Druhá smečka

* 38 *

Bylo mi teplo. To jediné jsem plně vnímala. Vychutnávala jsem si to jak jen to bylo možné. Báječné teploučko co konejšilo každičkou část mého zmoženého těla. Slast. Odmítala jsem se pohnout, nebo jen otevřít oči, abych to to nebyla obrána.

Pamatuji si tu spoustu ledové vody, nechybělo málo a utopila bych se. Mohla jsem umřít. Prostě jen tak. Jako kdyby to nebylo nic extra důležitého. Polkla jsem. Vzpomínám si na to železné sevření, neúprosnější než ta dravá řeka.

Zato teď, teď jsem byla naprosto spokojená. V suchu. V teple. Kolem mě se linula podmanivá vůně. Borovice? Ano, ale nejen to. Bylo tam ještě něco. Ach jo. Čich nemám bůhví jak dobrý. Ale to nic nemění na tom, že je ta vůně zatraceně příjemná. Nadechla jsem se trochu víc, byla tam. Ještě jednou. Stále to tam bylo. Něco uvnitř mě spokojeně zavrnělo.

Vzadu na krku mi přistál letmý polibek. Následoval jej něžný dotek po mé paži.
A mé uvědomění.
Kruci!
Nebyla jsem sama!

Překvapeně jsem otevřela oči. Ležela jsem v posteli. V cizí posteli. Ten pokoj jsem nepoznávala, ale co bylo horší. Já v té posteli neležela sama!
Cukla jsem sebou, když se ty paže kolem mého pasu sevřely o něco silněji. Srdce se mi v hrudi naprosto splašilo. Ležela jsem nahá, v posteli... s ním.
S Richardem.
Jak se to stalo?

A co se mezi námi vůbec stalo?

Snažila jsem se vyprostit, naprosto marně. To bych dřív pohnula horou než jím. Vzdala jsem další pokus o své vysvobození. Snažila jsem se uklidnit, třeba mě něco napadne. Ale moc se mi to nedařilo. Nevnímat jeho odhalený hrudník natisklý na mých zádech? Nemožné. Ignorovat jeho dech oproti mému krku? No, snažší by bylo úplně přestat dýchat, navždy. Polilo mě horko, musela jsem být rudá až za ušima.

"Maličká nešij tak sebou."
Broukl mi lehce zastřeným hlasem u ucha. Rozechvělo mě to. Tak zvláštně. Stejně jako ten jeho další polibek na mé rameno. Mrazilo mě z toho po celém těle.

"Jsou jisté mužské partie, kterým to příliš nesvědčí... nebo spíše svědčí až moc."

O čem to sakra mluví?
Snažila jsem se otočit, abych na něj viděla, nechal mě. Chyba. Ty jeho proklatě podmanivé modré oči. Nadechla jsem se, že mu něco odseknu. No, já to nedokázala. Vypravit ze sebe ani hlásku. V jeho očích to jiskřilo pobavením. Já byla v koncích a on se dobře bavil. Další motýlí polibek na špičku mého nosu. Že já vážně zapomněla dýchat? Ovanul mě další závan té božské vůně. Koncentrovanější než kdy dřív. Zastřelo mi to mysl. Přivřela jsem omámeně oči. A pak je zase prudce otevřela.
Proboha!
To mi tak voní on!
Proč!?

"Tys k sobě tak blízko ještě nikoho nepustila, viď?"

Pohladil mě svou dlaní po tváři.
Chvíli mi trvalo uvědomit si o čem to mluví. On mou odpověď nepotřeboval. On už ji znal. Trapas.
Povzdechl si.

"Maličká, ty mi dáváš pekelně zabrat."
Já jemu? Nespletl se náhodou?

Odtáhl se ode mě. Zamračila jsem se. Přišlo mi to...líto? 
S povzdechem vztanul z postele, přešel ke skříni, vytáhl jedno ze svých triček a podal mi ho. Já se snažila na něj nezírat. Vážně. Nechápu proč by mě měl zajímat nějaký mužský hrudník. Fantasticky vypracovaný, momentálně lehce otřásaný potlačovaným smíchem. Mrskla jsem po něm tím jeho tričkem. On vybuchl smíchem a zmizel za dveřmi na chodbě.