I can't love them both (Klaus/ Elena/ Elijah FanFiction)

22. kapitola- Volání války

Elena slyšela známý hlas. To není možné. Nemůže se jí to zdát. Rychle se rozeběhla ven. A taky se jí to nezdálo.

"Bonnie!" Vykřikla a objala svou kamarádku. "Vrátila ses."

"Eleno," zašeptala mlčky Bonnie. Jakmile se odtáhly, tak si Elenu překvapeně prohlédla. "Tvé břicho. Neskutečně vyrostlo."

Elena přikývla a zasmála se, "doufám, že už víc neporoste."

Elijah pak vysvětlil celý plán i Eleně.

"Jsi si jistá, že takové kouzlo zvládneš?" Zajímala se Elena po chvíli.

Bonnie přikývla. "Colette mi s tím pomůže, takže ano, zvládneme to."

"Znám alphu těch vlkodlaků. Tancovala jsem s ním. Myslím, že se s ním dá domluvit," pokračovala Elena.

* * *

O pár dnů později Elena stála venku před domem a nervozně držela v ruce dopis. Mírně se pousmála, jakmile přišla blonďatá žena.

"Děkuji, že jsi přišla," řekla upřímně.
Camille přikývla. "Nemáš zač," pousmála se. "Co potřebuješ?"

Elena se podívala na dopis. Camille její pohled opětovala.

"Kdyby se se mnou něco stalo. Chci, aby sis tenhle dopis vzala a předala ho mé dceři, až bude starší. Chci, aby na mě měla nějakou památku." Trochu smutně se na ni podívala, "Můžu tě o to poprosit? Postaráš se o něj?" Zajímala se Elena naléhavě.

Camille ji vyděšeně sledovala. "Ty nezemřeš. A všechno, co je v tom dopise budeš moci říct své dceři osobně."

Elena přikývla. "Doufám, že máš pravdu. Ale nikdy nevíš, vzhledem k tomu, v jakém světě žijeme. Pořád ten nadpřirozený blázinec okolo. Vím, že u tebe bude v bezpečí."

Camille natáhla ruku a vzala si od ní dopis. "Dobře, postarám se o to. Ale jsem si jistá, že budeš v pořádku."

Elena se usmála, "děkuju moc, Camille. Děláš to pro mě, i když mě vůbec neznáš."

Camille zakroutila hlavou, "vlastně mám pocit, jako bych tě už znala. Jsi dobrý člověk, Eleno."

"Kéž bys měla pravdu," odpověděla zamyšleně Elena. Zůstával by dobrý člověk s někým takovým jako je Klaus? Zabil její nejbližší. A stejně se s ním dokonce vyspala. Ne, tohle by dobrý člověk nikdy nedopustil.

* * *

Elena šla později toho dne chodbou do svého pokoje. "Eleno Gilbertová," vyrušil ji povědomý hlas. Překvapeně se podívala. Byl to ten blonďatý vlkodlak. Sebejistě se na ni usmál.