celém těle. Zranění z Hydry, jako místa kam mi vpichovali jehly, nebo kde mne mlátili štípala, ale po tom zážitku se séry se mé tělo vypořádává mnohem líp s bolestí. Namydlila jsem si své mrkvové vlasy a poté si pěnu smyla. Zase jsem to udělala ještě několikrát. A nakonec jsem se oholila. Zabalila jsem se do ručníku, vyčistila si zuby a potom se převlékla. Její oblečení na mě plandalo, takže jaksi zakrývalo skutečnost, že jsem plochá jako palačinka. Kdyby tu byl pan Ayato "jsem sexy a ty to víš" *zde insert příjmení toho upířího zmetka (taky si nemůžu pamatovat všecičko)* dal by mi to sežrat. Vyšla jsem za Talií.
  „Trvalo ti to."
  „Promiň."
  „Naty? Nevíš jestli se Steve líbal s Sharon Carterovou?" zeptala jsem se.
  „Nevím o tom. Proč, Žárlíš?" ušklíbla se.
  „No, na ní určitě. Vždyť je to taková nesympatická kráva. Kdo jí může mít rád?" Ptala jsem se celkem zbytečně.
  „No očividně za nějakou dobu Steve," zasmála se.
  „Třeba jí do tý doby srazí autobus."                     
  „Co proti ní máš? I když já jí taky zrovna nezbožňuju.." nechala větu vyznít do ztracena.
  „Protože, kdyby Steve nemiloval Peggy, ani by se za Sharon neotočil. Nejvíc ho na ní přitahuje to příjmení," rozčilila jsem se a naprosto ignorovala fakt, že se mu líbila i jako Kate.
  „Jsme tady," zavedla mne před výslechovou místnost, kterou jsem znala ze seriálu. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila dovnitř.
♡BGH♡