I can't love them both (Klaus/ Elena/ Elijah FanFiction)

3.kapitola- Staří známí

Otevřela jsem oči a rozespale se posadila na posteli. Spala jsem opět v Klausovo ložnici, naštěstí sama, protože Klaus tady nebyl.

Podívala jsem se na hodiny, bylo devět hodin. Nejvyšší čas vstávat, pomyslela jsem si.Z tašky jsem si vyndala modré džíny a upnuté černé třičko s dlouhým rukávem. Vydala jsem se do koupelny a rozčesala si vlasy. Pak jsem se trochu nalíčila, jenom jemně a opustila koupelnu.Mou pozornost si získal bílý papírek, který ležel na nočním stolku. Zvědavě jsem si ho vzala a přečetla.

Dneska mám jednu důležitou práci mimo město. Vrátím se večer. Buď opatrná a neprováděj nějakou hloupost. Víš co by následovalo.Klaus

Povzdechla jsem si a strčila si papírek do kapsy džínsů. Takže dneska budu mít celý den volno. Klaus se objeví až večer.

Abych řekla pravdu, už několik týdnů jsme jezdili po Státech a vytvářeli nové hybridy. Opravdu mě to unavovalo, a tak konečně budu mít den bez těch šíleností.

Vydala jsem se do lednice pro snídani a zjistila jsem, že ani Klausovi sourozenci tu nejsou. Vzala jsem si jogurt a ovoce a rychle to do sebe naházela.

Dopoledne jsem si nemohla pomoct a zvědavost mě nakonec přemohla. Využila jsem, že jsem sama a vešla jsem do Klausova pokoje, kde jsem ho viděla malovat.Všude na stěnách bylo tolik nádherných obrazů jeho vlastní tvorby.

Už jsem chtěla odejít, když jsem si všimla na stolku jednoho malého obrázku. Překvapeně jsem ho zvedla a zadívala se na něj. Byla jsem na něm já. Klaus namaloval můj portrét. A opravdu jsem vypadala úplně stejně jako ve skutečnosti. Každý rys byl přesně na svém místě. Kdy si mě takhle dopodrobna mohl prohlédnout? Divila jsem se.

Kdo by byl řekl, že ten Klaus, kterého znám, v sobě někde hluboko může mít i něco tak čistého a nevinného.

V dolní části bylo věnování od Klause. Usmála jsem se, Klaus celou dobu věděl, že mi to nedá a půjdu se sem znovu podívat.

Vrátila jsem se zpátky do jeho pokoje a zamyšleně po obrázku přejela. Musím si ho nechat, rozhodla jsem se. Opatrně jsem si ho schovala do tašky.

Dopoledne jsem se vydala do města na nákupy. Oblečení jsem měla jen pár kusů v tašce, a tak je vhodná doba sehnat nějaké další. Prošla jsem hodně obchodů a nakonec jsem měla asi tři tašky.Když jsem se vrátila zpátky do hotelového pokoje, tak tam pořád nikdo nebyl. Tašky jsem si odložila do pokoje a rozhodla se zajít si na oběd do restaurace dole. Nechápu, proč jsem ji ještě nikdy nevyužila.

Jídelna byla opravdu obrovská a moderně zařízená, to byl vlastně celý hotel. Posadila jsem se k volnému stolku a objednala si.

Asi za deset minut mi servírka přinesla misku caesar salátu. Byl opravdu výborný.Náhle jsem vycítila něčí přítomnost. Nadskočila jsem, když jsem přímo před sebou spatřila Damona.

"Co tady děláš?" Zeptala jsem se vyděšeně."Na to bych se mohl ptát já," odpověděl rychle. "Chci tě přivést domů."Zakroutila jsem hlavou, "to nemůžeš udělat. Zabije...."