I can't love them both (Klaus/ Elena/ Elijah FanFiction)

8.kapitola- Rebekah

Elena stála v obývacím pokoji Klausovo domu. Klaus ji pobaveně sledoval a pak se vydal ke stolku a nalil si skleničku Whiskey. Elena nad tím protočila očima.

"Co mi chceš říct?" Zeptala se rychle. Klaus se rozvalil na gauč a pokynul jí, ať se posadí. Nervozně zaujala místo naproti němu.

Natáhl se na stůl a přilil si. Opřel se o opěradlo gauče a upřeně ji pozoroval. Nervozně si mnula ruce.

"Jsi nervozní, lásko?" Zeptal se pobaveně Klaus. Rychle zakroutila hlavou, "ne, jasně že ne."Klaus se ušklíbl, "tvé srdce mi říká něco jiného." Elena ztuhla. Zapomněla, že on slyší všechno. Pokoušela se uklidnit, ale byla jen mnohem víc nervozní. Proč před ním byla najednou tak nervozní? Možná díky tomu jeho pohledu, přemýšlela.

"Důvod, proč jsem si s tebou chtěl promluvit je, že jsem se rozhodl, že pro tebe bude nejlepší, když do narození mého dítěte zůstaneš tady."

Překvapeně vykulila oči, "jakým právem si myslíš, že o mně a mém dítěti můžeš rozhodovat?" Zvyšovala hlas.

"Protože to dítě, které nosíš pod srdcem je i moje. A ať se ti to líbí nebo ne, nenechám tě, abys dál riskovala jeho život. Se mnou bude pod největší ochranou."

"A tahle změna nastala kdy? Kdy ses rozhodl, že ti na něm vlastně záleží?" Vykřikla Elena. Byla z něj zmatená. Jednou říkal tohle, po chvíli úplný opak. Nevěděla, co si má vlastně myslet.

Klaus pokrčil rameny, "co bych byl za otce, kdybych neměl starost o život svého vlastního dítěte?" Překvapeně ho pozorovala. Má starost o své dítě, které před chvíli ani neuznával?

"A také by byla škoda nechat zemřít posledního potomka z linie Petrovových," ušklíbl se. Elena se zamračila.
"Proč musíš i takovouhle chvíli zkazit? Lepší by bylo, kdybys už nic jiného neříkal. Ale ne. Kdyby to tak bylo, tak to už bys nemohl být ty ale někdo jinej."

Klaus nic neříkal a vypil další skleničku. "Myslím, že bude nejlepší, když už půjdu." Zvedla se z gauče a vydala se ke dveřím.

Klaus se upíří rychlostí objevil mezi ní a dveřmi a zatarasil jí cestu. Elena se vztekle podívala do těch pobavených šedých očí.

"Nemůžeš mě tady dřžet!" Řekla zoufale. Klaus zakroutil hlavou, "vážně si myslíš že ne, lásko?""Chci pryč! Nech mě jít. Mí přátelé o mně nic nevědí. Musím se za nimi vrátit. Budou o mě mít starost!"

"Vážně si myslíš, že je vhodné jít právě tam?" Přikývla. "A jak budou reagovat, až jim budeš muset říct, že se mnou čekáš dítě?"

Klaus ji popadl za zápěstí a díval se jí pevně do očí. Stáli v takové blízkosti, která jí vůbec nebyla příjemná.

"Budou na mě naštvaní, ale nakonec to nějak skousnou, protože jsou pořád mí přátelé a záleží jim na mně."