Loki objevil krásu ručního granátu

230 28 9
                                    

Rainbow se prala svědomitě a asi by i vyhrála, kdyby tam nevlétl Falcon a neodnesl si jí někam do Tartaru. Nevěděla jsem, jestli ho za to milovat, nebo v noci zadusit polštářem. Mohla bych ho obejmout a pak udusit.

Každopádně na přemýšlení o vraždění Avengerů jsem neměla moc času a musela jsem se zabývat vražděním padouchů.

Pár metrů ode mě jsem zahlédla Nataliu, jak nějakému týpkovi v červených šortkách a zeleném roláku láme ruku. Ani se nedivím, za takovýhle oblečení bych lámala taky.

"To na mě nikdo nezbyl?" Povzdychla jsem si a přemýtala, jak zrealizuji plán s dušením Sama, když konečně někdo vykřikl.

"Ty bastarde! Počkej až tě chytím!" Slyšela jsem blízko sebe a najednou se kolem mě prohnal Pietro a za ním naprosto uřícený Imagimator.

"Jé! My jsme se dlouho neviděli." Usmála jsem se, rychle ho chmátla za rukáv a praštila do obličeje. Teda aspoň to jsem měla v plánu, ale dopadlo to tak, že jeho rukou jsem prolétla jako mlhou a do zubů jsem dostala já.

"Tak tohle je ale nefér." Zašklebila jsem se, když jsem díky jeho schopnosti byla svázaná v celkem pevném provaze. "Jestli si chceš zkusit něco z fifty shades of gray stačí říct, já jsem celkem fajn dohazovačka." Snažila jsem se vykroutit z bolestného sevření, ale docílila jsem akorát toho, že se to víc utáhlo.

On mezitím vytáhl nůž a pomalu, požitkářsky mě s ním řízl do tváře. Pocítila jsem horkou krev, jak mi stéká po bradě, štiplavou bolest a nepříjemné natahování, jak se rána zacelovala.

"Kolik je tisíc mínus sedm?" Usmál se a řízl mě nad klíční kost. Tady někdo moc koukal na anime.

"Kolik je Alexandra mínus provaz?" Poušklíbla jsem se a zacítila chladivé ostří na mém krku. "Kurva nasraná Alexandra, která se může hýbat!" Vyštěkla jsem, on si to asi představil a já byla volná.

Nečekala jsem ani moment, a silně ho udeřila do hlavy. Díky bohu jsem ho za chvíli vyřadila z provozu a on spadl na zem, odkud se nezvedal. Nenápadně jsem se odplížila stylem 'já nic, on už tu ležel' a šla zjistit jak jsou na tom ostatní, v kolik asi tak půjdeme na večeři, protože nebudu zapírat. Mám hlad.

"Lidi, to jste hotový?" Pozvedla jsem obočí, když jsem je našla, jak leží na zemi a zhluboka oddychují.

"Ne, Hulk teď nahání Lokiho, my odpočíváme a čekáme, až nám ho přinese." Vyfoukla Wanda.

"Tak to jo." Kývla jsem a lehla si k nim. "Jak dlouho mu to bude trvat?" Ptala jsem se.

"Plus mínus čtvrt hodinu. Nechceme si mezitím koupit klobásu?" Navrhl Antony. S heknutím jsem se zvedla, Stark mi podal peníze a já šla uloupit kořist.

Vzala jsem pro každého jednu a do té své se hned zakousla, nechávají jim tam 10 dolarů. Stejně si za to víc nezaslouží.

"Slizký, ale výživný." Pokrčila jsem rameny a polkla.

Všem jsem jednu podala, a šla se stylově opřít o barák.

"Jsem jediná, kdo to vidí, nebo se támhle v rohu něco mrcasí?" Zeptala jsem se, i když jediní, kdo tomu prapodivnému slovu plně porozuměli byli Steven s Jamesem.

"Je to jenom kočka." Odmávla to otrávená Natalia.

"Neko-chan!! Ona je černá! Bassy, jsi to ty?!!" Přiběhla jsem k ní drbala jí za ouškem.

"Už jí přeplo?" Sykl Wilson Rogersovi.

"To už dávno.."

"Víte, že vás slyším, že jo?!" Zamračila jsem se na ně a dál obtěžovala kočku způsobem, za který by se ani Seven nemusel stydět.

"HULK NAJÍT LOKIHO!" Zařval Alzák a najednou jsme všichni za příšerné rány odlétli několik metrů dozadu.

"Řekla bych, že Loki objevil krásu ručního granátu." Konstatovala jsem, když jsem se bolestně zvedla a uviděla tlemícího se černovláska.

"Já tě už fakt ale zabiju." Zavrčela jsem a těžce se zvedla. "U všech bohů, to fakt bolí." Konstatovala jsem, když se zjistila, že mám rozraženou hlavu o obrubník.

Thor mezitím prošacoval bratra a snad ho zbavil všech dalších zbraní.

"Dle mých výpočtů by bylo lepší ho zabít, než zavřít do vězení, ze kterého dříve či později uteče." Pronesl Vision.

"Výjimečně s ním souhlasím!" Došourala jsem se k nim a vyhla se Zlatovlásčinu velmi nesouhlasnému pohledu.

"To nepřichází v úvahu." Vrtěl rázně hlavou.

"Thore, měj rozum. Vision má pravdu." Přitakala Talia a mě se najednou vše začalo motat, zatmívat a přeblikávat.

Jen co jsem udělala krok k ostatním, spadla jsem. Neslyšela jsem ničí hlasy, že by na mne křičeli, ale cítila jsem letmé doteky a viděla tváře mých přátel. Přeblikávání se stalo tak nesnesitelným, až jsem musela zavřít oči.

A najednou byl klid.

Nikdo se mne nedotýkal, viděla jsem jen spoustu bílé barvy a povědomý obličej.

"Mami..?"

Šťastná? [Avengers ff] ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat