I can't love them both (Klaus/ Elena/ Elijah FanFiction)

4.kapitola- Anděl a ďábel

4.kapitola k této povídce! :) Konečně. :D 

Varování: Tato kapitola je od 15ti, ale upřímně si myslím, že to ty mladší od přečtení asi neodradí. :D Takže čtení jenom na vlastní nebezpečí. :D Doufám, že se bude líbit. :D

Cítila jsem, jak se mnou někdo třese. Zmateně jsem otevřela oči. Vyděšeně jsem couvla dozadu."Dobré ráno, lásko," usmál se Klaus. Obranářsky zvedl ruce, "neboj se, ty bys byla má poslední volba."

I když jsem se za to nenáviděla, tak mnou po jeho prohlášení projela vlna zklamání. Nerada jsem poslouchala, že mě vidí až jako tak špatnou volbu. Ale asi to pro mě tak bylo lepší."Oblíkej se," vyrušil mě z přemýšlení. "Dneska musíme za tou velkou vlkodlačí smečkou." Smutně jsem si povzdechla a vyskočila z postele.

V koupelně jsem si oblékla své modré džíny ze včerejška s bílým tílkem a červeným cardiganem. Vlasy jsem si pouze rozčesala a dala si na sebe jen trochu řasenky.

Vyšla jsem z koupelny a vydala se pro svou kabelku. Mezitím se opět otevřely dveře a dovnitř vešel Klaus.

Překvapeně jsem ho pozorovala, nesl tác s jídlem. Byly tam palačinky, broskve, džus a nutella.Položil to na stolek vedle postele. "Doufám, že máš ráda palačinky, lásko," ušklíbl se, "je to už nějaké to století, kdy jsem naposledy něco uvařil."Takže tím zodpověděl mou otázku, jestli to dělal on.

"Miluju palačinky," odpověděla jsem upřímně a posadila se na postel a do jedné se zakousla. Její chuť byla opravdu úžasná.

Klaus tam pořád stál a pozoroval mě s takovým zvláštním výrazem, že jsem nevěděla kam ho zařadit.
Usmála jsem se, "jsou výborné, děkuju ti, Klausi." Pouze přikývl a opustil pokoj.

Když jsem dojedla palačinky, tak jsem se vrhla na broskve. Byly tak pečlivě nakrájené, nikdy bych netipovala, že to mohl být právě Klaus. Dopila jsem džus a chvíli jen seděla a přemýšlela nad tím vším, co se tady vlastně stalo.

"Pojď už!" Vyrušil mě Klausovo hlas. Pohotově jsem se zvedla a odešla ven z pokoje. V obývacím pokoji stál Elijah.

"Dobré ráno," pozdravila jsem ho.

"Dobré," odpověděl a přiblížil se víc ke mně. Při pohledu na mě se vždycky tak vážený a elegantní Elijah lehce usmál."Co se děje?" Zeptala jsem se nechápavě.

Vytáhl si kapesníček z kapsy saka, "máš na puse Nutellu." A elegantně se ke mně natáhl. Měla jsem potřebu to celé nechat na něm. Rukou mi jemně přejel po ústech. Celou dobu jsem sledovala jeho nádherné hnědé oči. Jak je možné, že jsem si jich nikdy nevšimla?

Pak kapesníček odsunul a držel ho v ruce podél těla. Pořád mě sledoval. Ani já jsem z něj nemohla pustit oči. Jemně se usmál. Cítila jsem, jak pod tím jeho pohledem začínám červenat. Podíval se dolů na mé rty. Pak zase do očí a pak se začal přibližovat, opět pozoroval mé rty.