I can't love them both (Klaus/ Elena/ Elijah FanFiction)

21.kapitola- Ticho před bouří

Další kapitola. Původně byla příliš dlouhá, tak jsem z ní udělala 2 kapitoly. Doufám, že se Vám bude líbit. Další díl je rovněž napsaný. Takže čím víc komentářů a hlasů tady bude, o to rychleji ji přidám.

Dále chci moc poděkovat terulinka78, AknelD, AlIs729, Laurila a MichaelaKrlov6 za povzbuzující komentáře u minulých dílů. Děkuju moc, strašně si toho vážím. :)

S pozdravem Anet

Elena seděla na posteli. Zakrvácené šaty už vyhodila. Vykoupala se a úspěšně ze sebe smyla všechny stopy po krvi.

Z přemýšlení ji vyrušilo zaklepání. Rychle se otočila ke dveřím. Klaus.

Znovu se podívala před sebe, slyšela, jak jde směrem k ní. "Dneska jsi dokázala, že jsi docela odolná," řekl mlčky.

Podívala se na něj. Stál přímo před ní. "Jste bojovnice, vy obě," usmál se při pohledu na její vystouplé břicho.

"Asi nemáme jinou možnost, vzhledem k tomu, co s děje, hlavně v poslední době. Rozhodla jsem se, že až do porodu zůstanu tady."

"To rád slyším," odpověděl Klaus spokojeně.

"Ale nikdo mi nebude přikazovat, co mám dělat," pokračovala Elena nekompromisně.

"Jediné, co chci je, aby mé dítě bylo v bezpečí."

Elena se mu podívala do očí. "Tvé dítě?" Povytáhla obočí. "A co já? Co se stane se mnou, až se narodí?"

"Pojď se mnou," přerušil ji Klaus a vydal se ke dveřím. Po chvíli se otočil znovu k ní. "Prosím. Chci ti něco ukázat."

Elena se zvedla a šla chodbou za ním, dokud nedošli do velkého pokoje. Byl krásný. Nově vymalovaný. Na stěnách visely Klausovy obrazy. Všude okolo byly dětské hračky. A uprostřed... Uprostřed byla krásná dřevěná dětská postýlka.

Elena šla dovnitř a přejela po ní rukou. Ležel v ní malý plyšový medvídek. Vzala ho do ruky a otočila se zpět na Klause.

"Věř tomu, nebo ne, Eleno, opravdu bych byl rád, kdybys tady zůstala. Naše dcera si zaslouží být vychovávána oběma rodiči v rodinném domě."

"Ty, já, Elijah a zázračné dítě pod jednou střechou. To nemůže skončit dobře."

Klaus se pousmál. Po chvíli jeho úsměv nahradil vážný výraz. "Viděla jsi mého otce."

"Proč mu tak říkáš? Není to tvůj pravý otec, nezaslouží si takové oslovení."

"Ublížil mi tak, jak by to mohl dokázat jedině otec," řekl Klaus rychle. "Co ti řekl?"