I can't love them both (Klaus/ Elena/ Elijah FanFiction)

6.kapitola- Ptáček v kleci

Milý deníčku, dneska jsem konečně dostala chuť sem něco napsat. Mám se opravdu skvěle. Žiju opět svůj život. Vrátila jsem se do školy. Zase studuju. Od doby, co mě Klaus zavezl domů uplynulo už několik týdnů.

Své slovo opravdu dodržel, zatím jsme o něm nic neslyšeli. A jak vlastně přátelé brali, že jsem strávila dva měsíce s Klausem?

No jasně, že byli částečně naštvaní, takovou dobu o mě měli strach. Ale Stefan, Caroline a Bonnie pochopili, že jsem to celé dělala pro ně. Podstatně horší to je s Damonem. Ten mi to neodpustil a nechce se se mnou vůbec bavit.Ale upřímně, kdyby se přes to právě on dostal, tak už by to nebyl ten Damon, kterého já znám.

A se Stefanem se to konečně začíná obracet k lepšímu. Když nás Klaus nepronásleduje, tak zase můžeme být spolu. Dneska spolu jdeme na večeři. Včera mě dokonce políbil. Možná z toho důvodu je ta večeře. Musíme si vyjasnit své city. O Klausovi jsem mu nic neříkala. Zbytečně by to zazdilo náš vztah a stejně je to jen chyba z minulosti.

Deník jsem odhodila na postel a rychle se šla obléct. Vzala jsem si fialové obtažené tričko s tříčtvrtečním rukávem a modré úzké džíny.

Bylo pondělí ráno, a tak jsem se jako obyčejně chystala do školy. To jsem ale ještě netušila, že se do školy pak znovu jen tak nedostanu.

Před zrcadlem jsem si rozčesala vlasy a jemně se nalíčila.

Povzdechla jsem si a opět na mě přišla ta zvláštní vlna nevolnosti. Musela jsem se opřít o zrcadlo a zhluboka se nadechnout.

"Hej, jsi v pořádku?" Zastavil se Jeremy na chodbě, jakmile mě uviděl. Rychle jsem přikývla a pokusila se o úsměv. "Měla jsem k snídani salát s majonézou. Mám pouze špatný žaludek, nic se neděje, Jere."

"Dobře, jak myslíš," řekl nakonec, ale nevypadal zrovna přesvědčeně. Dala jsem si přes rameno svou školní tašku a seběhla po schodech dolů k autu.

S Jeremym jsme společně dojeli na školní parkoviště. Rozloučili jsme se a každý z nás se vydal svou vlastní cestou.

Před školou mě okamžitě odchytla Caroline. Pozdravili jsme se a vydali se do učebny na naši první hodinu. Měli jsme mít dějepis s Alaricem. Posadila jsem se vedle Stefana s Caroline.Alaric dorazil do třídy právě včas a začal s dalším výkladem o Občanské válce. Poslední dobou jsem se nemohla soustředit. Pozorovala jsem Alarica, ale neměla ani tušení, o čem vlastně mluví.

Ale ne, zase ta hlava. Levou rukou jsem si sáhla na čelo. Bolela mě příšerně hlava, že se mi chvílema začerňovala před očima. Zrudla jsem a začala se hrozně potit.

"Slečno Gilbertová, jste v pořádku?" Zeptal se Alaric. Celá třída se okamžitě zaměřila na mě. 

"Jen jsem něco špatného snědla, můžu prosím na záchod?" Alaric přikývl, a tak jsem se rychle zvedla a odešla ven z učebny. Všimla jsem si i ustaraných pohledů Stefana a Caroline. Dokonce ani Alaric se nenamáhal to nějak zakrýt.