I can't love them both (Klaus/ Elena/ Elijah FanFiction)

1.kapitola- Původní rodina

Seděla jsem ve svém pokoji a prohlížela si fotku, kde jsem byla s tetou Jennou. Spokojeně jsme se tam smály.

Musela jsem tou dobou být v prvním ročníku. Pak jsem se podívala na další fotku. Měla jsem tam uniformu roztleskávačky, vedle mě byli rodiče. Po tváři mi stekla slza.

Vím, že teď na mě možná nebudete hrdí, ale je to jediný způsob, jak ostatní ochránit, zašeptala jsem. Setřela jsem si slzy a položila tašku se sbalenými věcmi vedle postele.

Povzdechla jsem si a lehla si. Celou noc jsem nemohla usnout, pořád jsem se budila, vůbec jsem se netěšila na ráno.

Další den, chvíli před desátou, jsem už stála připravená ve svém pokoji a čekala na Klause. Rozhodla jsem se o Klausovi a mém odchodu s ním nikomu neříkat.

Nikdy by mě nepustili, lepší bude, když jim napíšu, až budu daleko tady odsud. Na stolku jsem si všimla fotky se Stefanem. Když jsem viděla, jak jsme kdysi byli šťastní, musela jsem se usmát. Třeba se k sobě jednoho dne vrátíme. Povzdechla jsem si, věděla jsem, že je to nemožné.

Rychle jsem si fotku přidala do tašky. Bylo už skoro deset. Přehodila jsem si tašku přes rameno a vydala se po schodech dolů. Ráno jsem řekla, že se necítím dobře, a tak Jeremy s Alaricem odjeli do školy beze mě.

Otevřela jsem vchodové dveře a naposledy se podívala na náš dům. Jednou se sem ještě vrátím, slibuju, že jo. Setřela jsem si další slzu.

"Co se to tady sakra děje?" Strnula jsem. Vyděšeně jsem se otočila. "Damone, já..." Stál přímo přede mnou, naštvaně mě pozoroval. "Tak mluv!"

Povzdechla jsem si, "našla jsem způsob, jak nechat mé blízké naživu.""Cože?" Vztekle vytáhl obočí. "Odcházím s Klausem, pomůžu mu se stvářením hybridů." Damon úplně zčervenal.

"To tě nemůžu nechat udělat," řekl rozhodně. Zakroutila jsem hlavou, "Damone, já musím. Není jiná možnost."

"Vždycky je! A já tě nemůžu nechat se zase obětovat." Chytl mě silně za zápěstí, "au, Damone, to bolí! Musíš mě nechat jít." Jeho sevření bylo ještě pevnější."Damone to bolí!"

Náhle jeho sevření úplně povolilo a Damon přimo předemnou se skácel na zem. Vyděšeně jsem sledovala muže za ním. Měl na sobě svůj typický úšklebek."Klausi," zašeptala jsem.

"Také tě rád vidím, zlato. Buď ráda, že jsem ho rovnou nezabil. Kvůli té tvé dohodě jsem se rozhodl překonat svou neskutečně velkou touhu ho zabít. Ale pokud se mi znovu připlete do cesty, tak nevylučuju, že by to pro něj nemuselo skončit dobře." Podíval se na hodinky.

"Musíme už jít, nemáme příliš času." Povzdechla jsem si a podala mu tašku. Dal ji na zadní sedadlo. Neochotně jsem se posadila vedle něj.

Mlčky jsme projížděli lesy. Celou dobu jsem se dívala z okýnka, nechtěla jsem se na něj ani podívat."Kam jedeme?" Zeptala jsem se po nějaké době. "Do jednoho tábora vlkodlaků. Potřebuju je proměnit." Stroze jsem přikývla. Klaus a ta jeho posedlost hybridy.