I can't love them both (Klaus/ Elena/ Elijah FanFiction)

9.kapitola- Hra začala

Rebekah vztekle vtrhla do obývacího pokoje. Klaus stál v rohu a něco hledal v knihovně."Kde je?" Zeptala se rychle. Klaus se otočil a překvapeně se na ni podíval, "kdo?"

Vztekle zakroutila hlavou, "víš moc dobře, o čem mluvím. Chci se s tebou bavit o tom, co jsi udělal Elijahovi."

Klausův překvapený výraz se změnil na pobavený. "Tak co jsi mu provedl?"

"Můžeš se na něj jít zeptat svého milence, sestřičko, jsem si jistý, že ti to udělá obrovskou radost." Rebekah povytáhla obočí, "Marcel?" Klaus přikývl.

"Nějak jsem musel Marcelovi prokázat důvěru, aby mě přestal podezřívat." Pokrčil rameny Klaus.

"Prodal jsi vlastního bratra, abys získal důvěru člověka, kterého se chceš stejně později zbavit?" Rebekah zklamaně zakroutila hlavou. "Elijah, ten bratr, který pořád tak moc věřil, že se ještě dáš napravit. Kolikrát za svou zbytečnou důvěru v tebe bude muset ještě platit?" Vykřikla Rebekah.

* * *

Elena seděla na posteli ve svém pokoji a zapisovala si do deníku.

Od mého nastěhování do Klausovo domu už uběhly alespoň čtyři týdny. Ano, uznávám, zní to neuvěřitelně. Sama se tomu divím, ale zatím to nějak zvládám. Klaus tady většinu času není, pořád chodí něco řešit s Marcelem.

Nejhorší bylo, když jsem se dozvěděla, že vydal Elijahe Marcelovi, aby získal jeho důvěru. Tehdy jsme se hodně pohádali. Několik dnů jsem se mu vyhýbala, protože jsem ho nechtěla ani vidět.Ale vím, že se Klaus snaží získat Marcelovu přízeň, aby pak bylo jednodušší ho svrhnout a převzít kontrolu nad New Orleans. Protože já jsem pořád v nebezpečí, když jsem propojená s tou čarodějkou Sophie.

Je hrozné, že mí přátelé o mně vůbec nic neví. Nemám u sebe ani mobil. Všechno to zůstalo tehdy v té třídě, když se mi udělalo špatně.

Ale jakmile se zruší to pouto se Sophie, tak se vrátím zpět domů a nějak se jim pokusím vysvětlit vše o tom Klausovo dítěti. Nejspíš mi neodpustí, ale zaslouží si vědět pravdu. A co teprve, až to na mně bude vidět. Musí znát vysvětlení.

Elena se zvedla z postele a schovala deník do zásuvky nočního stolku. Povzdechla si a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Měla na sobě černé džíny, bílé tílko a dlouhý šedý cardigan. Pomalu si přejela po té malé vypuklině, která se jí rýsovala na břiše. Její bříško už nebylo tak ploché jako předtím, ale také na ní zatím nebylo poznat, že je těhotná.

Vydala se do kuchyně a vzala si jeden banán. Chutě už jí ale začínaly. Pořád by něco jedla. Prošla se po domě a zjistila, že je tu nejspíš sama. Většinou tu s ní byla Rebekah, která ji kvůli dítěti, na své poměry, začala celkem brát.

Vyrušilo ji zazvonění ode dveří. Rozhlédla se, ale nikdo nešel povzdechla si a vydala se otevřít dveře. Vykulila oči, když za nimi stál muž tmavší pleti s ďábelským úsměvem.