První paprsky něžně prozářily řídnoucí mlhu podzimního rána. Vůně lesa byla cítit všude kolem. Ale bylo tu ještě něco.
Bylo toho více.
Pachy.
Důvěrně známé, uklidňující.
Milovala jsem je? Určitě ano. Nebylo pochyb. Byla to smečka.
Má smečka. Moje bezpečí. Moje jistota. Moje rodina... Můj život.
Odpočívali jsme všichni, společně. Blízko sebe, tak jak to má být. Bylo to správné.
Oprěla jsem si hlavu o někoho za mnou. Jeho pach byl cítit nejsilněji. Ten závan kombinující snad vůni ostružin, borovice a...koriandru?
Neodolatelný.
Podmanivý.
Konejšivý.
Zachumlala jsem se ještě o něco blíže k tomu příjemnému teplu. Mezi zuby mi uniklo šťastné zakňučení. V té chvíli jsem byla naprosto spokojená.
ČTEŠ
Druhá smečka
Manusia SerigalaEllena si ve svém uspěchaném životě nic nepřála víc než trochu klidu. Opustila městský život v naději, že v jedné z osamělých vesniček ho najde. Hluboké lesy v horském království však ukrývají mnohem více, než se na první pohled mohlo zdát. Jiný svě...
